Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Věřím ve svět, do kterého se vrátí úcta

Začalo to tím, že slepice zvyklé na život v klecích se dostaly na zahradu a objevily úplně jiný svět. Jejich nová majitelka Romana Šedivá z Vidova u Českých Budějovic dlouho pozorovala, jak jsou zvídavé, šťastné a co všechno zažívají, až se rozhodla o tom napsat. Knížka má úspěch a autorce na oplátku také otevřela novou dimenzi. I ta je naplněná novými zážitky, setkáními a ještě navíc příležitostí změnit svět k lepšímu.
Alena Binterová
12. Leden 2021 - 09:01

Kniha „Jmenuji se Orel“ je vaší prvotinou. Co vás přimělo k tomu, abyste napsala knihu určenou hlavně dětem?

Moje rozhodnutí přišlo skoro hned potom, co jsme si vynesené slepičky z velkochovu přivezli domů. To, co jsem tam viděla, cítila a slyšela, mě velice zasáhlo. Přemýšlela jsem, co mohu udělat já jako jednotlivec mimo organizace, které na nelehký život hospodářských zvířat upozorňují a snaží se ho změnit. Žádnou předchozí zkušenost s psaním jsem neměla. Měla jsem jen velkou potřebu něco udělat. Přemýšlela jsem, jakým způsobem předat veřejnosti jemnou formou informace o tom, jak někteří tvorové za zdmi velkochovů žijí.

Dalo vám velkou práci knížku napsat?

Kdyby mi šlo všechno v životě tak jednoduše jako napsat knížku „Jmenuji se Orel“… Bylo to hezké období plné radosti ze společné práce. Když je člověk nadšený, tak to jde samo. Svou vizi o napsání knihy jsem vyprávěla hudebníkovi Ondřeji Smeykalovi, z něhož se záhy vyklubal ilustrátor a velký podporovatel mého nápadu tyto příběhy sepsat. Ani jeden z nás doposud neměl zkušenost, co to obnáší. Jakmile byla maketa knížky na světě, dostalo vše rychlý spád. Koncem června 2019 si ji přečetl pan Karel Svoboda, který stojí v čele nakladatelství KNIHA.JE. Brzy se rozhodl naši knížku vydat – slavnostní „otevření knihy“ se konalo 19. října 2019 na pražském Vyšehradě v prostorách starého purkrabství, a to s úžasnými kmotry. Byla jsem dojatá, kolik přijelo podporovatelů z různých koutů Čech a Moravy.

Jak se rodily ilustrace a co jim říkáte? Měla jste šanci se k nim průběžně vyjadřovat?

Ilustrace vznikaly každá jinak. Ze všech jsem byla nadšená. Někdy byl text příběhu inspirován obrázkem, jindy byl obrázek dotvořen až do hotového příběhu. Myslím si, že Ondra by vám řekl, že některé ilustrace trvaly dlouho a jiné byly hotové hned. Příběhy vznikaly ve vzájemné spolupráci, někdy přinesl Ondra obrázek k rozepsanému příběhu, jindy ilustroval již hotový příběh.

Ondřeje Smeykala znají lidé hlavně jako velmi osobitého a úspěšného hráče na didgeridoo, hudební nástroj australských domorodců. Jak jste se potkali?

S Ondrou jsme se seznámili v roce 2013 díky herci Jaroslavu Duškovi, s nímž se vídáme při různých příležitostech. Od první chvíle, co se s Ondrou známe, nás spojuje radost ze vzájemného nadšení pro věc. Myslím, že je pro nás oba důležité, čeho jsme součástí. (...)

 

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Zimní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz