Rodokmeny od mojedejiny.cz

Ze ztráty muže se vypsala v knize

Ztráta manžela znamenala nový začátek. Co dříve zvládali spolu, zůstalo ležet na jednom člověku: rozestavěný dům, tři dcery, ekonomika rodiny. Trvalo dlouho, než vstoupila do jeho pracovny. Teď to všechno shrnuje kniha. Lea Mandíková, která žije střídavě v Českých Budějovicích a švýcarské Ženevě, ji nazvala „První rok bez tebe“.
JAN ŠTIFTER
10. Říjen 2023 - 04:25

První rok bez tebe“ začíná věnováním „Petrovi s láskou“. Jaký byl Petr?

Petr byl úžasný člověk, na kterého se můžete spolehnout, a zároveň si jde za svým. To mně na něm vždycky imponovalo. Byl cílevědomý, měl srovnané v hlavě, co od života chce a čeho hodlá dosáhnout, přitom se snažil brát ohledy na mě a naše děti.

Jak dlouho jste byli spolu?

Oslavili jsme 25 let manželství, ale znali jsme se asi 35 roků. Potkali jsme se v tanečních a já už tenkrát věděla, že to takhle má být, ale trvalo ještě hodně dlouho, než jsme si to uvědomili oba. Bydlela jsem na internátu a Petr se zamiloval do mé spolužačky. Za holky jsem tenkrát psala dopisy. Bavilo mě vždycky psát. Na internátu byla tři patra holek, ale psaní dopisů je nebavilo nebo jim to nešlo. Já měla podnikavého ducha, tak jsem za jeden dopis účtovala pětikorunu. Psala jsem takhle na spoustu stran dopisů a psala jsem za spolužačku i Petrovi.

Bylo to těžké?

Bylo to jiné. Přestože jsem dopisy podepisovala jejím jménem, říkala jsem mu v nich všechno, co bych mu chtěla sama sdělit, byla jsem upřímná a přímá. Asi po půlroce za mnou Petr přijel a vyprávěl, že se s kamarádkou asi rozejdou, protože to nefunguje. Jako by byly dvě – obdivuje tu, která mu píše, ale nemá si co říct s tou skutečnou. Chtěl by ji mít takovou jako v těch řádcích.

Vysvětlila jste mu, kdo je druhá?

Tehdy jsem mu neřekla, jak se věci mají, a neřekla jsem je až do naší svatby. Tak to celé začalo. Žili jsme pak spolu chvíli v Americe a nakonec se usadili ve Švýcarsku. Bylo to dobrodružství. Petr kvůli práci hodně cestoval. Protože to byla vysoká manažerská profese, potřeboval nějaký ventil a tím pro něj byly hory. Zdolával vrcholy. Ve všem, co dělal, byl precizní. Pečlivě se připravoval, poctivě trénoval, měl v pořádku vybavení. Od mládí měl seznam míst, kam by se rád podíval, někdy dělal sólo výstupy, jindy lezli s kamarády. Zdolal Aljašku, Elbrus, Mont Blanc, hory v Patagonii i Mount Fuji v Japonsku. V prosinci 2019 cestoval pracovně do Sydney. Z Austrálie na Nový Zéland není daleko a Mount Cook byl další vrchol, který chtěl Petr vždycky slézt. Přeletěl na Nový Zéland a zkusil tamní nejvyšší horu pokořit. Bylo špatné počasí – a došlo k tragédii.

(...)

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V PODZIMNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Předplatné můžete zakoupit na send.cz