30 let galerie Egon Schiele Art Centrum
Kulaté výročí připomíná kolekce velkých plakátů, které jsou svědectvím o téměř všech výstavách, jež zde konaly od roku 1993. Tehdy se zchátralý městský pivovar změnil ve zcela jedinečnou a mezinárodně uznávanou galerii, jejíž výstavní plocha má nyní 3000 metrů čtverečních. Stálo za tím obrovské množství práce a ještě větší dávka nadšení a víry v potřebnost kultury a umění. A touha vrátit do města odkaz slavného a vysoce ceněného malíře, kterého tam však počátkem 90. let minulého století neznal téměř nikdo.
Při ohlédnutí za třiceti lety naplněnými mimořádnými výstavami, které skrývají i mnoho silných a dramatických příběhů, se tají dech. Vracejí se pocity úcty a vděčnosti za to, co všechno jsme tu mohli vidět a zažít. Trojici zakladatelů nesla vlna entuziasmu té doby, díky čemuž dokázali dělat i zázraky na počkání. Jejich odhodlání bylo tak nakažlivé, že tehdy našli oporu ve vedení města i jinde – ovšem nikoli pokaždé. Ale vždy zaslouženě. Ke vzletným nápadům a uměleckým vizím vedla cesta přes těžkou fyzickou práci při vyklízení objektu, kterému vrátili původní tvář i duši. Důkazem jsou historické fotografie interiérů, jak vypadaly před rekonstrukcí a během ní.
Doufám, že ředitelka centra Hana Jirmusová Lazarowitz jednou své vzpomínky shrne v pořádně tlusté knize. Významnou část v ní zabere popis neuvěřitelně rychlé proměny zanedbaného prostoru ve světově proslulou galerii. Hodně dojemná bude kapitola o nezapomenutelné roli jejích hlavních kolegů a opor: Američana Serge Sabarského (jednoho z nejznámějších sběratelů umění a odborníka na expresionismus, hlavně na umění Egona Schieleho) a Rakušana Gerwalda Sonnbergera, bývalého ředitele pasovského Muzea moderního umění.
KRÁDEŽ I POVODNĚ
Na vyprávění už bohužel zůstala Jirmusová sama. Ale stačí teď vejít do sálů, kde visí dvě stovky plakátů k jednotlivým výstavám, a okamžitě se vracíme v čase a ocitáme ve skvělé společnosti. „Za každým z plakátů vidím úžasné a krásné lidi, umělce i spolupracovníky, vidím i strašně moc odvedené práce, a to v pravěkých podmínkách: Cestování přes hranice jedině s pasem a skrze celní kontroly, hodiny čekání na hranicích. S každým převozem umění ze zahraničí hromada administrativy, v začátcích samozřejmě bez mobilů a počítačů,“ vyjmenovává heslovitě, aby byla co nejstručnější.
I za těchto okolností, které pak ještě umocnily další velké zkoušky včetně krádeže drahého obrazu Egona Schieleho a povodní v roce 2002, se podařilo vytvořit unikátní a respektovanou galerii s prestižní nabídkou. Návštěvníkům otvírala úplně nové obzory. (...)
... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V PODZIMNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR
Předplatné můžete zakoupit na send.cz