Dějiny vody i smrti

Zlatá stoka

Je to kniha. Jsou to dvě knihy. Je to mapa, skicář, průvodce, souhrn vizí. Zlatá stoka Kateřiny Průchové zve na procházku kolem legendárního vodního kanálu na Třeboňsku. Prozrazuje příběhy starých mlýnů, alejí a božích muk. Svazuje šestnácté století a mistra stavitele Štěpánka Netolického se současným poutníkem, nastiňuje někdejší možnosti a zrcadlí je v dnešek. Ke knize obtížně hledat příměry, je výtvarným dílem i krabicí myšlenek, mezi nimiž vyčnívá věta: „Ze vztahu člověk x krajina se stal vztah člověk x můj posečený trávník.“ Před oko stačí přitom přiložit jen jiné sklíčko a přemýšlet o Zlaté stoce v širších kontextech: kniha dává odpovědi na otázky, proč si Zlaté stoky všímat.

Zbožnost, účelnost, reprezentace

Jedinečně dochovanou kolekci obrazových a písemných archivních materiálů z let 1662–1788 představuje publikace Zbožnost, účelnost, reprezentace. Zaměřuje se na pořizování vnitřního vybavení kostelů na schwarzenberských panstvích, převážně v oblasti jižních Čech. Soubor obsahuje návrhy oltářů, kazatelen i dalších součástí chrámového vybavení, upozorňuje na korespondenci mezi umělci a řemeslníky, duchovními správci či knížecími úředníky. Především však objevuje poklady českobudějovické diecéze, zostřuje zrak v přítmí památných chrámů a zasazuje jednotlivé předměty do souvislostí. Autoři kráčejí až pohádkovým krajem, kde ještě nestojí pomníky dvacátého století, zejména pak lipenská přehrada, kochají se barokní krásou a nechávají se fascinovat zbožností zdejších lidí. Řetězec objednavatel – zhotovitel – uživatel rozšiřují o jednoho: pozorovatele, poučeného diváka, který do jednotlivých kostelů vstupuje skrz písmena a výkresy.

Dějiny smrti

Měl pocit, že nemůže dojít konce. Přední francouzský historik Philippe Ariès obětoval dvacet let svého života, aby v co největší možné míře pochopil smrt. Rozhrnul čas, aby v jeho jednotlivých vrstvách nacházel rozdílné pojetí konečnosti, smrti a umírání, života po životě, prostoru pro odcházení i uchování památek na drahé zesnulé. Ariès dává smrti místo, které jí vždy patřilo, vrací ji do běhu každodennosti a osvobozuje ze zajetí nemocnic. Protože v křesťanském světě smrtí život nekončí, musel se systematicky dotknout i dobových názorů – a jejich proměn – na posmrtný život: poslední soud, očistec a naděje na věčnou spásu. Dějiny smrti jsou nepřekonatelným spisem, základní literaturou pro všechny, kteří chtějí pochopit myšlenkový svět našich předků.