30 let galerie Egon Schiele Art Centrum

Kulaté výročí připomíná kolekce velkých plakátů, které jsou svědectvím o téměř všech výstavách, jež zde konaly od roku 1993. Tehdy se zchátralý městský pivovar změnil ve zcela jedinečnou a mezinárodně uznávanou galerii, jejíž výstavní plocha má nyní 3000 metrů čtverečních. Stálo za tím obrovské množství práce a ještě větší dávka nadšení a víry v potřebnost kultury a umění. A touha vrátit do města odkaz slavného a vysoce ceněného malíře, kterého tam však počátkem 90. let minulého století neznal téměř nikdo.

Při ohlédnutí za třiceti lety naplněnými mimořádnými výstavami, které skrývají i mnoho silných a dramatických příběhů, se tají dech. Vracejí se pocity úcty a vděčnosti za to, co všechno jsme tu mohli vidět a zažít. Trojici zakladatelů nesla vlna entuziasmu té doby, díky čemuž dokázali dělat i zázraky na počkání. Jejich odhodlání bylo tak nakažlivé, že tehdy našli oporu ve vedení města i jinde – ovšem nikoli pokaždé. Ale vždy zaslouženě. Ke vzletným nápadům a uměleckým vizím vedla cesta přes těžkou fyzickou práci při vyklízení objektu, kterému vrátili původní tvář i duši. Důkazem jsou historické fotografie interiérů, jak vypadaly před rekonstrukcí a během ní.

Doufám, že ředitelka centra Hana Jirmusová Lazarowitz jednou své vzpomínky shrne v pořádně tlusté knize. Významnou část v ní zabere popis neuvěřitelně rychlé proměny zanedbaného prostoru ve světově proslulou galerii. Hodně dojemná bude kapitola o nezapomenutelné roli jejích hlavních kolegů a opor: Američana Serge Sabarského (jednoho z nejznámějších sběratelů umění a odborníka na expresionismus, hlavně na umění Egona Schieleho) a Rakušana Gerwalda Sonnbergera, bývalého ředitele pasovského Muzea moderního umění.

KRÁDEŽ I POVODNĚ

Na vyprávění už bohužel zůstala Jirmusová sama. Ale stačí teď vejít do sálů, kde visí dvě stovky plakátů k jednotlivým výstavám, a okamžitě se vracíme v čase a ocitáme ve skvělé společnosti. „Za každým z plakátů vidím úžasné a krásné lidi, umělce i spolupracovníky, vidím i strašně moc odvedené práce, a to v pravěkých podmínkách: Cestování přes hranice jedině s pasem a skrze celní kontroly, hodiny čekání na hranicích. S každým převozem umění ze zahraničí hromada administrativy, v začátcích samozřejmě bez mobilů a počítačů,“ vyjmenovává heslovitě, aby byla co nejstručnější.

I za těchto okolností, které pak ještě umocnily další velké zkoušky včetně krádeže drahého obrazu Egona Schieleho a povodní v roce 2002, se podařilo vytvořit unikátní a respektovanou galerii s prestižní nabídkou. Návštěvníkům otvírala úplně nové obzory. 

„Českých premiér bylo mnoho, musela bych vyjmenovat desítky současných umělců. Ale i mezi klasiky byla řada výstav v české premiéře – v průběhu let jsme vystavili na 150 Schieleho originálů ze zahraničí, dílo Oskara Kokoschky (naši největší výstavu otvírala jeho žena Olda) i dílo Gustava Klimta, Alberta Giacomettiho, Keithe Haringa, Geoffreyho Hendrickse, Geralda Scarfa atd. Uspořádali jsme dosud největší výstavu Alfreda Kubina v České republice, jako první jsme představili estonský expresionismus,“ pokračuje ředitelka galerie ve výčtu. „Radostí jsem zažila hodně, většinou se týkaly setkání s lidmi – zmíním jen ty, kteří už nejsou mezi námi: Gerwald Sonnberger a Serge Sabarsky, Jiří a Běla Kolářovi, Karel Valter, Věra Janoušková, Sonja Baťová, Pavel Brázda a další a další. Omlouvám se, že není dost místa vyjmenovat všechny,“ dodává Hana Jirmusová Lazarowitz.

KADDISH

Také na dotaz typu NEJ se do článku vejdou jen útržky: nejdražší byly výstavy z USA, např. Andy Warhol, jehož dvoumetrový „Double Elvis“ letěl vojenským speciálem, protože jinam se obrovská klimatizovaná bedna nevešla. Náročný byl i převoz velkého obrazu Egona Schieleho „Autoportrét s modelkou“ z New Yorku.

„Největší návštěvnost jsme měli v roce 1995, kdy jsme ze Švýcarska přivezli výstavu prací na papíře Pabla Picassa (ale paralelně jsme vystavili i další výtvarníky včetně Olbrama Zoubka – co jméno, to skvostné umění). Přišlo 90 tisíc návštěvníků. Krumlov byl tehdy zcela zaplněný turisty toužícími poznat překrásné město a návštěva výstav byla pro mnohé samozřejmostí,“ shrnuje galeristka. V roce 2005 čněl před galerií do výšky monumentální „Kaddish“ od Aleše Veselého, považovaný za nejvýznamnější české sochařské dílo druhé poloviny 20. století. U nočního transportu více než sedmimetrové sochy asistovala policie, plastiky stěhovalo několik obrovských nákladních aut a dva vysoké jeřáby. Podařilo se a „Kaddish“ se stal součástí genia loci, protože na tak působivou sochu se prostě nedá zapomenout.

Pro jubilejní třicátý rok přichystalo Egon Schiele Art Centrum, stejně jako před třiceti lety, společnou česko-rakouskou sezonu. České umění zastupují obrazy Ivany Lomové, která tu na přelomu září a října provede zájemce při komentovaných prohlídkách. Architektka, jež se stala malířkou, zobrazuje zákoutí měst, kaváren či nádraží. Zachycuje vážnost, nostalgii i krásu každodennosti a k realitě přidává svou fantazii jako vzácné koření. „Přes užití realistické malby jsou její obrazy zvláštně snové a mohou připomínat Schieleho malby Krumlova,“ podotýká Jirmusová. Rakouské umění zastupují velkoformátové obrazy Janze Franze, pro něhož byl Schiele vzorem. Paralela s jeho životem a dílem je patrná v mnoha silně expresivních kresbách a malbách: barevná zvířata na nich tančí a vedle démonů a rockové hudby jsou častým tématem i ženy a umělcův komplikovaný vztah k nim.

Výstavy potrvají až do konce roku a také další plány slibují mimořádné zážitky. Egon Schiele Art Centrum totiž připomene významného jihočeského rodáka Jiřího Koláře, od jehož narození příští rok uplyne 110 let – návštěvníci proto uvidí 110 děl ze všech jeho tvůrčích období. Překvapením jistě bude dílo výtvarníka a hudebníka Vladimíra Franze, který v kolekci nazvané „Píseň o zemi“ představí svůj vztah k přírodě a ke krajině včetně Šumavy.

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V PODZIMNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Předplatné můžete zakoupit na send.cz