Bez mantinelů a k vlastní proměně

Převzít vedení divadla mezi dvěma pandemickými vlnami? Není to příliš velký risk?

Martin: Vedení SUDu jsme se chopili vloni v červenci, tedy v době covidové, pár měsíců před velkou podzimní vlnou. Stihli jsme ještě v září odehrát jedno představení v režii Lenky Šestákové, jednalo se o úspěšnou inscenaci JAK TEĎ BUDEŠ ŽÍT aneb Srdeční kapitoly. V poslední zářijový den se uskutečnila přednáška naší kolegyně a kamarádky Terezky Hronkové s názvem Učitelka v Tanzanii. Pak se vše uzavřelo až do června roku letošního.

Převzali jste ale divadlo bez možnosti hrát.

Aneta: Měli jsme velké plány, které se najednou překazily. Položili jsme si otázku, co můžeme dělat, když vlastně nemůžeme hrát, a zkusili jsme se podobně jako ostatní divadla přesunout do on-line prostoru. Byl to experiment. První akcí, kterou jsme nechtěli nechat zapadnout, byly oslavy osmnáctého výročí založení SUDu. Téměř všichni členové našeho divadla se sešli ve svých domovech před kamerami, my jsme stream moderovali a přepínali jsme mezi jednotlivými účastníky. Zkoušeli jsme, jak komunikovat touto cestou s diváky. Byli jsme překvapeni, že se jich připojilo hodně, a skutečně vznikla mezi námi moc hezká interakce. Tohle nás nabudilo k dalším podobným akcím. 

Jakým?

Aneta: Celkově to byly asi čtyři streamy do konce roku 2020, které měly nakonec charitativní ráz. Oslovili jsme českobudějovický Domácí hospic sv. Veroniky, chtěli jsme je podpořit. Řekli jsme si, že pro ně vybereme alespoň deset tisíc korun. Proběhlo tu autorské čtení spisovatelů Mirka Bočka, Vaška Křenka a Miroslava Pecha, koncert jihočeské kapely Nahoře i hudebního seskupení FOOKINʻ GUNS a on-line promítání studentských filmů z Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku. Vysílali jsme přes Facebook. Hned při prvním koncertu skupiny Nahoře jsme původní limit překročili za jeden večer, nakonec jsme hospicu mohli věnovat dvojnásobek toho, co jsme si předsevzali. Byli jsme nadšeni.

Kdo je váš divák? Student?

Martin: Množina lidí, kteří navštěvují SUD, je vlastně docela pestrá. A naším cílem je, aby se její struktura ještě více probarvila a rozšířila, abychom svou prací zasáhli i širší věkovou kategorii než třeba jen mladé. Aby to byli nejen českobudějovičtí občané a milovníci kultury, ale i lidé z okolí, z celé republiky. Daří se to. Nedávno jsme například hráli v prostorách Galerie Na dvorku Havlovu Vernisáž, ještě před představením mi volal manželský pár, že se na nás chystají přijet až z Ostravy. Líbilo se jim.

Měla jsem možnost vidět derniéru JAK TEĎ BUDEŠ ŽÍT aneb Srdeční kapitoly. Lidé odcházeli dojati a překvapeni hereckými výkony i tím, jak to celé šlapalo...

Martin: Nás tenhle typ divadla také oslovuje, na něm jsme byli oba vychováni. Jde o jevištní zpracování, které je postaveno zejména na osobnostech herců, ale i dalších tvůrců. Vycházíme z témat, jež protagonisty oslovují, v tom jsme výrazně demokratičtí. Všichni jsou přizvaní k diskusi nad zvolenou hrou a názor každého je respektován. Pokud se pak dohodneme a cítíme chuť a podporu se společně vyjádřit, vnímají diváci tohle propojení velice dobře.

Aneta: Nebojíme se experimentovat, vybočit, být originální, ale vždy v rámci ctění divadelních zákonitostí. Nechceme divočinu, kterou lidé nebudou chápat jen proto, že my sami se na jevišti výborně bavíme. Věříme, že pokud najdeme rovnováhu mezi odvahou dělat divadlo mladě, pohybově a energicky a zároveň srozumitelně, našich diváků bude přibývat. 

... CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V ZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz