Další kus cesty k Evropskému hlavnímu městu kultury

Programy a projekty uplynulého roku potvrdily, že kultura je procesem, který formuje identitu města a propojuje jeho obyvatele s místem, přírodou i Evropou. Velký ohlas měla kulturní slavnost uspořádaná k 760. výročí založení Českých Budějovic, jež se stává novou městskou tradicí. Pod názvem SOUTOK, který symbolizuje nejen geografii města, ale také setkávání generací, žánrů a energií, ji iniciovaly České Budějovice 2028. Ve spolupráci s budějovickými kulturními institucemi ožilo město každý červnový týden programem, který vyvedl umění ven z budov do ulic, parků a na nábřeží.

První týden otevřely MOSTY z cyklu BudeCirkus, což byla jednodenní přehlídka současného cirkusu na mostech a nábřežích. Do programu SOUTOKU se poté začlenily i další oblíbené akce, jako jsou festival Umění ve městě, Muzejní noc, program hvězdárny o jménech ve vesmíru, nabídka Letního kina Háječek s hudbou, workshopy a projekcemi pod širým nebem, zapojilo se také Komunitní centrum Žižkárna s dílnami, divadlem a různými formami setkávání. Výraznou součástí byla dvoudenní přehlídka mladé tvorby PLUJ v Alšově jihočeské galerii a hravý edukativní festival pro děti Festiválení. Soubor Tantehorse přispěl performativní přednáškou „Za muže“, která otevřela diskusi o mužství a manipulaci v současnosti. Finále obstarala gastroakce Soutok chutí.

OBRAZ PRO MOJE MĚSTO

Jeden z nejsilnějších momentů slavnosti SOUTOK nastal v pátek 6. června, kdy se na náměstí Přemysla Otakara II. sešla téměř tisícovka lidí, aby společně vytvořili Obraz pro moje město. Nebyla to výstava v tradičním smyslu – spíš krátký, ale intenzivní okamžik, kdy město doslova drželo svůj obraz nad hlavou. Základem díla se stalo 95 velkých pláten, každé o rozměru osm krát osm metrů. Do malování se zapojily městské komunity, školy, spolky, sportovní kluby a kulturní instituce. Každé plátno zachycovalo to, co je pro danou komunitu podstatné – symbol, příběh, barvu, gesto. Výsledkem byla pestrá mozaika, jež na náměstí vytvořila improvizovanou galerii pod širým nebem.

Skupiny měly k dispozici pomoc výtvarníků, kteří je vedli procesem tvorby. Některé obrazy byly abstraktní, jiné vyprávěly konkrétní příběhy. Přesně ve čtyři hodiny odpoledne přišel moment, na nějž všichni čekali: devadesát pět pláten se nad hlavami tvůrců složilo do jediného velkého obrazu přibližně o rozloze 6400 m². Na několik minut bylo náměstí k nepoznání: jako by se celé město zvedlo a ukázalo, co všechno je jeho podstatou. Plátna budou v roce 2028 znovu vystavena při zahájení Evropského hlavního města kultury.

LÉTO V POHYBU:
UMĚNÍ VE MĚSTĚ I KRAJINĚ

Letní sezona 2025 byla důkazem, že kultura se může odehrávat nejen v sálech, ale i na ulici, v parcích či v přírodním prostředí. Druhý ročník streetového festivalu Skateholders přenesl umění do městského prostoru. Od 2. do 4. července v Českých Budějovicích a 5. července v Táboře spojil skejtovou komunitu s performancemi, workshopy, debatami a intervencemi do veřejného prostoru. Viděli jsme, že skateboarding není jen sport, ale i prostředek, jak vnímat město, aktivovat nevyužitá místa a otevírat dialog o komunitě, genderu či duševním zdraví. Letošní ročník charakterizovalo padesátiprocentní zastoupení žen a přivedl k nám hosty z Velké Británie a Švédska, kteří vysvětlili nové perspektivy propojení umění, pohybu a veřejného prostoru. Velký ohlas měly i workshopy fyzioterapie.

SKLIZEŇ:
UMĚNÍ V KRAJINĚ
Zcela odlišnou zkušenost nabídl festival Sklizeň 2025, odehrávající se od 12. července do 30. srpna v lukách, lesích a u rybníka poblíž Komařic. Tři víkendy plné site-specific inscenací, novocirkusových, tanečních a divadelních projektů předvedly návštěvníkům, jak mohou příběhy, historie i samotná krajina inspirovat umělecké vyjádření. Choreografie a performance reagovaly na terén, zvuky i atmosféru místa – a přírodu nechaly stát se součástí díla. Festival zahrnoval také program pro děti, workshopy a aktivní zapojení diváků do tvorby.

Každodennost – Divadlo Continuo proměnilo park u Velkého jezu v prostor pro site-specific projekty. Na tři týdny obsadili prostor mladí umělci, studenti a profesionálové, aby obyčejným příběhům dali působivější obsah. Večerní procházky, imerzivní performance, koncerty a workshopy přetvořily každodennost v umělecký zážitek. Projekt navazuje na dlouhodobý program Krajina příběhů, který sbírá osobní, zapomenuté či skryté příběhy a propojuje je s krajinou, ekologií, sociální odpovědností a lidskými právy.

 (...)

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ZIMNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Časopis v elektronické verzi můžete zakoupit na Digiport

Předplatné můžete zakoupit na send.cz