Kostel, jehož duše září

Konali s jasným cílem a dobrým úmyslem, takže se jim podařilo nevídané – sehnat peníze a získat pro rekonstrukci vynikající a slavné architekty Josefa Pleskota a Norberta Schmidta. Ti dali interiéru takovou podobu, aby se v něm dobře cítili lidé bez rozdílu věku i vyznání. Moderní, a přitom uctivě připomínající historii svatostánku, který vznikl roku 1886 pro klášter a sirotčinec sester boromejek.

Za komunismu sloužil jako sklad státního archivu a pak byl dlouhá léta zavřený. Úsilí, aby stát vrátil tento kostel církvi, trvalo dva roky, obnova další tři. Loni koncem prosince se studentský kostel sv. Rodiny znovu otevřel v plném lesku. 

Je v něm velmi útulno, a to nejen díky netradičnímu uspořádání židlí, moderním prvkům či podlahovému topení. Vlídné přivítání je vepsáno do zdí kostela, z nichž vyzařuje pravidelný rastr tvořený ze zlatých čtverců. Potetovaly barevnou dekorativní výzdobu z dvacátých let 20. století, která je pečlivě restaurovaná a zakonzervovaná, a to se všemi šrámy, jaké na ní zanechalo zatékání, špatná údržba i nevhodné využití. Stopy minulosti zůstaly, ale život jde dál a nové prvky vypadají, jako by se v interiéru vznášely.

„Když jsem poprvé spatřil vnitřek kostela, vypadal trudně, temně a ponuře. Asi by to mladé lidi neokouzlovalo žádnou radostností. Proto jsme se rozhodli, že původní výmalbu zachováme jako odkaz předků, ale přeznačíme ji světelnými terči. Zlatými, protože jiný materiál nedokáže vytvořit dojem, kterého jsme chtěli dosáhnout: Být i nebýt zároveň. Zlato pro nás neznamená nějakou exkluzivitu nebo rozmařilost – je v něm ryzost, slunce, světlo a optimismus,“ vysvětlil architekt Pleskot, písecký rodák, který už získal spoustu ocenění, například loni titul Architekt roku.

Ať dělá cokoli, záleží mu hlavně na tom, aby architektura působila vlídně a stala se ochranným obalem pro lidskou existenci, která je někdy tak těžká … Na nápad se zlatými čtverci prý přišel hned, ale nechal ho zrát. Fascinovaně sledoval, kolik lidí dokázal kněz Josef Prokeš se svým bratrem Vojtěchem nadchnout, aby pomohli kostel opravit. Jak svou vlastní prací, tak peněžními dary. Při různých sbírkách mezi sebou věřící i nevěřící vybrali 3,7 milionu korun. Další peníze poskytlo město, Biskupství českobudějovické či Biskupská konference USA, takže celkem se vybralo přes pět milionů korun.

Letos v létě za obnovu kostela sv. Rodiny dostali bratři Prokešovi a architekti Pleskot a Schmidt Cenu města České Budějovice, obnášející 50 tisíc korun. Vložili je do kasičky na opravu střechy, do níž zatéká. „Svatá Rodina hledá střechu nad hlavou,“ vytýčil další etapu Pavel Němec, který od září vystřídal Josefa Prokeše v roli spirituála Biskupského gymnázia a pokračuje v práci s mladými nejen ve studentském kostele. Kněz Prokeš totiž odešel studovat do Říma. S krásnými vzpomínkami na České Budějovice, kde strávil sedm let.

„Celou obnovu kostela jsme vzali jako výzvu a chtěli jsme, aby nás to bavilo. Snažili jsme se zapojit co nejvíc lidí, včetně těch, kteří nemají s vírou nic společného. Museli jsme dělat i věci, o nichž jsem neměl předem vůbec žádnou potuchu, takže jsem se naučil jinak přemýšlet, překročit klasický styl a pohled na věc. Výsledek předčil naše očekávání,“ shrnul před svým odjezdem na postgraduální studium do Itálie.

Studentský kostel Svaté Rodiny pravidelně ožívá nejen bohoslužbami, ale i kulturními a dalšími akcemi a také přednáškami popularizujícími vědu, které tam pořádá Jihočeská univerzita. Už rok tedy máme ve městě nový, unikátní prostor, kde se posvátné setkává s lidskou snahou rozvíjet se a žít šťastný a naplněný život. Dává o sobě vědět na internetu i na Facebooku, studenti přilehlého Biskupského gymnázia tam mohou zajít kdykoli a program oslovuje i studenty ostatních škol.

„Cítil jsem hned od začátku, že to je dobré místo, které může zasáhnout mladou duši a oslovit současné kluky a holky, hodné i zlobivé. To, že nejsou nebo že se z nich nestanou pravověrní křesťané, neznamená, že si během života nevzpomenou na krásnou kapli jako místo pozitivní energie. Dosud vzpomínám na taková místa z doby, kdy jsem v Písku studoval gymnázium. Něco podobného jsme proto chtěli vytvořit i zde. Já sám se sem strašně rád vracím,“ dodal architekt Pleskot.

Kněz Josef Prokeš pro Barbara z Říma:

Jak se vám daří? Co přesně studujete a co vás tam nejvíc baví?

Myslím, že se mi tady daří dobře. Studuji evangelizaci. To je obor teologie, který se zabývá setkáním křesťanství a dnešní společnosti. Snaží se řešit například tyto otázky: Čím může být křesťanství prospěšné pro dnešní společnost a člověka, který v ní žije? Čím je pro nás výzvou islám v Evropě a jak se bránit fundamentalismu? Líbí se mi, že studium není odtržené od reálné situace doma. Učí mě výborní lidé a ostatní studenti jsou ze všech kontinentů, což přináší zajímavé zkušenosti.

Je něco, co vám tam schází či po čem se vám stýská?

V Budějovicích jsem byl velmi rád, a tak se mi asi docela očekávatelně stýská po mnoha lidech a místech. Beru to ale pozitivně. Zdá se mi, že až teď z odstupu člověk lépe docení místo, kde mohl působit. A za to jsem vděčný.

Jste tam v kontaktu s někým z České republiky? 

Bydlím v české koleji Nepomucenum. Českých studentů je tu asi dvacet a další dvacítka je z jiných národů, především kněží z Indie.  

Vzpomínáte na České Budějovice? Máte přehled o zdejším dění?

Vzpomínám rád, ale o dění moc přehled nemám. Dopřávám sobě i ostatním výhody vzdálení se. Často se ale za lidi, se kterými jsem v Budějovicích přicházel do kontaktu, modlím. To je pro mě důležitý rozměr vztahu s přáteli, kteří jsou daleko. 

Co byste chtěl Jihočechům vzkázat či popřát k vánočním svátkům?

Abychom se na Vánoční příběh, který notoricky známe, dokázali podívat nově. Jako bychom ho slyšeli poprvé. A aby náš život naplnila radost a síla žít i náš obyčejný každodenní život jako něco vzácného a krásného.

... ČLÁNEK BYL UVEŘEJNĚN V ZIMNÍM DVOJČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Předplatné časopisu je možné pořídit ZDE