Němcům udával i samotné gestapáky

Období nacistické okupace přineslo prostor pro projevy těch nejnižších lidských vlastností, prostor k řešení osobních sporů i pouhé závisti. Mnohá individua, dosud žijící na okraji společnosti, se ze dne na den mohla vyšvihnout mnohem výše, pokud svůj osud spojila s myšlenkami nacismu. Mezi českými kolaboranty bychom našli ale i ty, kteří dříve patřili k elitě národa, ať šlo o důstojníky armády, politiky nebo novináře. Mezi přední budějovické kolaboranty patřil zdejší rodák Karel Zajíček, narozený 17. července 1888.

Po vystudování stavební průmyslovky se ve svém životě Zajíček živil jako stavební kreslič, polír, dělník nebo obchodník. První světovou válku prodělal v řadách c. a k. 91. pěšího pluku a vzhledem k jeho pozdějším osudům je zajímavá informace, že na frontě utrpěl zranění hlavy. Roku 1926 se stává členem Národní obce fašistické (NOF), kterou vede legionářský generál Radola Gajda.

Zajíček tíhne nejen k myšlenkám fašismu, ale hlavně antisemitismu. Navíc je přesvědčen, že má literární nadání a postupně se pokouší vydávat protižidovské noviny „Koště“ a antisemitské brožury „Šabesgoj“ a „Židovské zrcadlo“. Policie ale téměř vždy celý náklad Zajíčkových tiskovin zabavuje. Kromě toho žurnalista přispívá do nejrůznějších fašistických plátků a řeční na sjezdech NOF. Jeho prakticky jediným tématem jsou Židé a slovní útoky proti demokratickému zřízení ČSR.

MANŽELKA V HODNOTĚ 683 200 KORUN

Po svatbě s majitelkou obchodu si začíná Zajíček žít nad poměry a manželčin majetek dokáže velmi rychle zadlužit. Žena mu umírá již roku 1927 po porodu dvojčat. Z její smrti Zajíček obviňuje české úřady, protože byl právě zatčen za protižidovskou přednášku a jeho choť byla pozvána k výslechu, kde se prý nachladila a následně zemřela. Dokonce vyčísluje hodnotu své ženy na 683 200 Kč a tuto částku chce na začátku německé okupace po českých úřadech zaplatit. Celkově si tehdy cenní všech perzekucí od československého státu na 2 339 828 korun. Současně svým věřitelům dluží více než milion korun. Zadlužuje se nejen svými literárními pokusy, ale také vymýšlením nejrůznějších vynálezů, což je jeho velký koníček. Již ve třicátých letech prý sestrojil vůz, který k pohybu nepotřeboval pohonné látky ani zvířecí potah.

V té době se Zajíček podruhé žení s Růženou Petrovou a žijí spolu v Kněžských Dvorech. Během první republiky je celkem jednadvacetkrát soudně trestán. Většinou za své články a přednášky, ale také pro různé podvody. Roku 1936 je dokonce vyloučen z NOF, protože pod záštitou strany vylákával peníze z lidí, kterým měl pomoci v exekučních nesnázích. Následující rok je opět krátce ve vězení a posílá odtud dopis starostovi Českých Budějovic Aloisi Neumanovi, ve kterém za své propuštění slibuje odhalit a rozvrátit fašistické hnutí ve městě. Ocitá se v psychiatrické léčebně v Dobřanech i Bohnicích, dokonce je dočasně zbaven svéprávnosti.

ÁRIJSKÁ STRÁŽ NĚMCE ZAJÍČKA

Je 15. března 1939. Zajíček s páskou s hákovým křížem na rukávu vítá německou okupační armádu vstupující do Budějovic. Se svými kolegy fašisty se pokouší o jakousi pořádkovou službu a ihned navazují styky s okupačními orgány. Koncem měsíce Radola Gajda rozpouští NOF a vyzývá fašisty ke vstupu do Národního souručenství. S tím se většina fašistů nehodlá smířit, a tak vzniká celá řada malých fašistických organizací. V Českých Budějovicích je to především Vlajka a hnutí Čeští fašisté – Árijská stráž. Skupinky fašistů většinou zápasí mezi sebou, vylupují si navzájem kanceláře a pomlouvají se ve svých plátcích. Celkový počet českých fašistů ve městě ale nikdy nepřesáhne několik desítek.

V Árijské stráži se kolem Karla Zajíčka shromažďují nejmilitantnější individua, která Zajíček posílá rozbíjet výlohy židovských obchodů a vyhánět Židy z kaváren a restaurací. Opět píše a přednáší proti židům, Masarykovi, Benešovi, tentokrát již legálně. V roce 1940 se s manželkou a dětmi přihlašuje k německé národnosti. Syn Jaroslav později padne jako německý voják na východní frontě.

V Kněžských Dvorech je Zajíčkovou pravou rukou Jakub Jandy, který se také přihlásí k německé národnosti, a dokonce zde bude nacisty jmenován vládním komisařem. Společně 19. června 1939 iniciují razii gestapa na taneční zábavě, kde je zatčena skupina místních mladíků, kteří rozšiřovali komunistické letáky a provokativně nosili na kabátech mosazné pěticípé hvězdičky. Tři z nich nepřežijí věznění v koncentračním táboře.
O týden později fašisté strhávají v Kněžských Dvorech bustu T. G. Masaryka. Místní četníci za to zatýkají jejich předáka Bedřicha Čížka, ale na stanici se okamžitě dostaví Zajíček s tlupou fašistů a během hysterického řvaní a vyhrožování gestapem dosáhne Čížkova propuštění. Ten je ze stanice vítězoslavně nesen na ramenou svých soukmenovců.

JEDEN Z NEJAGILNĚJŠÍCH KONFIDENTŮ

Prakticky od začátku okupace Zajíček spolupracuje s gestapem, kterému podává pravidelná hlášení o náladě obyvatel a také celou řadu udání. Své spoluobčany neváhá udávat za sebemenší prohřešky – protiněmecké výroky, nedodržení nočního zatemnění, porušování hospodářských vyhlášek, židovské občany oznamuje za nedodržování protižidovských vyhlášek o zákazu nakupování v určitou hodinu nebo nošení žluté hvězdy na obleku. Řadu lidí tak přivádí do vězení a koncentračních táborů.

Budějovické židy neváhá dokonce fyzicky napadat přímo na ulici. Na podzim 1939 na chodníku nejprve nadávkami napadá židovského obchodníka Suchařípu, následně ho srazí k zemi a zkope tak, že u Suchařípy propukne záchvat epilepsie. Když se napadeného zastává kolemjdoucí JUDr. Karel Dudárek, nechává ho Zajíček zatknout gestapem. Zajíček vnikal také do židovských bytů, kde se jako fašista vydával za úřední osobu a Židy okrádal o majetek a peníze.

Zajíčkovo udavačství jde tak daleko, že začíná donášet dokonce na samotné gestapáky. Zprávy o nich podává Říšské bezpečnostní službě – Sicherheitsdinstu (SD), která v hierarchii nacistických policejních složek stojí nad gestapem. Úředníci SD ho vnímají jako jednoho z nejagilnějších konfidentů.

PROVOKATÉR A KONFIDENT

Karel Zajíček není využíván gestapem a SD jen jako udavač, ale také jako provokatér a konfident. V lednu 1943 je likvidována odbojová skupina z Vlkova u Ševětína. Vedoucímu skupiny Václavu Jarošovi se daří uprchnout a následně spáchá sebevraždu skokem pod vlak. Zatčen je ale František Vondrášek. Do jeho cely je nasazen Karel Zajíček. Vondráškovi se vydává za zatčeného komunistu, a když v něm vzbudí důvěru, vyláká z něj několik motáků, které Zajíček slíbí propašovat z věznice ven. Ten je samozřejmě ihned předává gestapu, a když při dalším výslechu Vondrášek pochopí Zajíčkovu zradu, ve své cele se oběsí. Kromě Vondráška je v souvislosti s vlkovskou skupinou zatčeno dalších 14 lidí, z nichž se někteří nedožijí konce války. Podle poválečných výpovědí zadržených gestapáků je Zajíček takto ve věznici jako konfident nasazován i proti jiným vězňům.

Během roku 1943 přestává gestapo i SD Zajíčkových služeb využívat, protože je definitivně shledán neseriózním. Na konci války slouží v řadách německé lidobrany – Volkssturmu a začátkem května 1945 zmizí do Bavorska. Ihned po válce po něm české orgány usilovně pátrají. Nakonec je odhalen díky dopisům, které posílá do Čech svým známým a snaží se jimi zorganizovat odchod do Bavorska také své ženy a dětí. Ještě koncem roku 1946 je oficiálně vydán do Československa.

Začíná shromažďování důkazů a vyšetřování. Zajíček hraje o čas a ve věznici v Českých Budějovicích předstírá duševní poruchu. Poukazuje na svou předválečnou hospitalizaci v psychiatrické léčebně a navíc v cele začíná vymýšlet a vypočítávat vynálezy „zázračných“ zbraní. Jejich návrhy doslova zahlcuje Ministerstvo národní obrany s poukazem, že je jako vynálezce pro československou armádu nepostradatelný. Odborná komise jeho návrhy posuzuje a dochází k závěru, že jde o nelogické nesmysly. Také odborní lékaři konstatují, že Zajíček sice trpí sklony k hysterii, ale jinak je za své činy plně odpovědný.

23. dubna 1947 je Karel Zajíček mimořádným lidovým soudem České Budějovice odsouzen k trestu smrti. Popraven je téhož dne na dvoře budějovické věznice. Než ho budějovický kat Adolf Plachý odvede pod šibenici, je dotázán, zda chce před smrtí něco naposledy říct. Zajíček prohlásí, že je nevinen, že jím nabízení svědci nebyli vyslechnuti a že vše zavinila jeho žena. Poprava je vykonána v 14.50. Soudní lékař konstatuje Zajíčkovu smrt o 17 minut později. Tak končí žurnalista, vynálezce, fašista a antisemita, který všemi svými činy plně naplnil význam slova kolaborace.

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V DUBNOVÉM ČÍSLE: na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Více o dubnovém čísle se dočtete ZDE.

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!