Zastavte se ve středověku: 12 neznámých zřícenin

Bílkov

Historicky leží na Moravě (3 km východně od Dačic), proto se o něm v mnoha publikacích o jihočeských hradech vůbec nepíše. Avšak od roku 1960 se nachází v okrese Jindřichův Hradec, a tudíž dnes patří k Jihočeskému kraji. Svým vznikem na počátku 13. století se řadí mezi nejstarší moravská šlechtická sídla. Obranu zajišťovala dvojice rybníků na řece Vápovce a příkop, který bylo možné v případě ohrožení zatopit vodou z obou rybníků, čímž by se hradní jádro ocitlo na ostrově. Po dobytí v roce 1444 zpustl a následně na jeho místě vyrostly obytné domy sousední vsi, k jejichž výstavbě posloužilo kamení z hradu. Ze zděných konstrukcí dodnes zbyla jen nevelká část severní hradby.  

Fuglhaus

Původ nevelkého hrádku na Třeboňsku je nejistý, snad jej založili páni z Ústí. Stavba byla dobyta za husitských válek, ale dočkala se obnovy a zanikla až na přelomu 16. a 17. století. Vedle příkopu a dvojitého valu se dochoval jen malý relikt zdiva na výrazném pahorku na poloostrově vybíhajícím do rybníka Klec u stejnojmenné vesnice. Název hradu i vsi je odvozený z německého Vogelhaus (doslova ptačí dům). 

Křikava

Stávala nad vsí Černívsko kousek od Blatné v severozápadním koutu jižních Čech. Stavitelem byl Hugo z Dornštejna, působící jako hofmistr u dvora Karla IV., později se zde připomíná Jindřich z Dornštejna, vedoucí královské kuchyně. Hrádek zanikl během husitských válek. Stavba se skládala z ústřední věže a dvou menších budov, vše bylo obehnané hradbou. Přístup je od kostela v Černívsku přes hráz rybníka. 

Kuklov

Lokalita v Blanském lese je známa díky zbytkům nedostavěného kláštera z přelomu 15. a 16. století. V lese na dohled od nich se ale na bizarní skále nacházejí nepatrné zbytky staršího hradu. Jako jeho zakladatel se uvádí Jetřich z Portic, významná postava 14. století (kancléř Karla IV., biskup v Mindenu, arcibiskup v Magdeburgu). Pak patřil králi Václavu IV., po jehož sporech s českou šlechtou připadl Rožmberkům a v roce 1395 byl úmyslně pobořen.

Maškovec

Býval sídlem pánů z Újezda a pánů z Drahonic, v roce 1455 se stal majetkem Rožmberků, kteří jej jako nepotřebný nechali zchátrat. V letech 1425–1427 zde kněz Jan Pryndl zhotovil opis knihy Legenda aurea, nejslavnější latinsky psané sbírky legend. Po boření hradu a rozprodávání kamenů v 19. století z něho dodnes zůstala vedle příkopů jen malá zídka. Je těsně přimknutá na příkrou skálu nad Vltavou západně od Kamenného Újezda. Nabízí se odtud úchvatný výhled do údolí. Zastaralé pojmenování místa Kotek (Chotek) vedlo romantické badatele 19. století k domněnce, že by hrádek mohl být prapůvodním sídlem Chotků z Chotkova.

Myšenec

Skutečně velké překvapení čeká na návštěvníky této obce vedle silnice z Protivína do Písku. Přímo nad střechami domů ční kamenné zdivo bývalého královského hradu, který se poprvé a zároveň naposledy písemně připomíná v roce 1273. Měl podobu rozsáhlého paláce s řadou architektonických prvků a jeho zakladatelem byl Přemysl Otakar II., kterému sloužil jako venkovská rezidence a místo k diplomatickým jednáním. Po králově smrti ztratil význam a zanikl. Jeho staveniště zaplnily postupně vesnické domky rozrůstající se vsi.

Příběničky

Údolí Lužnice mezi Táborem a Bechyní lákalo od 19. století turisty a trampy, kteří navštěvovali i opuštěné zříceniny hradů Příběnic a Dobronic. V sousedství prvně jmenovaného se nachází ještě jedna ruina hrádku Příběničky. Odborníci soudí, že od 13. století byl spolu s Příběnicemi součástí stejnojmenného vítkovského městečka (latránu) a zajišťoval jeho větší bezpečnost. Veškeré osídlení zde zaniklo po dohodě uzavřené roku 1437 mezi Rožmberky a Zikmundem Lucemburským. Z Příběniček na pravém břehu řeky zbyl jen těžko dostupný střep hradní věže (neznačené stezky z Řepeče nebo Slavňovic).  

Sokolčí

Spolek „Hrady na Malši“ pečuje o trosky tvrze v Tiché a čtyři hradní zříceniny – Pořešín, Velešín, Louzek a Sokolčí. Posledně jmenovaná se tyčí jako sokolí hnízdo na vysoké skále nad Černou, přítokem Malše u Kaplice, a je nejmenší z jmenovaných sídel. Hrad Sokolčí byl zbudován asi až v první polovině 14. století a zanikl už po roce 1387, kdy se stal majetkem Rožmberků. Podle falešné listiny, vyhotovené za vlády známého falzifikátora a padělatele Oldřicha II. z Rožmberka, náležel slavnému jihočeskému rodu už od roku 1264.

Týn nad Vltavou

Vrchností spadalo území Týnska už v 11. století k pražské diecézi. Biskupové si zde nechali postavit sídlo opevněné dřevěným plotem (otýněné), které v závěru 13. století nahradil mohutnější hrad. Po husitských válkách se jeho majitelé často střídali nebo byl v zástavním držení. Zkázu mi přinesly průtahy vojsk za třicetileté války a jako náhrada za něj vznikl v roce 1699 zámek na týnském náměstí. V 19. století byl prostor hradu zplanýrován a přetvořen na městský park (stojí zde otáčivé hlediště). Vedle několika sklepení, valu a ulice Ke Hradu připomíná existenci hradu zejména dvouobloukový most z 16. století. 

Údolský hrádek

Hrad založili páni z Hradce ve 14. století, později patřil Rožmberkům a za husitských válek zanikl. Kamení bylo například využito ke stavbě mlýna a cesty. Staveniště se nachází na vyvýšenině pod hrází rybníka Hrádek, z hradu zbyl jen fragment zdi, většina viditelných zřícených zdí patřila mlýnu nebo se jedná o novodobé terasní zídky. Vlastní hrad stával v místech soukromé chaty. Přes bývalý hradní příkop, který dnes slouží jako odtoková stoka z rybníka, se klene starobylý kamenný most. Na dohled místa prochází značená turistická cesta z Nových Dvorů do Bezděčína. 

Vitějovice

K prohlídce této zříceniny je třeba příkře vystoupat na 646 metrů vysokou horu Osuli, která tvoří dominantu krajiny severovýchodně od Prachatic. Hrad zde přikázal postavit Přemysl Otakar II., jednalo se o ojedinělou stavbu s dvěma válcovými věžemi a rozlehlým čtyřkřídlým palácem. Půdorysně se podobala jiným královským sídlům, jako je Bezděz nebo Hluboká. Ještě rozestavěný hrad byl zřejmě po smrti stavitele opuštěn. Noví majitelé již sídlili na pohodlnějším sídle přímo ve vsi Vitějovicích. 

Vítkův hrádek

Jmenovec slavnějšího hradu z Lipenska stojí na opačném konci jižních Čech. Byl jedním z nejstarších sídel pánů z Hradce, kteří jej po usídlení v blízkém Jindřichově Hradci prodali v roce 1267 řádu německých rytířů. Nedlouho poté hrad zanikl, v 19. století byly jeho zbytky poničeny hledači pokladů. Na části zříceného paláce lze vidět použití klasového zdiva, v Čechách nepříliš častého architektonického prvku. V posledních letech sem kvůli odtěžení stromů proniká více světla a lokalita zarůstá travou a keři. Přístup je z Blažejova nebo Jindřiše (zastávky na úzkorozchodné železnici).

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V BŘEZNOVÉM ČÍSLE: na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!