Alžír

V roce 1835 si Jakub Wittner zařídil ve starším klasicistním domě na rohu dnešní Jírovcovy a Riegrovy ulice hostinec. Nejspíše se hostinec zprvu nazýval U Wittnerů. Až roku 1843 se objevil lidový název Alžír, Na Alžíru a V Alžíru, což se ustálilo a slovo „Alžír“ se začalo používat i v úředních písemnostech. Alžír prošel vývojem chvalným i nechvalným podle toho, co se právě v jeho zdech dělo.

Na konci 19. století a začátkem dvacátého představoval Alžír české kulturní centrum nejen pro Pražské Předměstí. Dvakrát tu účinkoval slavný herec Národního divadla Jindřich Mošna. V roce 1895 zde režíroval ochotnický divadelní soubor Budivoj v Molièrově Lakomci a dne 11. ledna 1900 se sám v této hře představil. Podle dobových novin byla návštěva Lakomce s Mošnou obrovská.

Traduje se, že v Alžíru vystoupila také operní pěvkyně Ema Destinová, ale není to doložené. Do divadla sem chodili Češi z celého města, poněvadž se hrálo česky, zatímco v městském divadle v Divadelní ulici převládala němčina. Za majitele Alžíru  Martina Holanského zařídila jednota Sokol Tyrš na zahradě divadelní sál, který byl slavnostně otevřen 29. října 1895. V roce 1897 byla na zahradě ještě upravena letní divadelní scéna.

NÁZEV PŘINESLA VÁLKA

Neobvyklý název Alžír vznikl v době, kdy se ve Středozemním moři v letech 1832 až 1847 urputně válčilo. Je pro Jírovcovu ulici dnes už celkem jedno, byli-li větší piráti Alžířané nebo Francouzi. Do města přicházely zprávy o kruté válce a mordech na moři a v Alžíru. Jírovcovka, Riegrovka, Baarovka a okolí byly tenkrát periférií. Nebylo tam osvětlení. Čtvrť proslula častými loupežemi a násilím, zejména za tmy. Někdo se tehdy asi vyjádřil, že je to tam jako v Alžíru, s čímž se všeobecně souhlasilo, takže se na situačním plánu před rokem 1875 uváděl název ulice Algiergasse. Oficiálně úřady ulici pojmenovaly Jírovcovou v roce 1875.

Násilí Budějčáci v okolí Alžíru páchali i poté, co se radnice začala o Jírovcovku zajímat a zařídila osvětlení. V roce 1925 při kopání základů novostavby pana Vojtěcha Kočera na nároží Jírovcovy a Riegrovy ulice (naproti Alžíru) nalezl dělník Antonín Mašek lidskou kostru. Příští den pak další dvě. Lékaři zjistili, že tři kostry byly do země zakopány před 30 až 35 lety. Tedy stalo se tak plus minus v letech 1890–1895.

ELEKTRICKÉ DIVADLO

V letech 1907 a 1908 začala návštěvnost divadla klesat. Místní listy poukazovaly na nevalnou úroveň divadla a nekázeň diváků. Ještě v roce 1908 přinesl do Alžíru oživení jistý podnikatel Zöllner z Prahy. Přivezl tzv. elektrické divadlo. To byl jeden z prvních biografů ve městě. K zániku divadla přispělo i obecenstvo. Během představení vznikaly v hledišti šarvátky a padaly i facky, jak o tom hned informovaly noviny Budivoj a Jihočeské listy. V posledních letech před zánikem divadla museli být při každém představení přítomní dva policajti, jeden nestačil.

V říjnu 1909 udělil městský stavební úřad majiteli Alžíru Martinu Holanskému povolení přestavět divadelní objekt na skladiště, stáje a sýpky. Povolení vydal úřad na žádost Martina Holanského. Můžeme z toho odvodit, že divadlo ve svém areálu už mít nechtěl. Hostinec v hlavní budově zůstal. V červnu 1910 byla Martinu Holanskému povolena přeměna fasády hostince. Novou fasádu provedl zednický mistr František Hrouda v secesním stylu.

DO ALŽÍRU NA DRŠŤKY

V roce 1913 byla Jírovcova ulice vydlážděna od sadů k Alžíru. Za socialismu dostal Alžír nevhodnou omítku v podobě hnědé krupičky, ale obrysy secese zůstaly. Hostinec prosperoval i po roce 1948 za hostinské Anny Skřivánkové. Vznikla zde též vinárna. V nadšených 60. letech 20. století se uvažovalo o obnovení divadla a celého areálu Alžíru. To v čase, kdy se již vědělo, že nové divadlo na Mariánském náměstí nebude. Možná že kdyby nepřišla ruská okupace 1968, že by se něco v Alžíru dělo. Hostinec nikdo příliš neudržoval, podle pamětníků upadal (veselo tam prý bylo), až ho uzavřeli z provozních a hygienických důvodů.

V Alžíru se také na přelomu 19. a 20. století konaly bouřlivé politické a předvolební schůze. Největší účast byla 8. prosince 1895, údajně 600 lidí. Léta zde působila stolní společnost šnopslařů. Hráli šnopsla, ale o peníze jim tolik nešlo, nebyli lakomí, každý rok rozdělili zisk na dobročinné účely. V roce 1930 věnovali šnopslaři ze zisku hry 50 Kč ženské pracovní komisi, 50 Kč hluchoněmým, 50 Kč sirotčinci, 50 Kč krejcarovému spolku, 50 Kč Jedličkově ústavu, dále též po 50 Kč slepcům Klárov, Masarykově lize proti tuberkulose a jednotě Sokol II.

Za socialismu měl v areálu podnik Zelenina skladiště. V paměti na kuchyni Alžíru zůstala dobrá ranní dršťková polévka.

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ÚNOROVÉM ČÍSLE JIHOČESKÉHO ČASOPISU BARBAR! V TRAFIKÁCH V PRODEJI ZA 49 KČ.

Předplatné můžete pořídit zde.