Děti tetrisu

Kdo vedle sebe položí Bočkovu knižní tvorbu, uvidí sbírku básní, dystopický román a teď nejnověji příběh z českých devadesátek. Děti tetrisu jsou cestou na panelové sídliště, sondou do života teenegera Davida, ztraceným světem, který ukrývá dětství dnešních pětatřicátníků. Boček tu nestaví na laciném retru, doba a její kulisy stále zůstávají na pozadí, před kterým stojí živí lidé, hlavně jedna trojice: dva kluci a holka. Dost možná popisuje obrazy z vlastního dětství a dospívání.

Náladou mohou Děti tetrisu připomínat knihy Miroslava Pecha, především jeho Cobainovy žáky, Bočkovi hrdinové ale nejsou tak tvrdí, je v nich víc laskavosti. Jsou také na hony vzdálení jiným příběhům z budějovických sídlišť, kterými prochází Jiří Hájíček (Rybí krev) nebo Jiří Březina (Polednice). Boček dává nahlédnout do vnitřního světa mladých lidí v překotné době, která hýřila nadějí. Na vystřízlivění ovšem nečeká, a tak próza neztrácí kouzlo mladých let – hlavních hrdinů i nově se formující společnosti. Předkládá vyprávění z časů, kdy se skládaly dílky příštího, někdy dost nedokonale, ale jindy s absolutní přesností, aby mohly řádky mizet a hra pokračovat. Game is over v naší přítomnosti.