Úvodník k zimnímu číslu: Jak probudit centrum

Čím častěji člověk vystrčí nos z Budějovic, tím intenzivnější je pocit, že je tady v centru města něco špatně. Jsme truchlivými svědky a nechtěnými současníky éry Juraje Thomy a Jiřího Svobody: ten první se probudil na konci své politické kariéry, ten druhý ji spokojeně prospal, oba pak naivně věřili, že ještě stále mají lidem co říct. Jejich společným dědictvím je uhasínající, podřimující, do minulosti obrácené centrum Budějovic, nepřipravené čelit jednadvacátému století.

Město je jako dítě, které rodič může oblékat do čistých šatiček a hledat pro něj nejlepší školu. Dítě samo o sobě netouží po kráse a kultivované společnosti, raději leze po stromech nebo v holinách skáče v kalužích, aby z nich dostalo vodu a bláto do širokého okolí, a je mu jedno, že ušpiní i sebe. Město jako živoucí organismus také musí někdo očišťovat a udržovat, nastavovat pravidla, abychom se po ulicích nebrodili v odpadcích a výkalech, ukazovat směr. Servis zajišťují údržbáři: zastupitelé, radní, úředníci. Stejně jako dobře oblečené dítě, které nebude-limít vhodnou péči rodičů, může zůstat prázdnou a dutou nádobou, degeneruje i město, pokud se odpovědní jen tváří, že konají. Historické Budějovice okouzlují svým půvabem, ale hloubka tam není, protože ji nikdo nepěstuje –a kde není hloubka, nefunguje přitažlivost, je to líbivost na první pohled, líbivost na jedno použití.

Přemýšlím o tom od léta, kdy jsme připravovali rozhovor s Šárkou Masopustovou, která se stará o propagaci IGY Centra – a od té doby se snažím přijít na to, proč nemůže podobně fungovat i historické jádro krajského města – proč nebudujeme výkladní skříň jihočeské metropole, ale místo toho necháváme živořit poslední živnostníky v okrajových částech centra– proč nebudujeme centrum pro zdejší lidi, kteří sice jdou do obchodních center za zbožím, ale sem by mohli přicházet za příběhem, za zážitkem a za svými sousedy. Proč umíme přitáhnout dav na přílet anděla, ale nedokážeme mu vysvětlit, za čím by měl přijít i další den. A sám pro sebe si odpovídám: Protože tady není někdo jako Šárka Masopustová. Člověk, který bude mít historické město jako úkol. Člověk, který pro něj bude hledat vizi a pro vizi partnery. Ne úředník, ale markeťák – manažer, člověk, pro kterého budou staré Budějovice projekt. Teď, když vynesli starého primátora na radniční dvorek v noční košili, je na to nejvyšší čas a nejlepší možná doba.

Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz