Jak Budějovice vyletěly do vzduchu

V polovině padesátých let vyvinul Sovětský svaz proudové dopravní letadlo TU-104, vycházející z konstrukce zdařilého Tupolevova bombardéru. Kromě Aeroflotu a sovětských vzdušných sil se třetím provozovatelem tohoto typu staly ČSA, u nichž „tůčka“ sloužila v rozmezí let 1957–1974. Do Československa bylo postupně nakoupeno šest strojů, které dostaly vlastní jména podle významných měst: Praha, Bratislava, Brno, Plzeň, Ostrava a konečně také České Budějovice. Jednalo se o verzi TU-104A s kapacitou pro 70 cestujících.

Pět z nich bylo zcela nově vyrobených, pouze České Budějovice už měly za sebou čtyři roky u Aeroflotu a možná vozily i sovětské prominenty. Rodištěm letadla byl výrobní závod v Charkově, stroj létal od února 1959 pod sovětskou imatrikulací CCCP-42391, kterou po změně majitele 25. února 1963 nahradilo označení OK-NDF.

NEŠŤASTNÁ SÉRIE

TU-104 byly výkonné a poměrně spolehlivé stroje, ale u ČSA měly smůlu. Letoun s názvem Bratislava shořel v březnu 1963 v indické Bombaji při tankování paliva, Plzeň se zřítila v červnu 1970 v libyjském Tripolisu a Ostrava byla zničena v srpnu 1973 při vyjetí z dráhy na Kypru. České Budějovice zaznamenaly za dobu služby pouze dva závažnější incidenty: 5. června 1965 následkem odpadnutí brzdicích padáků a snížené účinnosti brzd na mokrém povrchu letadlo zastavilo až 230 metrů za koncem dráhy, 31. srpna 1970 před přistáním v Tripolisu vysadil levý motor, stroj se naklonil a následné tvrdé dosednutí poškodilo levý podvozek.

Po letech provozu bylo letadlo vyřazeno, naposledy absolvovalo linku z Prahy do Ostravy v dubnu 1974. Krátce po vyřazení si zahrálo ve filmu, kde mělo představovat americký Douglas v barvách společnosti Alitalia. Trup byl proto kompletně přemalován do italských barev, jak ukazují i dochované fotografie.

DISCO V LETADLE

Sláva letounu tím nepohasla, jen změnila charakter. Z pražského letiště byl v létě 1976 převezen do Olomouce, kde ho podnik Restaurace a jídelny upravil na atraktivní noční vinárnu s diskotékou. Letadlo před plaveckým stadionem se stalo olomouckou zvláštností, ale pomalu podléhalo zubu času a po revoluci také střídání podnikatelských záměrů. Omšelý stroj ke konci své barové kariéry býval ve veřejných anketách řazen mezi největší ostudy města. Dveře „baru Letka“ v trupu TU-104 se k lítosti Olomoučanů zavřely za posledním hostem 30. července 2012.

Ještě před uzavřením bylo „olomoucké tůčko“ nabízeno k prodeji a hrozilo mu sešrotování. Jedinečnou příležitost využili otec a syn Tarantíkovi, provozovatelé známého leteckého muzea ve Zruči-Senci severně od Plzně. Podařilo se vyjednat cenu i transport letadla, který ale musel proběhnout takřka bleskově. Dvoumotorový dopravní Tupolev přitom není žádný drobeček: je dlouhý bezmála 39 metrů, vysoký téměř 12 metrů, rozpětí má 34,5 metru a prázdný váží přes 41 tun. Vezte takovou věc přes celou republiku!

Přesunem vysloužilého stroje do zručského airparku ale starosti zdaleka neskončily. Zdevastovaný letoun musel být opravený zvenku i zevnitř a pokud možno uveden do stavu, který by připomínal původní určení dopravního prostředku. Jenže v kabině cestujících se z olomouckých dob nacházel bar a malý taneční parket, o kabině posádky z mravnostních důvodů raději pomlčet.

KDE JSOU DOMA BUDĚJOVICE

Karel Tarantík se synem Milošem vyšli ze skutečnosti, že exponát má za sebou dlouhou službu v československých a předtím v sovětských aerolinkách, a rozdělili letadlo pomyslně napolovic. Zvenčí se to projevuje odlišným zbarvením: levá strana je ve starší úpravě s modrým pruhem a modrými „fousy“ na přídi, po pravém boku se táhne červený pruh s červenými „fousy“. Na směrovce čteme domácí imatrikulaci OK-NDF, na levé zadní části trupu ještě původní sovětskou CCCP-42391. Ve vnitřním prostoru připomíná historii letounu odlišná úprava sedadel, vlevo „sovětská“ a vpravo „československá“.

Tarantíkovi získali sedmdesátý první a zároveň největší kus do své expozice pod širým nebem, kde je otevřeno skoro pořád. Mají také zásobu historek o rozebírání i sestavování „tůčka“, o shánění obřího klíče, kterým se dá letadlo rozšroubovat, o nočním přesunu z Olomouce, o hledání dokumentace, aby mohly být obnoveny budíky a celé přístrojové vybavení kokpitu. 

Ve zručském airparku na Plzeňsku je dovoleno vše fotografovat a osahat, všudypřítomné tabulky to dokonce místy nařizují. Dopravní letadlo TU-104 České Budějovice vítá návštěvníky už před vstupem, protože celé se do areálu muzea nevešlo. Pravá polovina proto přečnívá nad parkoviště, kde je upevněna pravá podvozková noha a kde lze zaparkovat ve stínu křídla.  

Od 1. června 2017 je za zvláštní poplatek přístupný interiér letounu pro malé skupinky s průvodcem. Neváhejte a vstupte. Letadel s názvem České Budějovice na světě mnoho nenajdete. Z Tupolevů stočtyřek, které sloužily u ČSA, se dochovaly ještě další dva: jeden si lze prohlédnout jen zvenčí jako exponát leteckého muzea v Praze-Kbelích, ve druhém dosud funguje restaurace v Petrovicích u Ústí nad Labem. Tahle dvě letadla se ale jmenovala Praha a Brno.

...CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V DUBNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Roční předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!