Natočit Aldabru, než se potopí
Seznam filmů, které jste natočil, je dlouhý a velmi pestrý. Čím je pro vás Aldabra výjimečná?
Je to celovečerní kinoformátový film ve 3D z produkce Starlite Pictures, což byla pro mě opravdu velká výzva. Na premiéru jsem se moc těšil a trvalo dost dlouho, než jsme k ní dospěli. Teď jsem jen trochu nervózní, jak bude film přijatý publikem. Víc už jsme pro něj ale udělat nemohli. Byl neskutečně náročný po všech stránkách, hlavně technicky a organizačně. Například na povolení filmovat v tomto území, které je přísně chráněné organizací UNESCO, jsme čekali šest let. Pro natáčení jsme potřebovali dvě tuny techniky, z toho šestnáct kamer, což byl můj dosavadní rekord. Už jen dopravit se tam bylo velmi napínavé, protože v této oblasti operují somálští piráti.
Avšak vytrvalost se vyplatila – dostali jste se v Tichém oceánu na místo, kam téměř nikdo nesmí. Proč vlastně?
Vyhaslý sopečný kráter se tam před tisícovkami let přeměnil v nádhernou lagunu obklopenou vápencovou krajinou se vzácnými živočichy a rostlinami. Aldabra je atol, to znamená korálový ostrov s vnitřní lagunou. V naprosté izolaci od ostatního světa tam zůstala příroda v takřka původní podobě. Díky přísným opatřením seychelské vlády se daří Aldabru uchovávat v její přirozené a nezměněné podobě dodnes. Žije tam jen několik vědců, turistům je vstup přísně zakázán. My jsme tam dostali povolení jen na deset natáčecích dnů, což je pro celovečerní film strašně málo.
Když zvete diváky, čím je lákáte?
Je to film plný napětí, ale jsou v něm i úsměvné okamžiky a vtipné scény a taky láska i něha, zkrátka myslím, že všechno, co by tam rodina měla najít. Diváci mohou sledovat rozmanité a emocemi nabité příběhy jedinečných živočichů – díky 3D technologii dáváme skvělou šanci nahlédnout do jejich každodenního života. Především je to útěk do schovaného a zapomenutého světa, jednoho z posledních míst, kde žije všechno úplně divoce, nerušeno civilizací. Film má jasný příběh i pointu: vysvětlí divákům, kdo je největším kouzelníkem v mořích a oceánech, díky komu vlastně existuje život. A že měsíc coby hlavní dirigent dává impulz korálovým útesům. Jen jednou za rok začnou v noci všechny naráz rodit korálová vajíčka a rozesejí je po dně oceánu … Touto velkolepou scénou na konci chceme upozornit na skutečnost, že jedině pokud přežijí korálové útesy, přežije život v oceánu – a tím pádem i život na planetě Zemi.
Je pravda, že ostrov Aldabra už několikrát zmizel pod hladinou? Film si s touto informací pohrává.
Ano, vypravěč Oldřich Kaiser to zmíní, pak řekne, že se spletl – je to zkrátka takový Baron Prášil. Aldabra totiž není dokument, ale polohraný vyprávěný příběh, tak trochu pohádka. Ovšem na reálných základech: během milionů let ostrov opravdu nejméně šestkrát zmizel pod hladinu a pak se znovu vynořil a zazelenal. Atol je kráterem sopky, která je zanořená v hlubinách oceánu a kouká jí jen vršek, je však na pěti místech roztržená a těmi vstupy se pohybují neskutečně silné proudy. Pro potápěče je to velká výzva, všem bych přál, aby se mohli tou lagunou proletět. Letíte kolem útesů a skal – když tam roku 1954 slavný tvůrce Jacques Cousteau natáčel část svého oscarového filmu Svět ticha, málem se tři jeho potápěči utopili. Od jeho dob jsme asi prvním filmařským štábem, který se na Aldabru mohl vypravit. S vědomím, že tam všechno musíme natočit napoprvé, protože už se nebudeme smět vrátit.
Díky tomu jste prorazili dokonce i v Hollywoodu?
Asi to bude ten klíč. Získali jsme pro film Aldabra podporu americké společnosti Disney, takže Američané si vzali licenci pro distribuci pro celý svět vyjma Česka, Slovenska a Seychel. Díky tomu jsme mohli spolupracovat s lidmi, kteří dělali slavné filmy Lví král nebo Hledá se Nemo. I to byl pro mě velký zážitek.
Loni jsme v našem časopise měli rozhovor s potápěčem a kameramanem Jindřichem Soukalem z Hluboké nad Vltavou, který Aldabru natáčel. Na „létání“ lagunou v proudech, jejichž rychlost dosahovala až dvaceti kilometrů za hodinu, měl vzpomínky i v podobě šrámů a potrhaného neoprenu. Plaval s krabicí vážící přes třicet kilogramů, která obsahovala dvě citlivé kamery pro natáčení ve 3D.
Oba jsme s Jindrou potápěči, známe se asi patnáct let. Obchodní vztah, kdy mě coby majitel potápěčského obchodu a základny podporoval, se postupně změnil v kamarádství a přerostl do profesionální roviny. Zjistil jsem, že Jindra umí daleko víc než jen prodat někomu šnorchl, takže v mém týmu patří ke špičkovým podvodním kameramanům. Už je se mnou na třetím filmu a plánujeme další. Dobře točit pod vodou předpokládá mít nejen oko na kompozici a schopnost poradit si s technikou, ale také velké potápěčské zkušenosti. Protože na suchu má člověk na všechno dost času, jenže pod vodou je všechno jinak. Situace, které se tam často dějí, jsou nevyzpytatelné, živel dovede člověka zaskočit z vteřiny na vteřinu. Tam je třeba řešit věci rychle, a přitom odvážně a klidně. To Jindra umí skvěle.
Slyšela jsem, že máte heslo Prvně točit, potom zachraňovat. Často točíte scény plné rizika, ale i magie. Co jste se díky nim dozvěděl sám o sobě?
Že mám pud sebezáchovy nějak posunutý. Věřím v osud – že vše, co se děje, se už dávno stalo a my to jen zpožděně dobíháme. Je třeba žít na dvě stě procent a koukat dopředu. Mám dva starší syny a teď jsem si ještě pořídil dvě malé dcerky, jejichž maminka je skvělá potápěčka, mnohem lepší než já. I kvůli těm svým princeznám si přeju, aby zůstal svět tak krásný, jak jsem ho mohl poznat já, anebo ještě krásnější.
Krásy světa představuje i festival Voda, moře, oceány, v jehož čele s Jindrou Soukalem stojíte. Přehlídka vznikla roku 2004 v severních Čechách, pak jste ji přemístil do Hluboké nad Vltavou. Proč?
Na Hluboké to festivalu sluší, ostatně vody je kolem dost a lidí zajímajících se o podmořský svět taky. Už jsme tu šest let a je znát, že divácká základna narůstá. Mám trochu pocit, že tu děláme osvětu, hodně pracujeme se školami. Kde jinde se můžou děti zamilovat do vody, kde jinde se mají dovědět o krásách světa, které je třeba chránit, než z krásných filmů dělaných špičkovými tvůrci? Navíc sem pokaždé zveme velmi zajímavé hosty z celého světa: potápěče, cestovatele, žralokáře… Věřím, že takové zážitky divákům všeho věku zůstanou v hlavě, což je v podstatě primární poslání našeho festivalu.
Na co jste tady nejvíc hrdý a co byste si ještě přál?
Festival je postavený na kvalitě, což je zásluhou programového ředitele Dušana Jurčíka z České televize, který má velký přehled. Přiváží sem každý rok ty nejlepší filmy, které v daném roce vzniknou. Taky je tu nesmírně přátelská atmosféra, setkávají se lidé podobných zájmů a navazují kontakty. Každý rok chceme mít hosta, který bude hlavním tahákem – byl tu třeba podmořský kameraman Michael Rutzen přezdívaný Sharkman, jeden z největších světových odborníků na žraloky a jejich ochranu. Letos přijela velká legenda, známý český cestovatel Miroslav Stingl, a pozornost vzbudil také Rakušan Herbert Nitsch, mistr free divingu, tedy potápění bez dýchacího přístroje. Jednou bych si přál, aby sem dorazil syn legendárního oceánografa a filmaře Jean-Michel Cousteau se svou dcerou Celine, nebo také Robert Ballard, který našel vrak Titaniku. Ale takové osobnosti jsou zvané do celého světa, takže na ně potřebujeme dost peněz i absolutní servis. Náš festival roste pomalými krůčky, nechceme nic přešvihnout.
V Hluboké nad Vltavou jste se letos v létě dokonce oženil. Proč zrovna tady?
Je tu krásně a máme tady hromadu skvělých kamarádů. Neumím si představit lepší svatbu – a doufám, že už žádnou mít nebudu. S mou ženou máme i další důvod jezdit do jižních Čech, protože připravujeme expozici Svět pod hladinou, která bude součástí Wellness hotelu Frymburk. Bude to stálá expozice, vytvořená asi z 25 velkých akvárií, a ukáže, jak vypadá pod hladinou mořský i sladkovodní svět.
Máte Lipno rád?
Jasně, protože jestli u nás něco připomíná moře, tak je to Lipno! Má obrovské kouzlo svou rozlohou i díky krásné šumavské krajině. Ve Frymburku bývala galerie Nautilus s výstavou fotografií z našich filmových začátků. Je tam velký potápěčský klub, s nímž jsem dosud v kontaktu. Jsem Moravák, který žil v Americe, ale objevem posledního desetiletí jsou pro mě právě jižní Čechy. Mám tu spoustu kamarádů, s nimiž mě spojuje to, že máme rádi vodu – nejen moře, taky rybníky a řeky.
Jenomže vy jste světoběžník, takže kam vás to vede teď?
Až do Číny. Dotáčím velký česko-čínský seriál věnovaný druhé světové válce, je to něco jako Schindlerův seznam. Měl by být hotový do konce roku. Příští rok se zase vrátím do hlubin: připravujeme velkofilm Korálový měsíc, hraný celovečerní film v česko-čínské koprodukci s rozpočtem 320 milionů korun. Stavíme pro něj nový systém pro 3D natáčení pod vodou, řídit ho bude opět Jindra Soukal. Budeme točit i v Austrálii, na Nové Guinei či v Šanghaji.
O čem ten film bude?
Je to sci-fi příběh z roku 2100, kdy vědci z umírajícího oceánu odvážejí všechno možné do Číny, kde vzniká největší přírodní akvárium na světě. V úvodu starý Číňan vzpomíná, jak šel s českou holkou sbírat vzorky, aby bylo možné zachránit všechny žijící tvory a vytvořit databázi pro další generace. Bude to love story s cestováním v čase, ale i dramatický příběh s téměř realistickým pohledem do budoucnosti. Ať se nám to líbí nebo ne, tohle nás asi čeká. Už toho bylo zničeno strašně moc: tají ledovce, umírají korálové útesy… Z Velkého bariérového útesu už je pryč pětina a do dvaceti až třiceti let má zmizet celý. Většina lidí to však netuší a vůbec si neumí představit, jak brutální to bude mít dopad. Proto jsem tak rád za každou osvětu, protože my opravdu potřebujeme sdělit, co jsme viděli na vlastní oči. Musíme se pokoušet to co nejrychleji dát vědět dalším generacím, aby s tím něco udělaly.
Steve Lichtag
- Původní jméno Zdeněk Loveček si změnil po emigraci do Ameriky.
- Narodil se ve znamení ryb 4. 3. 1954 ve Znojmě v rodině vojenského pilota.
- Absolvoval Literárně dramatickou konzervatoř v Brně a stal se hercem, hrál například v Herzově filmu Holky z porcelánu.
- V roce 1979 odešel do USA, kde vyučoval herectví a začal spolupracovat s divadlem Ta Fantastika.
- Od roku 1986 se věnuje výhradně filmu jako producent a později i jako režisér. Jako první natáčel velkého bílého žraloka bez ochranné klece: dokument Carcharias – Velký Bílý ho roku 2001 velmi proslavil.
- Je ředitelem společnosti Twin Star Film a prezidentem nadace CRYSTAL PLANET, zaměřené na ochranu podvodní flory a fauny.
- Vybírá si témata, která upozorňují na nutnost chránit přírodu – a vzhledem k vysoké divácké sledovanosti a vypovídající hodnotě mají jeho projekty široký dopad na veřejné mínění po celém světě.
...ROZHOVOR BYL UVEŘEJNĚN V ZIMNÍM DVOJČÍSLE ČASOPISU BARBAR!
Předplatné časopisu je možné pořídit ZDE