Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Lehkost vs. Tíha

Kdybychom ke jménu Filip Koryta hledali vhodné synonymum, museli bychom použít klišé renesanční člověk. Jednatřicetiletý rodák ze Sokolova totiž za svůj život stihl napsat několik básnických sbírek, knihu povídek, vyhrát mistrovství České republiky ve slam poetry (neboli performativní poezii), vyučuje, moderuje a občas si střihne psaní reklamního textu. Když se ho během rozhovoru ptám na srovnání jihu se západem, bez zaváhání mi odpoví: „Jižní Čechy tě mají rády bezpodmínečně, zatímco na západě si musíš lásku zasloužit.“ Proč? Protože…, ale co bych vám to prozrazoval, on vám to poví sám.
Šimon Felenda
16. Srpen 2021 - 10:05

Patříš k nejvýraznějším představitelům žánru slam poetry, řada čtenářů možná nebude vědět, co to vlastně je. Mohl bys nám ho přiblížit?

Slam poetry je performativní žánr vzniknuvší ve Spojených státech v osmdesátých letech jako opozice vůči autorskému čtení. Všechno, co potřebuješ, je mikrofon a diváci. Vystupující si připraví text nebo improvizuje a diváci jeho výkon bodují na škále od jedné do deseti. Nesmíš mít rekvizity a tvůj výstup musí být autorský.

To zní celkem nenáročně. Myslíš si, že slam poetry může dělat každý?

Na to je těžká odpověď. Slam je totiž těžký nejen tvůrčím způsobem, ale i psychicky. Diváci tě bodují a performeři se mezi sebou neustále srovnávají. To, že někdo jiný dosahuje lepších výsledků, je demotivuje. Tak to ale podle mě být nesmí. Proto každýmu doporučuju, aby si slam poetry vyzkoušel. Pořádáme pravidelně po celé republice akce speciálně pro nováčky a určitě jde o obohacující zkušenost. I z tvůrčího hlediska je slam nesmírně obohacující.

Cítí mezi sebou slameři řevnivost? Soutěžní parametr by tomu napovídal…

Mimo pódium je většina etablovaných slamerů strašně milá, vstřícná a míra přijetí je u téhle komunity abnormální. Někteří říkají, že pro ně slamová komunita, lidi kolem slamu, představují větší motivaci se tomu věnovat než samotné vystupování.

Do značné míry stojíš za vybudováním jihočeské slamové scény. Jak na jihu Čech vypadal slam, když jsi ho začal produkovat, a jak vypadal po těch třech čtyřech letech, tedy v roce 2019, než přišla pandemie?

Jižní Čechy byly zelená louka. Jezdili jsme občas do klubu vedle kavárny Široko, který dnes neexistuje. Ze začátku to bylo těžký, protože nevystupovali lokální performeři. Během let se ale podařilo vybudovat síť klubů, kam jsme jezdili a snad ještě jezdit budeme. Průser taky je, že v rámci jižních Čech vystupuje málo slamerů. Musíte se zkrátka víc snažit a být co nejlepší, protože třeba oproti západu v tomhle ohledu hodně zaostáváte. (...)

... CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V LETNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

 

Letní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz