V energetice se cení znalosti a praxe

Čím doma topíte?

Topil jsem plynem, ale protože jsem měl dvacet let starý kotel, byl jsem postavený před rozhodnutí, jestli ho vyměním, nebo pořídím tepelné čerpadlo. Po ruské agresi na Ukrajinu to bylo jasné. Přešel jsem na čerpadlo a jsem rád, že jsem to udělal.

Co se děje aktuálně v energetice? Proč jsou složenky desetinásobné?

To je velký problém a cítí ho celá Unie. Základní problém je ve dvou věcech. Burza je nastavená tak, že platíme za závěrnou elektrárnu, která je plynová, zdražení elektřiny tedy přímo souvisí s cenou plynu. Nebude vůbec jednoduché oddělit plyn od výroby elektřiny. Druhý problém spočívá v tom, že je v současné době nedostatek elektrické energie v celé Evropě.

Existuje nějaké rychlé, i třeba bolestivé řešení?

Neexistuje. Protože zažíváme nedostatek energie, museli bychom vypnout průmysl nebo domácnosti. Saháme proto víc po uhlí než v předešlých letech, ten trend ještě nějaký čas potrvá. Němci odstavují jaderné elektrárny. Říkají sice, že provoz o něco prodlouží, ale ten krok není vůbec jednoduchý – jestliže jsem majitel něčeho, co končí, nebudu do toho logicky směrovat tolik peněz, abych to dál udržoval v bojové schopnosti. Ať na to nahlížím z jakékoliv perspektivy, obávám se, že k cenám, které jsme tu před konfliktem na Ukrajině měli, se už nevrátíme. Jsem daleko od globální energetické politiky, přesto vidím problém také v tom, jak moc jsme byli závislí na ruském plynu. Ale nejen my, především Němci, ti se na ruský plyn spoléhali maximálně, měl jim pomoci na cestě k větrné a sluneční energii. A do toho si vezměte trend elektromobility, spotřeba energie tedy bude skutečně hodně velká. Pomůže prakticky cokoliv. Třeba i dnes tolik opěvované soláry na střechách, které zajistí část spotřeby nebo ohřívají vodu v rodinných či bytových domech. Samy o sobě nestačí, ale pomůžou.

Je v Česku potenciál pro další jadernou elektrárnu?

Připravuje se stavba dalšího bloku na Dukovanech, další dva bloky mohou vzniknout na Temelíně. Pracuje se se současnými lokalitami, protože je tam prověřené podloží, seizmicky odolné, a jsou tam zdroje vody na chlazení. Teď se také hodně mluví o malých reaktorech, které by, kromě výroby elektřiny, mohly zásobovat města teplem. Jeden takový by měl vyrůst v areálu temelínské jaderné elektrárny do roku 2035, bude to první modulární reaktor v Česku. Jeho výkon bude menší, do 300 megawattů.

Kudy by se ubíral váš životní příběh, kdyby se Temelín nestavěl?

Temelín, jádro a energetika jsou celý můj život. Po průmyslovce jsem se hlásil na výpočetní techniku, ale vzali mě na silnoproud. Dneska jsem za to strašně rád. Kdo výpočetní techniku vystudoval, tomu se obor tak razantně proměnil, že starším absolventům doslova utíká pod rukama. Vývoj je ohromně rychlý. Vysokou školu jsem končil v roce 1985. Ve třetím ročníku jsme si mohli vybrat odbornost, já věděl, že se bude stavět Temelín, tak jsem si vybral jaderné zaměření. Chtěl jsem jít na Temelín, jenže se celý život se mnou táhlo, že jsem neměl dělnický původ, a ještě k tomu u mě jako přitěžující okolnost evidovali příbuzné v zahraničí. Ani svazáci mě nechtěli vzít do SSM. V roce 1985 jsem se ale na Temelín přece jen dostal. Tehdy se dělala příprava stavby na budějovické teplárně. Šel jsem pak na vojnu a po ní jsem zjistil, že kluci, co se mnou nastoupili, už šli dělat psychotesty na operátora, ale já nemůžu, protože mě neprokádrovali, nebudu operátor, ale usadí mě na údržbu… To mě hrozně mrzelo. Mohl jsem mít v Krumlově domek po dědovi a pracovat tam v nové fabrice Jihostroje, měl jsem nabídku, ale nevzal to, právě kvůli Temelínu. Měl jsem pocit, že je všechno špatně. Dneska jsem rád, že to šlo, jak to šlo, že jsem nedělal operátora. Můj profesní život byl daleko pestřejší. Po vyškolení pro jaderné pracovníky od ČEZu v Trnavě jsem byl ještě na stáži na Dukovanech a pak jsem se zúčastnil celé výstavby Temelína od prvních výkopů. A pokud by mě Temelín úplně minul, asi bych zůstal v oboru a věnoval se elektřině.

Bavila vás od dětství?

Už na základce jsem si pájel zesilovače a reprobedny, tím jsem žil i na vysoké škole. Chtěli jsme poslouchat muziku z kvalitních hi-fi zařízení. Dneska vidím mladé, jak poslouchají hudbu z telefonů, a trochu se jim divím, my jsme už před čtyřiceti lety měli na poslech hudby úplně jiné nároky.

Jak jste v 90. letech prožíval diskuse o tom, jestli vůbec elektrárnu dostavět?

Věřil jsem, že se to povede. Každý člověk, který aspoň trochu vidí do energetiky, musel vědět, že jiná šance nebyla a pořád není. Pokud máme opustit uhlí, nemáme alternativu. Všichni už víme, že vítr u nás pořádně nefouká, slunce nesvítí tolik, jak bychom potřebovali, tak jsme zase u toho jádra. Alternativní zdroje jsou kolísavé, bereme je jako doplňkové, potřebujeme stabilní napájení. To dělají uhelné a jaderné elektrárny. Od uhlí chceme odejít, základní zatížení by tedy mělo vždycky dávat jádro.

Když v roce 1993 vznikla společnost I&C Energo, byl jste u toho?

Nebyl. Firmu založil Westinghouse ve spolupráci s ČEZem. Je obecně známé, že Temelín byl ruský projekt, ale po revoluci se řeklo, že řídicí a bezpečnostní obvody budou od americké firmy Westinghouse. A ten, aby tady měl někoho pro realizaci své činnosti, si založil společnost I&C Energo. K I&C Energo jsem přešel od ČEZu v roce 2010. Dostal jsem nabídku dělat ředitele temelínské divize, po těch letech to pro mě byla vítaná změna.

Co vaše práce obnáší?

Mám pod sebou 190 lidí, čtyři oddělení, kde působí výborní vedoucí a spolehlivé kolektivy. 120 lidí dělá servis, tedy údržbu na elektrárně, a zbytek plánuje, řídí a realizuje investice. Jak elektrárna stárne, musí se obnovovat, je tam plno investičních akcí ve všech oborech. Zúčastňujeme se výběrových tendrů a soutěžíme s ostatními firmami, daří se nám získávat investiční zakázky. Kromě řídicích systémů a silnoproudu děláme na Temelíně také velké investice ve strojařině. Teď pro naše investiční činnosti vzniká v Týně nad Vltavou velká skladovací a montážní hala. Mým úkolem je zajistit, aby všichni prováděli práci tak, jak to jaderný obor vyžaduje, a aby navzájem spolupracovali. Snažím se hledat v energetice lidskost. Snažíme se s lidmi vycházet na přátelské bázi, jít naproti tomu, co potřebují. Snažím se, aby to fungovalo nade mnou i pode mnou, sledujeme kolektivy, aby je nikdo nekazil. Když něco někomu nevyhovuje, hledáme cestu. Máme v týmu i dámy, zrovna k nám nastoupila jedna elektrikářka, ale jinak jsme hlavně mužský tým. Já jsem celý život mezi chlapama – na základní škole jsme měli jen šest holek, na průmyslovce dvě holky z 39 žáků, na vejšce mezi techniky moc holek nebylo a pak jsem nastoupil do elektrárny. Nevím, jak se řídí gendrově vyrovnaný kolektiv. Ale všímám si, jak ženy kolektiv povzbuzují, perfektně fungují v týmu, bez nich to není ono.

Lze znát všech 190 lidí jménem?

To už nejde, ale naštěstí náš telefonní seznam obsahuje i tváře zaměstnanců. Řekl bych, že 70 procent lidí ale znám. Postupně přichází generační výměna, snažíme se spolupracovat s učilištěm v Hluboké nad Vltavou, teď jsme tam dělali prezentace a lákali mladé lidi, aby jednou směřovali k nám. Vysvětlujeme, že energetika je stabilní zaměstnavatel, funguje v době míru i krize. Ani v éře covidu jsme nemuseli nikoho propouštět a celé jsme to uřídili i za cenu ponechání výkonných pracovníků na home-office za plnou mzdu. Když jsem studoval já, šlo hodně lidí hned po střední škole do praxe. Dneska si chtějí všichni vyzkoušet vysokou školu a dostávají se na ni i se čtyřkami, tím dochází k degradaci školství. Máme trochu problém nabírat mladé lidi; je přirozené, že kluci mají jiné starosti, a já je tenkrát měl taky. Neuvažují tak, že by si mohli najít stabilní práci s perspektivou až do důchodu. To jsou hodnoty, které se už tolik nenosí. Ale energetika je takhle nastavená, tady se cení znalosti a praxe.

Pomalu se z vás stávají doyeni energetiky.

Věk by tomu asi odpovídal. Pravda je, že my starší máme zkušenosti, které mladí mít nemůžou, a naším úkolem teď je někomu je předat. S kolegy, se kterými jsme nastoupili ještě v 80. letech, jsme měli možnost vidět elektrárnu rozebranou, skoro každý šroubek, a to už dneska nikdo neuvidí – mohli jsme se ptát, jak co funguje, co bude k čemu sloužit. Tyhle zkušenosti nám dávají velký náskok a jsou samozřejmě přínosné jak pro ČEZ, tak také pro fungování I&C Energo. Jsme jedna z největších firem v oboru u nás, která je schopná dodat zakázku od projektu přes realizaci a vyzkoušení až po následný servis.

Fungují temelínští matadoři – generace otců zakladatelů – jako parta?

Nemohu se pasovat mezi otce zakladatele jádra u nás. To byly jiné generace lidí. Když jsme ale koncem 80. let nastoupili jako jedni z prvních na Temelín, našel jsem si tam skupinu kamarádů podobného věku a zájmů. Od té doby jezdíme na lyže, v létě vyrážíme na kole, hrajeme nohejbal, badminton, hrajeme na kytary.  Tím hodně žijeme. Já si k tomu přidávám ještě in-line brusle. Člověk se nemůže soustředit jen na práci, potřebuje dělat i jiné věci a mít kolem sebe fajn lidi. Mám radost, že poslední dobou se k nám často připojují i mladí kolegové, a protože jsme všichni z jednoho oboru, skvěle si rozumíme a doplňujeme se.

I&C Energo a.s. v číslech

796. Tolik měla na začátku letošního roku firma zaměstnanců.

76 % pracovníků má vysokoškolské a středoškolské vzdělání.

1993. Tehdy společnost vznikla pod názvem I & C Energo a.s. Základní kapitál činil 10 milionů korun.

Profil

I&C Energo je významný dodavatel komplexních služeb v oblasti systémů kontroly a řízení, průmyslových informačních systémů, systémů elektro a dodavatel strojních činností
s dlouholetou tradicí v oblasti jaderné energetiky. Zastoupení má na 11 místech v České republice, jedna pobočka působí na Slovensku.

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ZIMNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz