Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Sokol v pařátech říšské orlice

Zaseknutý samopal. Výbuch protitankového granátu. Nepřehledná libeňská zatáčka v půl jedenácté dopoledne pootočí chodem událostí v tehdejším protektorátu Čechy a Morava. V nemocnici na Bulovce o několik dní později umírá zásluhou československých parašutistů zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Roznětka zloby exploduje i v myslích dalších nacistů v podobě obnoveného stanného práva a represemi známými také pod pojmem druhá heydrichiáda. Mezi oběti této krvavé vendety patří i lesmistr a starosta protivínské jednoty Sokola, pan Ing. Cyril Kopecký, popravený zastřelením dne 28. června 1942 v Táboře.
17. Červen 2016 - 16:44

Zaseknutý samopal. Výbuch protitankového granátu. Nepřehledná libeňská zatáčka v půl jedenácté dopoledne pootočí chodem událostí v tehdejším protektorátu Čechy a Morava. V nemocnici na Bulovce o několik dní později umírá zásluhou československých parašutistů zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Roznětka zloby exploduje i v myslích dalších nacistů v podobě obnoveného stanného práva a represemi známými také pod pojmem druhá heydrichiáda. Mezi oběti této krvavé vendety patří i lesmistr a starosta protivínské jednoty Sokola, pan Ing. Cyril Kopecký, popravený zastřelením dne 28. června 1942 v Táboře.

Na konci září roku 1941 po příchodu Reinharda Heydricha na území protektorátu nastaly pro domácí odboj a činovníky Sokola krušné chvíle. Obec sokolská po okupaci Čech a Moravy stále ještě fungovala, hrozil však zákaz její činnosti. Vznikla tedy paralelní organizace Obec sokolská v odboji (OSVO), která dále spolupracovala s Obranou národa a dalšími spolky. Fakticky Heydrich nahradil dosavadního říšského protektora Konstantina von Neuratha právě z důvodu, že Neurath byl podle Hitlera moc shovívavý a nedovedl dostatečně potlačit posilující odboj. Den poté bylo vyhlášeno stanné právo a OSVO a další složky se staly terčem německých útoků. Gestapo při akcích Sokol, Jindra a dalších pozatýkalo a popravilo mnoho členů, čímž drtivě rozbilo celé zmíněné odbojové hnutí. Zákaz a úřední rozpuštění Sokola nastaly 11. října 1941

Cyril Kopecký se narodil 16. února 1900 v obci Nové Jirny východně od Prahy. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně, kde posléze získal titul lesního inženýra. Se svou ženou a dvěma dětmi bydlel v městě Zákupy nedaleko České Lípy. V roce 1938 je však několik dní po podepsání mnichovské dohody vyhnali z jejich domova. Nový domov našli v Protivíně, kam se nastěhovali do domu čp. 38. Kopecký v Protivíně zastával pozici starosty Sokola a pracoval jako vedoucí lesního úřadu. Proč byl tedy 27. června 1942, měsíc po spáchání atentátu na Heydricha, zatčen a převezen do budovy táborského gestapa, kde byl druhý den zastřelen? O činnosti v odboji nevíme. Možná byl vybrán pouze pro své zastávající funkce. Důvod k zatčení si nacisté mohli vymyslet sami. Podrobnosti osudného dne líčí dcera Hana Vorlová, rozená Kopecká, která jako devítiletá holčička zažila zatčení svého otce dvěma příslušníky gestapa. Zde jsou zkrácené vzpomínky z knihy Heydrich – Tvář zla od Maria Dederichse, které Hana poskytla na jaře roku 2004.

„Toho krásného letního rána poslouchala moje matka rozhlas. Hlásili jména mužů, žen a celých rodin, které byly předchozího dne popraveny. V těchto nejhorších dnech heydrichiády se oběti počítaly na stovky, možná na tisíce. Najednou si matka všimla, že před naším domem v jihočeském městečku Protivín zastavuje auto. Pomyslela si, že je to dost neobvyklé, protože všechna osobní auta byla po obsazení Němci zabavena. Vystoupili dva muži, po válce jsem se dozvěděla, že se jmenovali Bacher a Ehrensberger (Bacher byl řidič, po válce odsouzen na 5 let, Ehrensberger vykonával funkci vrchního kriminálního asistenta, unikl bez trestu – pozn. autora), a vešli v přízemí do kanceláře mého otce.“

 

„Ti dva muži z budějovického gestapa dovolili mému otci, aby se rychle rozloučil se svou ženou. Pak směl vzít mého sedmiletého bratra a mne na chvíli do náruče, a už ho vedli k otevřenému autu, které na ně čekalo, a odjeli pryč. Vzali s sebou také několik otcových loveckých zbraní a jeho psa. Celé to proběhlo úplně klidně. V tomto zoufalém okamžiku si matka vzpomněla, že se otec nedávno zmínil, aby se v případě nouze obrátila s žádostí o pomoc na jeho německého nadřízeného jménem Sladek z lesního ředitelství v Třeboni. Všichni nadřízení ve vyšších funkcích museli být v protektorátu Němci. Byla ale sobota, pan Sladek nebyl v kanceláři a nikdo nevěděl, kde ho hledat. Ještě dnes mám před očima následující obraz: my děti, úplně vyděšené, a matka, která pláče a třese se po celém těle, se vykláníme z okna, abychom se naposledy podívali na našeho otce.“

„Příštího dne, v neděli 28. června 1942, byl můj otec v Táboře zastřelen. O jeho smrti a jejím zdůvodnění se matka dozvěděla z novin v pondělí 29. června 1942. V rubrice o popravách, které byly pečlivě rozčleněny podle druhu a rozsahu protistátních aktivit, stálo pod „Schvalování atentátu na Obergruppenführera SS Heydricha a vyzývání k podpoře atentátu“ spolu s dalšími devíti jmény i jméno mého otce. Matka si v tomto strašném okamžiku vzpomněla, že se otec před několika dny v přítomnosti celé rodiny vyjádřil proti atentátu. Takový útok prý nemá v nacistickém světě žádný smysl, jeden tyran prý bude nahrazen druhým.“

„O pár dní později přijeli tři příslušníci gestapa nákladním autem a odvezli osobní věci mého otce. Sepsali dlouhý seznam koberců, obrazů a cenností, které si odváželi. Zabavili i otcův snubní prsten, matce ten její nechali. Cenné předměty, které patřily popraveným, byly sváženy do jednoho skladu, kde si je členové gestapa mohli levně koupit a poslat domů. Moje matka musela během jednoho týdne opustit šestipokojový služební byt, nesměla už pracovat a nedostávala vdovský důchod. Bylo to už podruhé, co nás Němci vyhnali z bytu. Po otcově smrti jsme tři roky žili u matčiných rodičů z jejich malého důchodu a z podpory příbuzných a přátel.“

„V létě 1945 po pádu třetí říše jsme se nastěhovali do prázdného bytu v Praze, ze kterého jeho němečtí obyvatelé uprchli. Každý týden přicházela německá slečna, která v Praze zůstala, a dávala mně a bratrovi hodiny němčiny. Naši sousedé a příbuzní sice matce vyčítali: Jak můžeš chtít, aby se tvé děti učili německy, vždyť Němci přece zabili tvého muže! Matka ale odpovídala, že němčina jako jazyk nemá se zločiny nacistů nic společného.“

Spolu s Cyrilem Kopeckým byli v sedm hodin večer popraveni další dva muži a dvě ženy (Jaroslav Hrdlička – chirurg, Svatomír Zikmund – advokát, Božena Spěváčková – švadlena, Kristýna Ondřejková – dělnice). V popravčím protokolu je také zaznamenáno, že Cyril Kopecký před svou smrtí stačil zvolat: „Pravda vítězí!“ V Táboře pracovalo 29 uniformovaných i civilních příslušníků gestapa, mezi nimi dvě ženy. Jen za jeden měsíc, od 3. června do 3. července 1942, se jim podařilo zatknout a zastřelit 156 lidí, zabavit a odvézt jejich majetek, spálit mrtvoly a popel rozptýlit, takže dnes nikdo neví, kde jsou jejich hroby.

 

POZVÁNKA:

Obnovení pamětní desky na protivínské sokolovně pořádanou Spolkem fór Protivín - 25. červen ve 13.00 hodin před vchodem.