Mobil na stůl!

Režisér Paolo Genovese ale od začátku film drží v netypické uměřenosti. Hlídá jižanské přehrávání a pomáhá si delikátní kamerou, která tu a tam akcentuje některé detaily. Rychlými prostřihy tak zároveň dodává dynamiku usedlému divadelnímu příběhu. Odehrává se de facto během jedné večeře, u níž se sejde sedm dlouholetých přátel. Řeč se stočí na provalenou nevěru jednoho z jejich známých a v důsledku na „nebezpečnost“ mobilní komunikace. Zrodí se myšlenka hry, kdy musí každý strávník na stůl položit svůj mobil. Ostatní pak mohou číst nahlas všechny zprávy, které přijdou. Stejně jako slyšet příchozí hovory s hlasitým odposlechem. V duchu správné komedie se velmi brzy začnou vršit nejrůznější odhalení a atmosféra zhoustne. Když už zamrznou i poslední úsměvy, přicházejí tvůrci s poměrně nečekaným a chytrým koncem.

Současné, nejen evropské komedie na aktuální témata mají hodně neduhů a mnoho dobrých jich opravdu nevzniká. Naprostí cizinci v některých momentech ale připomenou zlaté časy Woodyho Allena, který kdysi definoval žánr konverzačních komedií reflektujících současné problémy. Na rozdíl od nedávného francouzského hitu Co jsme komu udělali? jsou Naprostí cizinci filmem, který se s realitou dokáže poprat s lehkostí, zároveň ale mnohem opravdověji. Což ocenil třeba i newyorský festival Tribeca, kde film získal cenu za scénář.

                                                                                                                                  Pavel Horáček, filmový publicista