Nekončící ples

I v tuhle chvíli, stejně jako v každou jinou, teď i za hodinu, zítra stejně jako za sto let, se bude v sále krumlovského zámku odehrávat ples. Jediný na světě, který nikdy nekončí. Šaty do čistírny občas posílají restaurátoři, selfíčka si tam dělají turisté. Kolik prášků na bolest hlavy a nohou by potřebovali lidé, kteří se tu tiše smějí už od roku 1748?

Je to působivé dílo, na kterém se spojila vize knížete Josefa Adama ze Schwarzenbergu a talent a vtip malíře Josefa Lederera. Práce trvala od května do listopadu 1748, za sto osmdesát devět dní Lederer vyzdobil celý sál, na stěnách dokázal zobrazit sto dvacet pět figur. Číňany, Turky, sedláky, vojáky, myslivce, zahradníky… Jednou z postav je i sám malíř, který si užívá pohledu na ostatní, baví se tím, jak se baví celý sál, a popíjí u toho kávu.

„Iluze je dokonalá. Tím, že malíř posunul zdi tam, kam nemůžeme vejít, ale kam dobře vidíme, stvořil zcela nový svět. Stále znovu tu začíná nekončící ples, přerušený jen malou přestávkou. Hudebníci sice na chvíli složili nástroje, ale za okamžik budou připraveni zahrát některý z oblíbených tanců,“ uvedl historik Jiří Záloha v předmluvě knihy Příběh maškarního plesu ze zámku v Českém Krumlově, ze které teď poskytl snímky časopisu Barbar fotograf Michal Tůma.

Kosmopolitní společnost tu elegantně krouží kolem zdí. Neuhne úsměvem, nemá důvod měnit názory, navíc je ani nikomu nevnucuje. Baví se s tím, kdo o to stojí, kdo se s nimi přijde seznámit. Ta společnost nikdy nezklame, i když ji někdy musí bolet hlava a nohy, vždyť bez přestávky baví ostatní už téměř dvě stě sedmdesát let.