Netlačit na pilu - Šéf písecké kultury Josef Kašpar

Začnu jednou osobní zkušeností: před 14 dny jsme jeli s dětmi do písecké Sladovny, ale byla zavřená. Naše děti to dost mrzelo, těšily se. Pak jsme ale potkali známé a ti nás odkázali na dětské divadlo, které se právě hrálo o kus dál na ulici. Je tohle v Písku běžné? Že tu není jedna akce, ale několik současně, že člověk má vždycky kam jít?

Písek je hodně kulturní město, kulturní nabídka je tady velmi dobrá. V loňském roce jsme se podíleli na organizaci třinácti set akcí, kterými prošlo sto šedesát tisíc lidí. Takže by byla velká náhoda, kdybyste právě na žádnou akci nenarazili.

Je Písek kulturní město?

Pokud se podíváme do těch čísel, tak to z toho jasně vyplývá. Ale kultura nejsou čísla, stejně jako není kultura jen hudba, film nebo výtvarné umění, ale i naše národní historie nebo chování. V Písku žije hodně šikovných a aktivních lidí. Město jako takové je ke kultuře poměrně štědré, radnice podporuje organizace i spolky. Navíc máme zrekonstruovaný kulturák, divadlo Fráni Šrámka, Sladovnu. Lidi, kteří tady něco dělají, mají dobré zázemí, a s tím se pak prostě dobře pracuje, s tím i můžete mít ambice.

Jaké máte ambice vy?

Zaregistrovali jsme si doménu  Centrumkultury.cz. Chtěl bych a přál bych si, aby centrum písecké kultury bylo centrem kultury v regionu, ideálně v celém kraji. Písek dobře komunikuje mezi Prahou a Budějovicemi, je hodně otevřený vlivům z jiných koutů republiky.

Letos jste oslavil padesátiny. Co jste dostal?

Spoustu dárků, hodně whisky, takže to u mě vypadá jako ve velkoskladu lihovin. Asi největší radost mi ale udělal švagr. Měl jsem totiž kdysi sen, že nakreslím komiks, rozpracoval jsem si příběh fotbalové historie. Končí slavným dloubákem Antonína Panenky. Švagr si ten komiks vypůjčil, nechal ho podepsat od Antonína Panenky a údajně si ho Panenka ofotil s tím, že ho umístí ve svém muzeu, které právě zakládá.

Tak to je asi nejlepší dárek. Jak se cítíte jako čerstvý padesátník?

Svoje padesátiny jsem nazval „Pět minut druhého poločasu“. Ono to tak skutečně je. Když koukám na fotbal a prohráváme, říkám si, že v páté minutě druhého poločasu se dá ještě ledacos udělat. A ten pocit se mě drží.

Znáte knižní nebo filmovou sérii o Herry Potterovi?

Knihu jsem nečetl, ale jeden film jsem viděl.

Je tam hlavní záporná postava, Lord Voldemort. Aby se stal nesmrtelným, rozdělil svou duši do několika malých dílků, viteálů. Na jaké dílky dělíte svou duši vy?

Když má člověk duši umělce, promítá ji do umění. Otisk předáváte v genech a mně se povedlo mít děti, takže tam budou geny pokračovat. Je tady festival Přeštěnice, který jsem vymyslel a který už dokáže fungovat beze mě. Povím vám příběh – v Přeštěnici, na té louce, kde se koná festival, bývalo fotbalové hřiště a tam se hrával okresní přebor. Jako kluk jsem tam jednou chytal v dešti a prohráli jsme 2:3. Na stejném místě pak vyrostla za několik let stage, na které v roce 2009 přijela zahrát finská kapela The Rasmus. A představte si, že na jejich webu se objevil tento seznam koncertních míst: Moskva, Buenos Aires a Prestenice – obyčejná jihočeská vesnice.

To musí být neskutečný pocit.

Člověk si tím dokazuje, že i zdánlivě nemožné věci jdou, že vlastně všechno jde. Jen někdy moc tlačíme na pilu a tím hodně věcí pokazíme, dobré je nechat věci plynout, jaksi mimoděk. Daří se pak všemu lépe. Za mnou před měsícem přišla dcera Šárka, že pojede na expedici po jižní Americe. Je pryč, právě na poušti v Kolumbii, čeká ji ještě Peru, Bolívie a Argentina. Dala kvůli tomu výpověď v televizi, domů se vrátí v prosinci. Říkal jsem si, jestli mám nechat převládnout svůj strach a snažit se jí celou věc rozmluvit, nebo poslouchat svůj vnitřní pocit, že takhle je to správně. Že to není nesmysl, že všechno jde. Tak sledujeme Šárčiny fotky na sociálních sítích a těšíme se na ni.

Jste otcem festivalu v Přeštěnici, založil jste ho v roce 2001. Jak se od té doby změnil koncept?

Původní zadání bylo postavit festival především pro regionální kapely. Tahle myšlenka tam zůstává dodneška, nechat velký prostor pro kapely z jihu Čech, a k nim samozřejmě zvát i jiné, zajímavé pro návštěvníky. Přeštěnice má za sebou sedmnáct ročníků, během té doby v zemi vyrostla řada jiných festivalů, ale náš koncept zůstal víceméně stejný. Jen jedna věc se změnila, v minulosti tam jezdilo víc zahraničních kapel, ale od toho jsme museli upustit, české publikum je hodně konzervativní a chce hlavně českou muziku.

Na Facebooku jsem našel jeden komentář, který dobře vystihuje atmosféru festivalu: „Každoroční výlet, který mi kromě podlitin, puchýřů a mozolů přináší setkání s lidmi, se kterými se vidím jen jednou za rok.“ Jakou nejhezčí reakci nebo komentář na Přeštěnici jste zaznamenal?

Jedna argentinská kapela vylezla před odjezdem ze svého autobusu, udělala kolem mě kruh a zatancovala mi děkovný tanec. Na to nikdy nezapomenu.

V Písku teď máte pod palcem celou kulturu. Na co se mohou lidé v blízké době těšit?
Máme za sebou jednu novinku, Písecké kulturní léto s jazzovým festivalem, Jazz in Písek. Převzali jsme pořadatelství Mezinárodního festivalu studentských filmů, bude se konat 13. – 15. října. Akci chceme otevřít veřejnosti, lidé mohou přijít na zahajovací večer i slavnostní zakončení. V neděli 15. navíc budeme v české předpremiéře uvádět film Milada, dlouho očekávaný snímek, který vznikl v zahraniční koprodukci. Nachystali jsme zajímavý doprovodný program, určitě to bude stát za to.

A na co byste pozval koncem roku?

Těch akcí letos ještě bude bezpočet, řada je už i vyprodaná. Druhým rokem budeme chystat třeba Swingové Vánoce s Felixem Slováčkem. Na ty se přijeďte podívat, je to velký zážitek.

Říjnové číslo časopisu Barbar na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!