Šumava: sídlo Monkey Business

Matěji, jak jste se ocitl v Tuškově, v téhle, s odpuštěním, šumavské díře?

Já tomu říkám tuškovské panství nebo také daňový ráj. Každopádně ta cesta sem je poněkud zdlouhavá, i když v mnohém logická. Ještě než se jsem se ale dostal do Tuškova, musím v souvislosti s jižními Čechami zmínit Vacovice na Strakonicku, odkud pochází moje babička, a můj tatínek tam prožil podstatnou část života. Teď ta chalupa patří jemu a já jsem tam samozřejmě odjakživa jezdil s ním. Když slyším Vacovice, tak si dnes vzpomenu na kamaráda, kterého jsem tam tehdy měl, a je to můj kamarád dodnes, Radek Trojna. Znal jsem a znám tam všechny lidi od dětství, a protože tam jezdím stále, tak znám všechny i dnes.

Jaká byla vaše babička?

Vůbec to nebyla klasická babička. Vychovala čtyři děti jako samoživitelka a podle mě už na žádná vnoučata neměla náladu. Já jsem měl ještě druhou babičku na Sázavě, to byla klasická babička, ale tahle šumavská nikdy nebyla taková, že by si mě sama brala na 14 dní na prázdniny, telefonovala, chtěla mě. To ne. Jezdili jsme tam s tátou na víkend, občas na celý týden. Na Šumavu jsem tedy z počátku jezdil mnohem méně než na Sázavu. Zábavy tam bylo vždycky méně, ta vesnička je malá, navíc na konci světa, protože tam vždy končil autobus z Volyně, a já jsem tam zkrátka jako malý kluk neměl co dělat. Pro dítě to nebylo právě atraktivní místo.

Co v pubertě?

To už jsem vysloveně ofrňoval nos. Zhruba mezi 15. a 22. rokem jsem tam byl strašně málo, radši jsem prozkoumával život v noční Praze. Táta byla ale velmi znalý situace a říkal, abych se nebál, že Šumava pro mě bude zase jednou v kurzu.

A měl pravdu.

Táta to tam miloval a pořád miluje. Když jsem s ním jako malý kluk přijížděl autem z Krušlova do Vacovic, otevírá se tam krásné údolí, z jednoho úhlu je vidět Dobrš, táta se vždy hrozně rozplýval, co je to za krásu. Já jsem seděl naštvanej v autě a díval se na hodinky, protože na mě třeba v Praze čekala nějaká děvčata, která k tomu věku patřila a patří. Když jsem ale začal stárnout, tak jsem začal tátu chápat.

Jako mladého absolventa střední pedagogické školy vás ale Šumava netáhla?

Vůbec. Záhy po maturitě to ale přišlo. V tu dobu jsem začal zpívat s Monkey Bussines. I když jsem Romana Holého znal výborně z Kinoboxu, protože jsem velký filmový fanda, nemohl jsem tušit, že pochází ze Sušice, tedy ze Šumavy. Dali jsme se dohromady na přelomu února a března a už v dubnu mě pozval k sobě na chalupu do Dlouhé Vsi u Sušice, kde chtěl pomoct se stěhováním studia. Zůstali jsme tehdy na týden a bylo to po mě úžasné. Už když jsme jeli na Strakonice, tak mu povídám, že to tady dobře znám. Do té doby jsme se o tom nebavili. Romana to zaujalo, vyprávěl o tom, jak jezdil do Vacova a do Čkyně na zábavy, na Zadov lyžovat. Sušice mi hodně Šumavu přiblížila. Je to hodně specifické místo ze Šumavy. Nemá cenu si nic namlouvat, protože Šumava je temný kraj, což na ní ale máme rádi. To je dané podnebím i třeba v létě. Protože i v létě je Šumava ostřejší. Ale to je dané těmi temnými lesy, rašeliništi, hvozdy, pohraničím.

V Sušici je ale hlavně přes léto ohromná koncentrace turistů, město si žije svým specifickým životem. Ale za těch 16 let, co jezdím do Sušice, jsem se nesetkal s žádným konfliktem. Já jsem hospodský člověk, rád chodím do hospody a tam se k něčemu může člověk nachomýtnout, hlavně v ranních hodinách, velice rychle. I když konflikt jsem neměl ani ve Vacovicích, ale tam jsem doma. Ten samý pocit mám ale i v Sušici. Myslím, že mě tam místní přijali jako svého, jako bych odsud taky pocházel. Což je asi dané Romanem Holým, který Sušici hodně propaguje, a ty, které si přiveze, si místní naučí mít rádi. Taky je zajímavé, že jsem v Sušici nikdy nepotkal žádného skinheada. Narážím na konflikt, který měla Tonya Graves ve Vimperku, i když Vimperk za to nemohl, protože tam tehdy bylo setkání Dělnické strany a nenapadli ji Vimperáci. Naopak skvělé bylo, že se jí místní zastali.

V Sušici jste byl poprvé až za Romanem Holým?

To se psal rok 1999. Ale já už jsem tam byl jednou předtím. Byli jsme jako děti v Kašperkách na škole v přírodě, a tak jsme jeli na výlet do Sušice. Díky Romanovi jsem začal objevovat i tuhle druhou část Šumavy, protože já jsem Šumavu znal tak po Vacov, maximálně Stachy.

Chápu to správně, že začátek Monkey Business máte spojený s láskou k Šumavě?

Přesně tak. Roman to celé nastartoval. Začal jsem jezdit i do Vacovic. Po určitě době jsem totiž začal cítit, že u Romana nemůžu překážet. Sice jsem tam měl vždy dveře otevřené, ale speciálně v momentě, kdy založil rodinu a měl i druhé dítě, tak jsem viděl, že tam oxiduju. Ale na Šumavu jsem chtěl jezdit dál, ve Vacovicích jsou naši, to je jejich hřiště a já jsem potřeboval být Romanovi co nejblíž. On má v Sušici studio a pracujeme tam. Hledal jsem a koupil jsem si domek v Tuškově. Sice jsem měl původně vyhlídnutý asi hezčí dům, na atraktivnějším místě. Byl podstatně dražší. Ten domek stál v Platoři nedaleko Bohdašic, kde má shodou okolností chalupu i Vladimír Kočandrle, současný vydavatel desek Monkey Business.

Ale to není jediný člověk vám blízký, který má v tomhle kraji chalupu.

To ne. Nedaleko má domek i Ondřej Hejma. A nově i Vojta Dyk. Záměrně neříkám kde, třeba by si nepřáli, že jim naruším soukromí.

Jestli se nepletu, tak z Dlouhé Vsi u Sušice pochází Dan Bárta?

On v Dlouhé Vsi bydlel asi od 14 let, ale původem je odjinud. Je zajímavé, že Roman si ho sice pamatoval už z puberty, věděli o sobě, ale nijak spolu nepekli.

Jaké místo na Šumavě vás nabíjí?

Soutok Křemelné a Vydry. Pak mám ještě jedno místo, kam mě přivedl Roman. Ale to nemůžu definovat. Máme strach, že by tam třeba začalo chodit více lidí než doteď. Určitě musím zmínit i Turnerovu chatu. Tu miluju. Hned vysvětlím proč. Když jsem nastoupil do Monkey Business, tak jsme týden zkoušeli a ten další týden mi řekl Roman, jestli s nimi nechci jet na výlet na Turnerovu chatu. Hned mi vyprávěl, že patří rodině Tiny Turner a další legrácky. Ale první mejdan s Monkey Business jsem prožil na Turnerce. Oni tehdy dodělávali desku Homo fonkianz a já jsem byl uvedený do společnosti lidí z kapely, se kterou hraji do dnes. Tehdy mě vzal Roman z Turnerky na jeho chalupu v Bohdašicích a cestou jsme se stavěli právě v Tuškově za paní Grétou, která zde žila a měla tu konzum. To byla taková samorostlá, moc milá paní, která nám dala lahváčky a my jsme se posadili k ní na zápraží. Ona si sedla a vyprávěla nám o Šumavě a říkala nám mládežníci.

Nevadí vám na Šumavě počasí? Často prší, je tam větší zima…

Naopak ho mám moc rád. Nejdřív jsem tomu taky nerozuměl. Když mi bylo patnáct a přijeli jsme s tátou do Vacovic, tak třeba celý víkend pršelo. Táta si rozložil noviny, protože nefungoval televizní signál, sednul si ke kamnům, kouřil dýmku a byl evidentně v ráji. Já jsem byl nešťastný, otrávený a chtěl jsem do Prahy. Dnes mu ale rozumím. Prožíváme s rodinou to samé. Já sedím v chalupě u stolu, čtu si knížku, doma teploučko, vykouknu ven, tam padají trakaře. Já si uvařím kávu nebo čaj, štěbetíme si s manželkou, pak dáme malou spát a hrajeme žolíčky, při kterých mě manželka pravidelně poráží. Já myslím, že ti praví milovníci Šumavy to mají stejně, jako to mám já.

Co Otava, která vám protéká přímo pod domkem?

Snoubí se v ní nějaká temnota a tajemství… nevím. Já nejsem žádný ezoterik, nejsem věřící člověk, naopak jsem velice pragmatický. Ale z nějakého důvodu, který nedokážu vysvětlit, mám pocit, že mě řeka Otava také nabíjí. A vedle toho je to také například vynikající lék na kocovinu. Ta voda je tam tak strašně ledová, i když jsou venku vedra, takže když tam skočím, jsem pak jako rybička. Nemůžu tam být tak dlouho jako třeba Roman Holý, který je otužilec a Šumavák. Já mám vždy pocit, že mi odpadne kůže, ale hrozně mi to pomáhá.

O Šumavě mluvíte s velkým citem. S trochou nadsázky jako Karel Klostermann.

To je hezký. To jsem rád, že si to myslíte. Asi jsem udělal pokrok. Každopádně vedle nás bydlí potomci Karla Klostermanna. Možná jsem od nich něco nasál, ale já sám jsem od něj nepřečetl ani řádku. Je to velká chyba. Už jsme o tom mluvili s Romanem, že to musím zlepšit, protože právě Roman je velký znalec jeho díla. Dokonce po antikvariátech shání staré výtisky Klostermannových knih. Já si ty knihy ale všechny nakoupím a tady si je budu číst.

A co německá část Šumavy?

Mám jedno místo, které mi zase ukázal Roman, a to je Ostrý. Nahoře je nádherná horská chata, kde se dá přespat. Byli jsme tam na výletě s Monkey Business, autíčkem pěkně pod vrchol a pak takový krpál nahoru, což jsem vydržel, protože to vždy stálo za to. Je tam takový hodně nevlídný pan výčepní, který v deset zavře hospodu, vypne agregát a je konec. Nic nepomůže. Snažili jsme se ho uplatit. Složili jsme se, na stole leželo sto eur, a nic. S ním to nehlo. Řekl jasně, že tam platí jeho pravidla a on zhasíná. Ráno, když se probudíte, tak vykouknete z okna, z jedné strany Německo, z druhé Čechy a ta nádherná Šumava se na vás valí z obou stran.

Matěji, kutíte?

Moc ne. Ono se to vylučuje s mojí leností. Zhruba osm devět let zpátky jsem byl u Romana na chalupě. Ráno jsme se probudili po mejdanu. Tehdy jsme zrovna dotočili desku. Bylo to nějak po létě. Takže na koupání to nebylo, v hospodě jsme byli včera, na procházku se nám nechtělo. Tak Roman začal vyprávět, že měl v chalupě kominíka, který mu doporučil, aby postavil nový komín. Měl s tím problém, protože jeho kamarádi mu řekli, že to postaví jedině s lešením. Postavit lešení ale stálo víc než komín. Tak jsem navrhl, že to postavíme spolu a bez lešení. Na té střeše jsem navíc jednou byl, protože jsme tam opravovali kohouta, takovou tu otáčivou korouhev. Vylezli jsme nahoru, rovnou jsme komín rozbourali, zajeli jsme pro cihly a ten komín jsme postavili. Vodováha, olovnice, všechno jak má být.

Dodnes stojí?

Jasně! Je paradoxní, že radši pracuju na cizím. Náš basista Pavel Mrázek si koupil chatu v Anníně. I jemu jsme tam s Romanem hodně pomáhali. Vnitřek jsme obili modřínovými plaňkami. Pomohli jsme mu to zútulnit. Nadřel jsem se tam víc než na vlastním domě. Když jedu do Tuškova, tak chci hlavně odpočívat. Stojí mi za to zaplatit někomu, aby mi posekal trávu. Já to nemám moc rád, navíc jsem alergik, takže to rád někomu přenechám. To dělá můj kámoš Tomáš.

Co rodiče, pomáhají?

Oba. Maminka i tatínek. Je to hrozně baví, oba se zajímají o design. Mají podobný vkus, jako máme my dva s manželkou, takže jsme jim dali volnou ruku. Za těch šest let, co sem jezdíme, nám hodně pomohli. Ale je to nekonečný proces. Dnes jsme na procházce přemýšleli, co tady všechno chceme udělat, ale ty opravy by byly zhruba v ceně domu, za jaký jsem ho pořídil. To je ale sci-fi, protože máme byt v Praze a ten také stojí hodně peněz. Tak jsme se uklidnili, vrátili na zem a řekli si, že uděláme rekonstrukci elektrorozvodů a vymalujeme a v létě terásku na zahradě.

Zima se blíží, už máte udělané dřevo?

Já jsem si nakoupil štípačku, motorovou pilu. Připravil jsem se. Pilu jsem měl od té doby v ruce dvakrát a práší se na ní v dílně. Tenhle dům má tu nevýhodu, že když přijedete v zimě, tak zatopíte a tři dny mrznete, než se zahřeje. Takže jsem vytápění nechal předělat na elektrické. Je sice drahé, ale já pošlu z Prahy SMS, a když přijedeme, tak je tady požadovaných 23 stupňů. Ale plánuji krb. Ne z výhřevných důvodů, ale chybí mi ta atmosféra, pak se bude motorovka asi hodit. A jestli ne, tak s ní budu aspoň strašit zombíky.

Jak vás poslouchám, tak je Šumava sídlo Monkey Business a jejich přátel.

Přesně tak. Za to ale nemůžou Monkey Business ani Roman Holý, který je chodící reklama na Šumavu, ale Šumava samotná, která je velice přesvědčivá. Jezdí za námi spousta lidí. S Romanem jsme rozjeli v Sušici akci „Kdo si hraje, zlobí míň“. Roman měl děti a zdálo se nám, že tu nemají takovou možnost vyžití, takže jsme pro ně udělali dětský den. Pozvali jsme naše kamarády – herce, muzikanty a ti si s dětmi hrají, jsou mentory jednotlivých soutěží. Je to neuvěřitelně úspěšné, až nás to vystrašilo. Poslední ročník, který se konal v Sušici, navštívilo 2700 lidí. Takhle jsme nalákali na Šumavu i Vojtu Dyka. Ten na tuto akci přijel a hrozně se mu na Šumavě líbilo. Roman mu povídá: „Počkej, ty nemáš chalupu na Šumavě? Jak vůbec můžeš existovat?“ Takže si tady koupil chalupu. Teď dokonce přestoupil ze svého domácího fotbalového klubu ve Střešovicích a hraje tu nějaký okresní přebor.

Chodíte tady někam na pivo?

Na pivo jezdím do Sušice. Na hodně dobrý pivo to mám z naší party nejdál. Celé Monkey Business jsou vysazení na Plzeň, jiné pivo nám nechutná. Jsme v tomhle hrozné konzervy. V Praze chodíme na pivo k Tygrovi a pořád si říkáme, jak je možné, že tam to pivo mají nejlepší. Tady mají nejlepší pivo v Petrovicích U Luhanů.

Plánujete, že tady strávíte…

… důstojný důchod?

Ne, ještě předtím tyto Vánoce.

Čtyři roky po sobě jsme zde s manželkou trávili mezivánoční čas zakončený Silvestrem. Tenhle rok to poprvé neuděláme, protože dcera je opravdu malá. Já mám prvního v Praze koncert, a proto jsme se rozhodli, že budeme celé svátky v Praze. Hned v lednu sem alespoň na týden vyrazíme. Já i Terezka máme hodně rozvětvenou rodinu, takže bychom se sem ani nevešli.

Česká televize vysílá oblíbenou taneční soutěž celebrit StarDance, které jste se předloni také zúčastnil. Sledujete tento ročník?

Tu soutěž jsem si užil strašně. Byl jsem i spokojený s umístěním, nedoufal jsem, že se dostanu tak daleko. Hlavně jsem nechtěl vypadnout v prvním kole. Teď jsem viděl Leoše Mareše, tančil strašně dobře. Já ale fandím Markovi Taclíkovi a z holek Jitce Schneiderové. To jsou moji hodně dobří kamarádi. 

... ROZHOVOR BYL UVEŘEJNĚN V ZIMNÍM DVOJČÍSLE ČASOPISU BARBAR! 

Předplatné časopisu je možné pořídit ZDE