Jakuba Katalpa: Doupě

Procházejí po stejné šachovnici, a někdy o sebe ani nezavadí pohledem. Pěšák popoběhne vedle koně, věž mine královnu, střelec si to šine volným polem. Do očí si pohlédnou při přímém střetu – a ten přijít může, ale nemusí. Co uvidí? A co si v tom okamžiku předají, čeho si nepovšimnou, co zůstane utajené navždycky?

Zajímavou partii rozehrála spisovatelka Jakuba Katalpa v románu „Doupě“, který právě vydalo nakladatelství Host. Její novela „Je hlína k snědku“ získala nominaci na cenu Magnesia Litera, za prózu „Němci“ obdržela Cenu Josefa Škvoreckého. Doupě vypráví příběh staré dámy Květy z domu tak velkého, že v něm nedokáže žít sama, a vedle ní plynou jiné životy a situace, které se musí protnout. Jednou plánovaně, jindy jen proto, že oči viděly víc, než měly.

Jakuba Katalpa odkrývá rodinné prostředí, které nefunguje, protože mezi matkou a dcerou stojí spor o majetek. Paralelně nabízí vhled do domácnosti manželského páru, kde je nemoc silnější než láska a odhodlanost. Zdánlivě nejspokojenější by mohla být žena, která tráví dlouhé dny vysedáváním na ulici, jenže ani ona ze sebe nemůže setřást něco, co sama nezpůsobila, ale do čeho se náhodně připletla, ocitla se na šachovnici a vyškrábala se na věž, odkud je vidět do širokého okolí. Odpočítává pak dny k přímému střetu. Tuší, jak to v životě chodí. Že konflikt přijít může, ale nemusí.

Doupě je psychologický román, který čtenáře donutí přemýšlet o každém domě v okolí se zabedněnými okny do sklepa. Je tam vidět aspoň skulinkou? A chceme to rychlé bušení srdce a zatajený dech za zástěnou skutečně slyšet?