Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Sudy ve vodě

Filmový publicista Pavel Horáček a jeho další příspěvek do jarního speciálu časopisu Barbar!
10. Květen 2022 - 10:08

Je nutné uznat, že minisérie Devadesátky pro Českou televizi představuje bezprecedentní úspěch. Něco podobného rozpoutal snad pouze seriál Most!, který ale kvalitativně představuje zcela jinou kategorii a pozornost tu byla rozhodně zasloužená. Tentokrát ČT rozvířila, a dlouho po posledním dílu stále víří, vody spíš nečekaně. Hlavně zásluhou výborného PR.

Diskuse nad naší minulostí je určitě správná. Zarážející je, co přesně jí odstartovalo. Po výtečném seriálu Rédl z podobného období, který mediálně v podstatě zapadl, a v čase, kdy jsou seriáloví fanoušci pohlceni nabídkou Netflixu či HBO, vše zastíní série, která de facto představuje jinak zabalené Případy 1. oddělení. Posun od standardní českotelevizní kriminálky spočívá u Devadesátek v tom, že ve scénáři mohli stejní tvůrci pracovat se skutečnými jmény a navíc si zgustnout na dobové estetice.

Sérii, jejíž marketingový obraz přepisuje historii českého seriálu, tvoří šest dílů. V prvních třech sledujeme tápání dezorientovaných policistů, četné porady plné přebytečných dialogů a výstupy postav tehdejšího podsvětí. Ty brzy nenávratně mizí, protože tu fungují jen jako položka z inventáře doby. Nejkřiklavějším příkladem (i co se celkového PR Devadesátek týká) je Ivan Jonák – v kontextu série skoro zbytná postava. To nebrání tomu, aby byl jeho představitel zván k rozhovorům na téma Jonákova účesu. Druhá půle pak konečně alespoň naplňuje žánrové schéma napínavého krimi. Řeší se případ orlických vrahů.

Název Devadesátky, který slibuje cosi komplexního, vystihují hlavně úvodní dobové sestřihy. Kdyby tvůrci pojmenovali sérii třeba Sudy ve vodě, nikdo by neočekával politickou, společenskou či vůbec nějakou další rovinu. A při čtení kusých popisů ostatních zločinů té doby v titulcích, by možná nepanovalo takové zklamání a pocit promarněné příležitosti.