Rodokmeny od mojedejiny.cz

Zapomenutý dopis

Šeď, bezmoc, obavy z budoucnosti, zmarněné naděje. Snad těmito slovy by se dala popsat atmosféra, ve které se v lednu 1969 odhodlal k sebeupálení mladý student Karlovy univerzity Jan Palach. Obrovskou trýzeň způsobil své matce Libuši, která předtím neměla tušení o jeho chystaném činu. Jak situaci prožívala, naznačuje také jeden dopis.
Markéta Králová
23. Leden 2023 - 06:25

Jan Palach. Muž, skoro chlapec – ten, který si zvolil smrt jako vyjádření nesouhlasu s politickou situací, společenskou beznadějí a malým odporem lidí k nastupující normalizaci. I přes obrovské bolesti, jimiž po činu trpěl, stále požadoval zrušení cenzury a zákaz šíření Sovětům nakloněných novin „Zprávy“. Mementem zůstává jeho výrok, že člověk musí bojovat proti zlu, na které právě stačí.

A pak je tu ještě někdo. Jeho matka. Co se stalo, zjistila až další den z novin, když jela za synem na návštěvu do Prahy. Ačkoli byla nejprve zcela šokována a ptala se po smyslu tohoto činu, po synově smrti na jeho odkaz navázala a dopisovala si s lidmi z celého světa, které čin mladého muže oslovil. Mnozí také Palachovou osobně navštívili. Ohlas na bezprecedentní akt jejího syna byl totiž obrovský, zvláště poté, co Palacha následovala více než třicítka mladých lidí po celé republice i jinde v Evropě. Kvůli své veřejné činnosti a bohatým kontaktům se však Libuše Palachová brzy dostala do hledáčku Státní bezpečnosti, proto se její další aktivita dostala za hranici legality a mohla být prováděna jen skrytě.

Jeden z jejích dopisů byl objeven i zcela nedávno, a to na českokrumlovském gymnáziu při vzpomínkovém večeru k třicátému výročí listopadu 1989. Při této příležitosti navštívil školu Václav Pecha, jenž byl jako vůdce zdejších studentů jedním z hlavních protagonistů českokrumlovského revolučního dění. Zprostředkoval kontakt se zvukařem Českého rozhlasu Václavem Lipkou, který vlastnil veřejnosti neznámý dopis napsaný matkou Jana Palacha. Dopis je datován k 10. únoru 1969,tedy ani ne měsíc po Palachově smrti. Paní Libuše v něm děkuje za kondolenci studentů a profesorů českokrumlovského gymnázia a oceňuje úmysl pojmenovat zamýšlený studentský domov po jejím synovi. Také přijímá Janovu oběť za vlast, i když přiznává, že tím ztratila velkou životní oporu. Vyzývá ke vzchopení se a stálému boji za pravdu a svobodu, tedy za hodnoty, kvůli kterým se Jan Palach obětoval. Jen tak dostane jeho oběť smysl, když budou tyto hodnoty naplňovány.

Z dopisu je zřejmé, že Libuše Palachová byla silnou osobností. Přes všechny rány dokázala obracet své okolí k vyšším hodnotám. Právě pro tuto transformaci svého osobního obrovského utrpení v boj za velké hodnoty se tak stala symbolem hrdinství stejně jako její syn. (...)

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ZIMNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

 

Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz