Ecce Ta továrna

Je docela možné, že budějovický spisovatel založil i nový literární žánr – stavební literaturu faktu. Její manifest by mohl začínat slovy: Nač hledat lidské osudy? Stačí zaměřit do autorského hledáčku obyčejný starý dům. Lidské osudy se vynoří z každého kouta. A s nimi dějinné zvraty, tvrdě vybojovaná vítězství i snadné ztráty.

Že takový přístup funguje, dokázal Jan Štifter loni, když vydal knihu Ten dům. Byla to publikace o starém domě v budějovické Riegrově ulici, který koupil a vrátil mu nejen život, ale i leccos z jeho původního ducha. Čtenáři svým zájmem potvrdili, že je baví objevovat historii prostřednictvím zdánlivě nedůležitého objektu, k němuž má spisovatel osobní vztah. A spisovatel jim letos ukazuje, že umí obnažovat lidský úděl v dějinných zvratech a paralelách i díky stavbě, ke které ho osobní vazby nepoutají.

Na knižní pulty vstupuje nový Štifterův počin tohoto nového žánru. Nese název Ta továrna. Autor kvůli inspiraci nemusel ani přejít ulici. Vydoloval všechny vydolovatelné příběhy ze zdí domu, který stojí vedle jeho nynějšího domova. Ten „letošní“ literární dům je bývalá továrna podnikatele Požárka, pak národní podnik Otavan, pak dům takřka nikoho a dnes kulturní a společenské centrum Riegrova 51.

K vytvoření takové publikace bylo ale třeba přejít mnoho ulic. Objevit mnoho zasutých informací, zachytit fakta lidská, stavební i dějinná, vybrat vhodný obrazový doprovod, sestavit vše do souvislostí a vybudovat v podstatě nový literární dům, v němž vypráví každá cihla. I ta, kterou okolnosti odebraly domu, i ta, kterou bez vědomí původního majitele přidaly.

To není práce pro jednoho autora. A tak Jan Štifter již podruhé sestavil tým spoluautorů, z nichž každý se věnuje svému tématu v rámci společného díla. Daniel Kovář, Ivan Náprstek, Milan Šilhan, Dana Kalistová. A Jan Štifter jako kapitán posádky. Umí vyhmátnout čtenářsky zajímavé momenty a v dobrém slova smyslu je úspěšně prodat.

Opět vznikla kniha s mnohovrstevnatým sdělením, které výrazně přesahuje důkladný popis domu a života jeho obyvatel. Máme tu historii zasahující do tří století, máme tu prosté životy v kulisách dob zlých i příznivějších, máme tu dům jako na dlani, do nějž je příjemné při četbě vstupovat. Máme tu neformální učebnici dějepisu. Kapku vody, ve které se odráží celý oceán. Vše, co se v knize píše, je pravda. Nikdo si nic nevymyslel, protože pravda, byť obyčejná, je v tomto případě zajímavější než fabulace. Právě v tom je přínos knihy Ta továrna.