Když holky fandí

Není to jen dojem. Jak v hale, tak třeba na sociálních sítích má Motor přibližně třicet procent žen. „A jejich počet pořád roste,“ říká marketingový ředitel Motoru České Budějovice Tomáš Kučera. Tenhle trend letos poprvé podpořili i zvláštním zápasem pro ženy, kdy měly vstup do speciálního sektoru za polovic a dostaly malý dárek. „Akce měla skvělý ohlas, takže ji velmi pravděpodobně zopakujeme,“ doplňuje Kučera.

A ženy na tribunách mají i vedlejší efekt, který je třeba zdůraznit. Prostředí kolem sebe kultivují, chlapi se před nimi chovají trochu jinak. Dávají si pozor na to, co křičí třeba na rozhodčí. I když i mezi ženami jsou takové, které překřičí okolo sedící chlapy.

Kdo jsou ženy, které usínají při vzpomínce na vydařený zápas? Tady jsou jejich příběhy.

HOKEJOVÁ MÁMA A JEJÍ KLUCÍ

Dlouholetou fanynkou je Daria Loukotová z Českých Budějovic, která nechybí na žádném ze zápasů. „Je to náš společný koníček s manželem. Takže ani doma si nepřepínáme televizi,“ připomíná Loukotová líté boje o ovladač v některých domácnostech, když proti hokeji jako naschvál běží jeden z tisíce přelomových dílů Ulice. Tohle u Loukotů odpadá.

Sama Daria byla aktivní sportovkyní. Ačkoliv už jako dítě hokejové zápasy navštěvovala, prim hrál u ní dlouho fotbal. „Na hokej jsem začala intenzivně chodit před třinácti lety, kdy jsem se znovu vdala do Budějc,“ vysvětluje.

Hokej, zvlášť ten budějovický, se stal energické ženě ještě něčím víc než jen sportem, kterému drží palce. Našla v něm skutečně svou další rodinu, mezi fanoušky se cítí skvěle. „Prožívám tam radost, pohodu, adrenalin, štěstí. Zapomenu na všední starosti, mám tam mnoho přátel,“ vyjmenovává.

S hokejovým klubem Motoru, jeho představiteli a hokejisty má díky svému zaujetí a laskavé povaze skutečně nadstandardní vztahy. Spolumajitel klubu Radek Bělohlav je tak pro ni jednoduše Ráďa, hokejisté „klucí“ a nazývá je zásadně zdrobnělinami. „S kluky se osobně známe. I když si myslím, že by byli spíš odvázaní z nějaké osmnáctky než ze staré větve,“ směje se Loukotová.

Prý k nim má vztah jako máma. „Když jsou zranění, bolí to i mě, zeptám se, jak se daří, jak se hojí, když se naopak něco nepovedlo, tak už v autě jim píšu, ať si z toho nic nedělají. Že se jede dál. Ale já většinou chválím, i když se nedaří,“ přiznává babička třinácti vnoučat. Hokejisté si s ní rádi popovídají, jedni jí přijdou popřát na narozeninovou oslavu, od jiných pak našla četné dary pod vánočním stromečkem.

Vášeň Darii Loukotové pro klub je neuvěřitelná. Pokud může, jezdí s mužem i na každý venkovní zápas. „Když se někde opozdíme, tak Ráďa vždycky říká: No tak kde jste! Jsem takový malý maskot. I když mně táhne pomalu na šestý křížek,“ usmívá se sympatická žena. Hokej jí pomohl překonat i tragickou událost v rodině. Bez nadsázky říká, že právě kluci na ledě ji drží nad vodou.

Pro Motor se i náležitě obětuje – pracuje jako pokladní, a aby mezi fanoušky nechyběla, nervuje se, zda se jí podaří zařídit vhodné směny. „Některé ženské z práce to nechápou, mají mě za blázna. Další kolegyně jsem ale fanděním dokonce nakazila,“ chlubí se. Když přijde řeč na peníze, které její koníček stojí, přemýšlí, kolik dovolených už si musela odříct. „No penízky to žere. Třeba k moři bych se ráda podívala, ale hokej a naši klucí, to je k nezaplacení.“

Podle zápasů se tak zařizují u Loukotů i dovolené – když už někam vyrazit, pak jen tak daleko, aby se odtud dalo odskočit na venkovní, byť třeba i jen přátelský zápas Motoru. A jaký zážitek by Loukotová vypíchla? „Největší radost mám, když se ke mně nějaká hokejka dostane na kasu. Příjemně si vždycky popovídáme. I práce se mi stala radostí.“

BLÁHU A ROBA BERU

Na čtrnáctiletou Terezu Maxovou se spolužačky dívají se zdviženým obočím. Nejen proto, že fandí hokeji. Ale protože si jen tak nenechá ujít nějaký zápas.

Prý rada křičí. A pak je tu ještě jedna daleko důležitější věc – hokejisté bývají totiž často pro fanynky idoly, a tak právě někteří hráči z kádru Motoru jsou dalším důvodem, proč si Tereza na hokej vždycky udělá čas. „Mně se mezi hokejisty líbí čtyři kluci. První favorit je Ondra Bláha, druhý Luboš Rob, třetí Tomáš Guman a čtvrtý Lukáš Kříž,“ vypočítává Tereza ze svého žebříčku top hezounů.

Kamarádky si o ní myslí, že je fanatička. „Hodně se mému zaujetí pro hokej diví,“ přiznává. Terezu ale na zápasy přivedl osud – za juniorský tým Motoru hraje její bratranec, kterému drží palce. S bratrem pak zase jezdila už na extraligové zápasy.

V cestách na stadion jí nebrání ani to, že bydlí v Třeboni. A tak někdy musí roli taxikářky plnit maminka. „Ta sice nefandí, jednou ale na stadion nakoukla a byla z té atmosféry úplně unešená. A pochopení pro mě má, protože se jí líbí Rok Pajič a Ondra Bláha,“ vysvětluje Tereza.

Otec drží palce spíš hokejistům Litvínova. Ale proti tomu, aby si dcera domů jednou přivedla „motoráka“, prý nic nenamítá. A že se Tereza téhle představě nebrání… „No jasně, že bych s hokejistou chodila!“ Šanci by u ní měl také David Gába nebo Radek Prokeš.

S některými hráči už se díky akcím klubu, například autogramiádám, i potkala. A podívat se do očí svému idolu, to už je přece něco! „Bylo to super, začala jsem se červenat, byla jsem trochu nervózní,“ přiznává školačka. Na tribunách si už Tereza našla kamarády a kamarádky, fandění jí prý vydrží navždy.

Zůstala by, i kdyby všechny pohledné hráče nahradili starší a neatraktivní? „No kdyby tohle udělali, tak bych se asi zbláznila… Ale jo, fandila bych i pak, Motor je můj život a vždycky bude!“

DÁMY V KOTLI

Nepřehlédnutelná je mezi fanoušky skupina Motor Ladies. Ženská sestava, která společnou zálibu ve fandění posunula na vyšší úroveň. „Chtěly jsme ukázat, že i něžné pohlaví dokáže fandit převážně mužskému sportu, jako je hokej. Vznikla tak iniciativa, díky níž byly vytvořené šály a posléze i trička Motor Girls. Postupem času se část holek začala scházet častěji i mimo hokej a tato skupinka si začala říkat Motor Ladies,“ osvětluje vznik elitní skupiny fanynek jedna z jejích členek Eliška Hořejší.

V současné době tu je devět žen, scházejí se pravidelně a prožívají akce, jako jsou například narozeniny nebo svatby. Staly se z nich kamarádky. Bez ohledu na věk či povolání. Jedna z Motor Ladies například pracuje jako advokátka, ale na zápasech v kotli se z ní stává dračice. Další je pak ve vedení celého budějovického fanklubu – pomáhá organizovat výjezdy, komunikuje s vedením Motoru.

„Fandíme aktivně, při domácím zápase nás všechny najdete v kotli, podporujeme naše hráče i na venkovních zápasech, některé z nás uvidíte i za bubny. Jsme nejen vidět, ale i slyšet,“ zdůrazňuje pyšně Hořejší. Je to elitní klub – dostat se mezi Motor Ladies není jednoduché, momentálně nikoho nepřibírají. „Protože už takhle se sotva vejdeme ke stolu v karaoke baru, kde se scházíme.“

ČLÁNEK O FANYNKÁCH MOTORU NAJDETE V ÚNOROVÉM ČÍSLE JIHOČESKÉHO ČASOPISU BARBAR! V TRAFIKÁCH V PRODEJI ZA 49 KČ.

Předplatné můžete pořídit zde.