První velkofilm v Česku zaznamenal hořické pašije

Pro Jakuba Suchánka měl kongres zvláštní příchuť, převzal si definitivně hlavní roli Ježíše, zatím ji pouze alternoval. „Tomáš Franců, který hraje Ježíše Krista deset let, tu měl na kongresu v Hořicích derniéru. Bylo to krásné zakončení jeho dlouholetého, výborného a také obětavého působení v hlavní roli,“ uvádí Suchánek, čtyřiačtyřicetiletý otec tří dětí.

Milovníci pašijí se scházejí pravidelně každý rok na různých místech po celé Evropě. V České republice se takové setkání konalo vůbec poprvé. Do Hořic na Šumavě se sjely stovky herců i příznivců z patnácti evropských zemí a také zástupci měst a obcí z celého kontinentu, kde se udržuje tradice inscenací pašijových her, připomínajících slavné mysterium o životě a utrpení Ježíše Krista. „Kongres Europassion 2023 je skvělá možnost prezentovat v evropském měřítku tuto krásnou a specifickou křesťanskou tradici, tak zdařile umělecky a osobitě uchopenou právě obyvateli Hořic na Šumavě,“ uvedl dlouholetý zdejší starosta Martin Madej.

Pašijové hry mají v Hořicích na Šumavě tradici od roku 1816. Autorem textu divadelní hry byl místní tkadlec a sběratel Paul Gröllhesl. V roce 1893, kdy byla v Hořicích otevřena budova pašijového divadla, představení zhlédlo na 30 tisíc lidí. V roce 1987 akci zaznamenali i filmaři, vznikl tak druhý nejstarší film natočený ve střední Evropě.

Hořičtí se také snaží o zápis na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. „V červnu roku 2021 byly Hořické pašije zapsány do seznamu kulturního dědictví kraje. Čeká nás zápis do národního seznamu (ČR) v roce 2023. Zápis do seznamu UNESCO se snad podaří do konce roku 2024,“ uvedl předseda Společnosti pro zachování Hořických pašijových her Miroslav Kutlák, který na jevišti hraje roli Jidáše. Součástí hereckého ansámblu je i jeho manželka a otec.

Na přelomu 19. a 20. století představovaly hořické pašijové hry významnou kulturní událost Šumavy. „Celodenní představení s 300 herci, živými zvířaty, orchestrem a pěveckým sborem se odehrávala v bohaté výpravě moderního divadla pro 1554 sedících diváků,“ uvádí krumlovský historik Jan Palkovič, který se svým kolegou Ivem Janouškem sepsal o tomto kulturním fenoménu celou knihu.

Po odsunu hořických Němců se dosídlenci pokusili původní tradici obnovit v českém provedení. Po roce 1948 však nebylo na provozování náboženských her ani pomyšlení. Začátkem 50. let přešla budova pašijového divadla do majetku hořického JZD. „Opony používali zaměstnanci družstva k přikrývání zemědělských strojů a cenná garderoba skončila ve sběru,“ uvádí Palkovič.

Později byly v prostoru jeviště ustájeny ovce. Po stržení dřevěné konstrukce budovy se z jejích trámů postavil krov nového vepřína. Likvidace pašijového areálu souvisela se snahou vymazat tuto významnou tradici z kolektivní paměti české společnosti.

Z iniciativy hořického starosty Miroslava Čunáta došlo v roce 1990 k založení Společnosti pro obnovu pašijových her v Hořicích na Šumavě. Od roku 1993 se tak každoročně hořické pašijové hry konají v přírodním amfiteátru vedle zbořeného divadla.

UNIKÁTNÍ FILM

Velkou zajímavostí je skutečnost, že roku 1897 zaznamenala americká společnost představení hořických pašijí na filmový pás. Vznikl tak první hraný film realizovaný na území našeho státu. „Hořické pašijové hry navštívily ročně desítky tisíc diváků z celého světa. Nechyběly mezi nimi významné osobnosti z řad evropské aristokracie a duchovních,“ uvedl Palkovič.

Historie hořického pašijového filmu začala v roce 1896. Vynálezci kinematografu bratři Lumièrové měli svého amerického koncesionáře a ten během svých cest po Evropě navštívil jedno z představení Hořických pašijových her. Byl šumavskou inscenací natolik uchvácen, že požádal hořické občany, aby pašije předvedli ve Spojených státech amerických. „Turné po Americe hořický divadelní soubor zamítl. Podařilo se však uzavřít následující dohodu. Na rok 1897 Hořičtí pašijové hry neplánovali, aby jejich divadelní inscenace nezevšedněla. Zavázali se ale, že uspořádají zvláštní představení pro potřeby kinematografu,“ říká historik Palkovič.

Až do nedávné doby byl film pokládán za ztracený. Historikovi Martinu Neudörflovi se v roce 2018 podařilo ve sbírkách Ministerstva školství, kultury a sportu Španělského království najít čtyři sekvence z hořického pašijového filmu. Tři z nich (Hořická svatba, Ženy peroucí prádlo a Defilé herců před pašijovým divadlem) se mu následně podařilo úspěšně identifikovat. Vzhledem k tehdejší produkci představuje původní film svojí délkou jeden z nejstarších hraných velkofilmů na světě.

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V LETNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Předplatné můžete zakoupit na send.cz