Rodokmeny od mojedejiny.cz

Jedno město, dvě krásky

Jsou dvě. Dělí je čtyři sta metrů a šest set let. A také to, že jedna je svatostánkem křesťanským a druhá židovským. Plzeňská katedrála sv. Bartoloměje a Velká synagoga. Společné mají naopak to, že jsou obě dvě NEJ. Katedrála má nejvyšší kostelní věž v Česku a synagoga je největší naší synagogou. A také obě prošly v uplynulých měsících důkladným face-liftem a ohromně omládly.
Markéta Čekanová, Foto Visit Plzeň/Miroslav Chaloupka
24. Říjen 2022 - 09:06

Zdivo katedrály bylo dříve tmavé a těžké, do kamenů se vepsala zakouřená průmyslová minulost města. V letech 2018–2021 přišla důkladná rekonstrukce a její vnitřek se rozzářil.

„Dokonce bych řekl, že je veselý,“ říká mi architekt Jan Soukup, který rekonstrukci vedl. „Možná jsme původní záměr dokonce překročili, protože já jsem chtěl, aby byl jen čistý. Měl jsem starost, aby katedrála nevypadala, že je nová, ale aby na každém jejím kameni bylo vidět, že je mu sedm set let.“

Katedrála je teď vzdušná a světlá. Jedenácti velkými vitrážovými okny se dovnitř hrne světlo a odráží se od světlých stěn i zlata kazatelny, oltářů a soch. Rukama restaurátorů tu prošlo úplně všechno a je to znát. Zvedám hlavu vzhůru a hledím do kleneb, které se svírají do pravidelných hvězdic pětadvacet metrů nad zemí. Oči kloužou po ornamentálních vzorech, kde se světlá barva kamene prolíná se zlatou, bordovou, hnědou a modrou a rovné linie kamenných bloků střídají měkké tvary inspirované úponky rostlin.

Prostoru vévodí novogotický oltář v čele presbytáře. V jeho středu pevně drží své děťátko Plzeňská Madona. I ona opustila své místo, aby se odevzdala rukám restaurátorů.Protože je největším klenotem, který v katedrále najdete, věnovali se jí s náležitou péčí a láskou. Gotická opuková socha vznikla koncem 14. století ve stylu českých krásných madon. Vypadá skoro jako živá. Je elegantní, křehká a ženská. Prsty levé ruky jsou výrazně zabořené do Ježíškova tělíčka.

ŽID A KAČER DONALD

Katedrála během staletí své existence prodělala řadu změn. Na začátku 16. století zpustošilo Plzeň několik rozsáhlých požárů. Při nich vyhořel i krov kostela. A tak ze světa zmizela unikátní stanová střecha, která svým tvarem připomínala šapitó. Kostelní věž zase fungovala díky své výšce jako obří městský hromosvod, což se jív roce 1835 stalo osudným: vyhořela. O pětatřicet let později se Plzní prohnala vichřice. Východní štít kostela se zřítil na presbytář a Šternberskou kapli. A tak dnešní podoba Bartoloměje je až z let 1879–1883.

Díky této rekonstrukci a dalším opravám z let 1914 až 1919 je katedrála hodně prozkoumaná. Přesto během rekonstrukce vydala několik překvapení. Nejprve restaurátoři narazili na znak města Plzně, v jehož srdečním štítku nestojí král Václav II. v parádní zbroji, nýbrž zrzavý žid v chasickém klobouku. „Myslím, že to souvisí s rekonstrukcí z let 1879–1883. V archivu jsem totiž našel několik dopisů výtvarníků, kteří se na ní podíleli, v nichž si stěžují na špatnou platební morálku města. Předpokládám, že tohle byla jejich pomsta,“ směje se Jan Soukup.

Druhé překvapení čekalo na kůru. Pod jeho podlahou našli dělníci renesanční malby zhruba z roku 1580. Ty ukázaly, jak asi byl v téhle době kostel vyzdobený. (...)

 

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V PODZIMNÍM SPECIÁLU ČASOPISU BARBAR

 

Podzimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz