Zapomenutý dopis

Jan Palach. Muž, skoro chlapec – ten, který si zvolil smrt jako vyjádření nesouhlasu s politickou situací, společenskou beznadějí a malým odporem lidí k nastupující normalizaci. I přes obrovské bolesti, jimiž po činu trpěl, stále požadoval zrušení cenzury a zákaz šíření Sovětům nakloněných novin „Zprávy“. Mementem zůstává jeho výrok, že člověk musí bojovat proti zlu, na které právě stačí.

A pak je tu ještě někdo. Jeho matka. Co se stalo, zjistila až další den z novin, když jela za synem na návštěvu do Prahy. Ačkoli byla nejprve zcela šokována a ptala se po smyslu tohoto činu, po synově smrti na jeho odkaz navázala a dopisovala si s lidmi z celého světa, které čin mladého muže oslovil. Mnozí také Palachovou osobně navštívili. Ohlas na bezprecedentní akt jejího syna byl totiž obrovský, zvláště poté, co Palacha následovala více než třicítka mladých lidí po celé republice i jinde v Evropě. Kvůli své veřejné činnosti a bohatým kontaktům se však Libuše Palachová brzy dostala do hledáčku Státní bezpečnosti, proto se její další aktivita dostala za hranici legality a mohla být prováděna jen skrytě.

Jeden z jejích dopisů byl objeven i zcela nedávno, a to na českokrumlovském gymnáziu při vzpomínkovém večeru k třicátému výročí listopadu 1989. Při této příležitosti navštívil školu Václav Pecha, jenž byl jako vůdce zdejších studentů jedním z hlavních protagonistů českokrumlovského revolučního dění. Zprostředkoval kontakt se zvukařem Českého rozhlasu Václavem Lipkou, který vlastnil veřejnosti neznámý dopis napsaný matkou Jana Palacha. Dopis je datován k 10. únoru 1969,tedy ani ne měsíc po Palachově smrti. Paní Libuše v něm děkuje za kondolenci studentů a profesorů českokrumlovského gymnázia a oceňuje úmysl pojmenovat zamýšlený studentský domov po jejím synovi. Také přijímá Janovu oběť za vlast, i když přiznává, že tím ztratila velkou životní oporu. Vyzývá ke vzchopení se a stálému boji za pravdu a svobodu, tedy za hodnoty, kvůli kterým se Jan Palach obětoval. Jen tak dostane jeho oběť smysl, když budou tyto hodnoty naplňovány.

Z dopisu je zřejmé, že Libuše Palachová byla silnou osobností. Přes všechny rány dokázala obracet své okolí k vyšším hodnotám. Právě pro tuto transformaci svého osobního obrovského utrpení v boj za velké hodnoty se tak stala symbolem hrdinství stejně jako její syn. (

Dopis, který odeslali studenti a pedagogové gymnázia Libuši Palachové, se nedochoval, a tak nevíme, co bylo jeho přesným obsahem. Není ani jasné, kolik studentů se na jeho tvorbě podílelo, zda celá třída, nebo pouze jednotlivci napříč ročníky. Kondolenci také jistě nepřipravoval celý učitelský sbor, jednalo se spíše o individuální akci, ke které se připojili jen zainteresovaní profesoři. Iniciátorem celé akce byl sotva třicetiletý profesor dějepisu a zeměpisu Vladimír Kaifer, v jehož pozůstalosti se také dochovala odpověď Palachovy matky.

Mladý učitel nastoupil na gymnázium v roce 1965, studenti na něj vzpomínají jako na bohéma s přátelským přístupem ke studentům a zápalem pro vyučované předměty. Jeho svobodné smýšlení nebylo vhod tehdejšímu Okresnímu výboru KSČ, který na něj v květnu 1970 sepsal posudek. Vyčítal mu angažovanost mezi studenty, jež jde proti zájmům socialismu. Soudruzi si stěžují, že Kaifer veřejně odsoudil srpen 1968 a opakovaně kritizoval normalizační politické tendence. V posudku je dokonce označen za čelného reprezentanta odporu na škole, který na svých postojích nehodlá nic měnit. Není proto divu, že s postupujícími čistkami musel v roce 1974 gymnázium opustit, aby svou filozofii svobody nemohl dále šířit mezi studenty. Poté pracoval jako skladník v Zelenině v Českých Budějovicích a následně jako archivář v knihovně Akademie věd České republiky. Kaifer tak zůstal jediným aktérem, který byl za odpověď na čin Jana Palacha postihnut. Jelikož se jednalo o akci téměř utajenou, žádný další student či pedagog nebyl z gymnázia vyloučen.

O životě osobitého profesora vyprávěl jeho přítel Václav Lipka, který ho znal od svých 17 let, kdy s ním jako brigádník spolupracoval na zpracovávání pozůstalosti komunistického ministra kultury Zdeňka Nejedlého. Třídit mnohosvazkové vydání Stalinových spisů v několika jazycích nebylo nic zábavného, celá práce zaváněla typicky socialistickou absurditou, přesto při ní vzniklo celoživotní přátelství. To poté přerostlo až v otcovský vztah mezi bývalým pedagogem a mladým studentem.

„Vladimír byl velmi otevřeným, renesančním člověkem, se kterým jste se mohli bavit o čemkoli. Měl obrovský přehled, miloval kulturu. Jeho záběr sahal od klasiky po rockové kapely. Vlastnil obrovskou knihovnu plnou kvalitních děl, včetně kompletního Čapka. Svou osobitostí a svobodomyslností přitahoval mladé lidi, kteří tak zcela přirozeně přejímali jeho zásadovost. Zároveň vedl bohémský život, rád tančil, scházel se s herci v kavárně Slavie, jeho přítelem byl podobně naladěný Jiří Kodet,“ vzpomíná Lipka.

Do Krumlova se Kaifer vracel pravidelně několikrát do roka, stále zde měl přátele. Sám pocházel z hudební rodiny ze Sezimova Ústí, jeho maminka byla operní pěvkyní, strýc Jiří Traxler známým jazzovým skladatelem a pianistou. Se strýcem byl Kaifer v písemném styku i po jeho emigraci do Kanady. Sám také o emigraci uvažoval, avšak kvůli mamince od této myšlenky upustil. Nebyl člověkem a priori politickým, ale v Palachově duchu činil to, co považoval za nutné. Proto i nejspíše zcela spontánně reagoval na Palachův čin zmíněnou kondolencí. Dále se už o svém aktu nešířil ani ho více veřejně nekomentoval.

K dopisu se po letech dostal právě Václav Lipka, jemuž ho ukázal bývalý pedagog při jedné návštěvě. Václav Lipka o existenci dopisu věděl osmnáct let, ale až nyní se rozhodl pro jeho zveřejnění. Profesor Kaifer, který zemřel před čtrnácti lety, totiž nechtěl, aby dopis zůstal jako jedna z mnoha archiválií založen ve školním archivu, nýbrž aby rezonoval v myslích studentů. Do krumlovského gymnázia se tedy dostal až nyní; kvůli koronavirové pandemii se jeho slavnostní předání uskutečnilo až v letošním červnu. Škola se na převzetí důkladně připravovala – jedna ze studentek nakreslila zdařilý portrét Jana Palacha, ostatní připravili nástěnku se zajímavými skutečnostmi z Palachova života, slavnost doprovodil školní sbor. Žáci také zhlédli film o Palachově životě z roku 2017, který jim přiblížil osobnost mladého studenta. Na gymnázium byl také pozván majitel dopisu Václav Lipka, Palachovu dobu přiblížil formou besedy historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Petr Blažek, jenž se osobností Jana Palacha profesně zabývá celý život. Díky tomu se studenti mohli doslova vnořit do atmosféry, jež obklopovala vznik dopisu, který napsali jejich předchůdci na českokrumlovské škole.

„Předání dosud neznámého dopisu se u studentů setkalo s velkým ohlasem, Palachův čin je jim velmi blízký, dokonce bych řekl, že se jedná o jednu z kapitol dějin, která jim je úplně nejbližší. Nejspíše i proto, že Palach byl jen o pár let starší, než jsou teď oni sami, takže se do jeho motivů mohou lehce vcítit. Své pocity a dojmy z celého slavnostního programu mají nyní vyjádřit formou dopisu, který by oni sami nyní napsali Libuši Palachové. Mohou vyjádřit svůj postoj k Palachově činu, pokusit se o odpověď zkoušené matce či vytvořit vzkaz pro současnou generaci. Poté se z jejich výtvorů vytvoří koláž, která bude umístěna vedle Janova dopisu,“ popisuje záměry školy zdejší učitel dějepisu Jaroslav Král.

Dopis Libuše Palachové je nyní vystaven na nejrušnější chodbě, aby ho měli studenti co nejvíce na očích. Žena ve svém dopise také děkuje za úmysl pojmenovat zdejší internát po svém synovi. Tento záměr však prozatím zůstává nenaplněn, jelikož k realizaci stavby zmíněného studentského domova dodneška nedošlo. Ale i zde se blýská na lepší časy. „Gymnázium si nechalo vypracovat studii na stavbu domova, nyní žádá o dotaci z Evropské unie. Pokud vše dobře dopadne, mělo by se za dva roky začít se stavbou. Tak se bude moci splnit příslib daný před 53 lety paní Palachové, že internát ponese jméno jejího syna,“ uzavírá ředitelka gymnázia Hana Bůžková.

Vybrané odpovědi studentů

Milá paní Palachová,

nejprve bych chtěla vyjádřit soucit, který pro Vás chovám. Je mi velice líto Vaší ztráty a to, co se stalo Vašemu synovi. Nedokážu si představit bolest, kterou jste musela prožít. My mladí jedinci si tohle ještě zcela nedokážeme představit. Naše starosti se točí kolem školy. Zajímají nás dobré známky a sociální sítě. Nikdo z nás doopravdy neví, jaké to je ztratit svého potomka. Proto Vás obdivuji. Zvládla jste překonat tolik špatných věcí a událostí ve Vašem životě. Jste velmi silná žena. Váš syn byl opravdu statečný. To, co udělal, bylo pro dobrou věc. Život se mu rozpadal před očima. Nátlak, který byl okolo, byl na něj příliš velký a bolestivý. Čin, který udělal, byl nejstatečnější, jaký jsem kdy viděla. Udělal to pro dobro lidstva. Jeho oběť nebyla marná, není a ani nikdy nebude. Proto si vážíme toho, že jste souhlasila s pojmenováním internátu podle Vašeho syna, Jana Palacha. Je nám velikou ctí pojmenovat internát tímto jménem. Na závěr bych ráda ještě jednou vyjádřila upřímnou soustrast a jedno velké DĚKUJEME!

S pozdravem Miroslava Šoberová

Ahoj Honzo,

sice nevíš, kdo jsem, jak se jmenuji, odkud pocházím, zkrátka nic. Ale nebýt tvého činu, možná bych tady nebyl, nebo bych to nebyl já. Obdivuji tvou odvahu postavit se režimu v době, kdy to znamenalo velké nebezpečí. Tvá oběť určitě nepřišla nazmar, ba naopak se stala jednou z věcí, která v listopadu 1989 pomohla při vzpomínce na tebe vyvolat velké revoluce, a tedy i pád režimu. To, za co jsi bojoval, se stalo skutečností, a i díky tobě ti tu dnes, 30 let od pádu komunismu, můžu psát tento dopis, a to beze strachu, že by se nedoručil, nebo že by se mi něco kvůli němu stalo. Moc ti děkuji za to, že jsi napomohl do naší země, dnes už jen samostatné České republiky, přivést demokracii. Je mi ale líto, že to už nemůžeš vidět.

Stejně jako Jan Opletal jsi za svou myšlenku a za správnou věc zaplatil cenou nejvyšší – svým životem. Naše generace vám nikdy nebude schopna dostatečně poděkovat a uctít vaši památku. Když tak přemýšlím nad tvým činem, říkám si, že jsi byl opravdu hodně odvážný a nebál ses ničeho. Je vidět, že jsi byl opravdový vlastenec, odhodlaný za vlast a její blahobyt položit vše. Jsi skutečný hrdina.

Nemyslím si, že bych já byl schopný udělat takovouto oběť, a proto si tě vážím ještě více. Napsat článek do novin, složit písničku nebo nejhůře jen sedět v hospodě a bezduše nadávat, jak dnes máme ve zvyku, dokáže každý, ale začít něco proti tomu problému konat už chce větší kuráž. A také to chce nebýt lhostejný. A to jsi ty nebyl. A udělals hodně velkou věc. Takovou věc, která byla inspirací pro studenty o dvacet let později.

Bohužel stále ale v ČR existují lidé, kteří chtějí zpět komunismus, popírají jeho následky a věci událé mezi lety 1948–1989. A co hůře, tvrdí, že komunismus byl skvělý. Tyhle lidi nemám rád, otevírá se mi z nich kudla v kapse. Ale mám i šťastnou zprávu – poprvé v historii se do parlamentu nedostala KSČ, dnešní KSČM. Komunismus jako takový celkově upadá, a to nejen v ČR. ČR je momentálně prozápadní, jsme v NATO, v Evropské unii a v OSN. To jen taková zajímavost, abys mohl být na svou vlast pyšný. Nejsme nějak závislí na Rusku a naše vztahy s ním momentálně také nejsou moc dobré. Ba naopak, oficiálně jsme na jejich seznamu nepřátel. Vedeme si dobře jako stát, ale díky tobě.

Možná by tě i zajímalo, že se rozpadl Sovětský svaz. Moderní ČR by se ti líbila, je to krásná svobodná země, ve které už není problém s toaletními papíry. Už se tu nestojí fronty na banány a věci nejsou jen na příděly s čekacími dobami. Už tu nevisí rudé prapory a nejsou tu busty Gottwalda, Lenina a jim podobných. A co tě asi zajímá nejvíce – už se necenzuruje, je tu svoboda slova a volné cestování do zahraničí. Škoda, že si to tu teď nemůžeš užívat také.

Tohle byl jen rychlý náhled do událostí po tvé tragické smrti. Na závěr bych ti chtěl za celou ČR a naši generaci ještě jednou moc a moc poděkovat. Tvá oběť byla pro vývoj událostí v ČSR hodně důležitá. Jsi hrdina, svět potřebuje více lidí, jako jsi ty.

S pozdravem a přáním klidného posmrtného života,

tvůj kamarád z budoucnosti,

Martin Velíšek

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ZIMNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz