Vzpomínky na Zrzavého i masového vraha Malého

Setkání se Zrzavým

„Tak abysme to vzali vod začátku. Zrzavý sem přišel v roce čtyřicet dva, když byla válka. Vodešel z Prahy, protože se bál, že se tam něco semele. Chtěl bejt i se svejma vobrazama v bezpečí.“ Tak vzpomíná Bedřich Reichl na výjimečnou postavu Vodňan 40. a 50. let, malíře Jana Zrzavého.

Jeho vzpomínka je drobným dílkem v pestré mozaice, kterou vyskládala Martina Havlínová. Pro knihu „Setkání se Zrzavým“ zachytila paměť místních lidí – jednotlivosti a zdánlivé banality na sebe navazují, doplňují se a vytvářejí plastický obraz člověka, který přišel do Vodňan za štěstím, aby později prohlašoval, že už tam nikdy znovu nepojede. Vodňany pro něj znamenaly výpravu po stopách duchovního průvodce Julia Zeyera a také řadu přátelství, především však neobyčejnou inspiraci.

Galerie Národní vydražila v roce 2018 jeho obrázek tužkou na papíře s názvem „Vodňany – rybník“ za dvanáct tisíc korun. Právě takových drobných kresbiček tu vznikly desítky, možná stovky. Staly se Zrzavého nejčastějším platidlem, oběživem, na které lidé hleděli s nepochopením. S trochou nadsázky se obrázky staly také oblíbeným vodňanským topivem, spousta z nich skončila v kamnech.

Sady, parky, aleje

Dvojice Milan Binder – Daniel Kovář poslala těsně před Vánoci do jihočeských knihkupectví knihu „Sady, parky, aleje“ o historii a současnosti veřejné zeleně v Českých Budějovicích. S archivářem Danielem Kovářem lze polemizovat o tom, jestli jsou městské Sady, obepínající nejstarší královské město, skutečně nejdůležitějším městským parkem, nebo je dnes v účelnosti, rozsahu i možnostech využití předčí Stromovka. Sady zůstávají romantickým zákoutím a dalo by se říci, že na své znovuobjevení pro příjemné spočinutí zatím čekají.

Dvousetleté výročí založení Sadů je dobrým důvodem, proč zaměřit pozornost na veřejnou zeleň. Dostat do zorného pole nejen zkamenělou historii, obtisknutou do památných budov, ale objevit dějiny živého, neustále se měnícího prostoru. Zvláštního zřetele se dostává Háječku a Krumlovským alejím a zároveň také drobným parčíkům, alejím nebo památným stromům.

Málo známým fenoménem jsou v Budějovicích soukromé zahrady – třeba prostor mezi dnešní Lidickou třídou a mostem Kosmonautůpatřil rozlehlé Pollakově neboli Heidingerově zahradě, která zmizela s výstavbou sídliště v padesátých letech. Také park v Dukelské ulici byl původně zahradou Německého domu, o amputaci se postarala výstavba Krumlovského mostu v roce 1953. Teď je možnost zelené plochy poznat – slovy Daniela Kováře: okolnosti historického vývoje je dobré znát mimo jiné i proto, abychom mohli městskou zeleň účinněji bránit.

Panny a labutě

Řadu průsečíků s publikací o budějovických sadech mají „Panny a labutě: Umění ve veřejném prostoru a v architektuře Českých Budějovic z let 1948–1989“. Na průvodci začaly Anna Novotná a Anna Ženíšková pracovat během bakalářského studia, některá hesla k sochám vycházejí z jejich závěrečných prací. Kniha je originálním průvodcem po místech a dílech, jejichž výtvarnou hodnotu často stále ještě nedokážeme ocenit.

Publikaci autorky rozdělily podle témat a zaměření, pohromadě tak jsou plavec, basketbalista nebo gymnastka, samostatnou skupinu tvoří náměty přírody, památníky socialismu či vlastenecké náměty. Překvapit může, že socha symbolizující mateřství, umístěná v městských sadech, zaplnila prázdné místo po bronzové bustě Josefa II., nebo příběh Strany bojující, která se směle rozmachuje před bývalou budovou Jihočeského krajského výboru KSČ. Je kopií sochy Vítězství u Stalingradu, na které Břetislav Benda pracoval v roce 1944. Objevy přibývají i teď: „Ozval se nám syn paní, která měla být údajně předlohou Mrázkovy sochy na Lidické třídě. Jakmile to bude možné, s paní bychom se rády potkaly a zjistily něco bližšího k historii této sochy,“ upřesňuje Anna Ženíšková.

Cenné jsou medailonky umělců, orientaci usnadňuje zasazení děl do mapy krajského města. Výjimečné je i grafické zpracování; díky netradiční vazbě a odvážnější sazbě se kniha sama stává uměleckým předmětem. „První reakce jsou převážně velmi pozitivní, těší nás, že je o knihu zájem i ze stran pamětníků či médií. Jde o studentský projekt, který není sám o sobě samozřejmě dokonalý, přesto doufáme, že je také záslužný a přínosný pro dané téma i město,“ uzavírá spoluautorka.

Od kolaborace k vraždám

Významný příspěvek k dějinám 20. století v Českých Budějovicích, obzvláště pak k událostem okolo druhé světové války a následného vyhnání německého obyvatelstva, přináší kniha Jana Ciglbauera „Od kolaborace k vraždám“. Věnuje se příběhu sedminásobného vraha, učitele Vladimíra Malého. Ten se v květnu 1945 zařadil k největším masovým vrahům české kriminalistiky tím, že v budově dnešní České spořitelny na náměstí Přemysla Otakara II.popravil dvě ženy a pět dětí. Důvod? Byt patřil rodině vysokého nacistického funkcionáře, příslušníka Sicherheitsdienstu Karla Cuna.

Jan Ciglbauer zúročil studium pramenů – jeho nová publikace je do určité míry obžalobou historiků, kteří ve svých vědeckých pojednáních zpochybňují masakry na německém obyvatelstvu v Českých Budějovicích. Ciglbauer na základě analýzy archiválií a konfrontace s výpověďmi svědků rekonstruuje nejen činy gymnaziálního profesora, ale také řady dalších, po kterých zůstávali mrtví,například v garáži smaltovny Ulmann na Rudolfovské. Krvavé události je potřeba přijmout jako fakt, jako součást příběhů roku 1945 – Budějovice se nevyhnuly české pomstě na německém obyvatelstvu, a nemuselo se jednat o zrádce a udavače, jak připomínají excesy na mnohých jiných místech, jež Ciglbauer zasazuje do kontextu.

Práce soukromého jihočeského badateleukazuje nechuť podobné případy vyšetřovat. Vladimír Malý byl souzen až šest po činu a díky spolupráci s komunistickou Státní bezpečností si odseděl pouhých jedenáct let. Současně naznačuje příležitosti pro další studium dějin 40. a 50. let v jihočeském prostoru, kterému se badatelé programově vyhýbají, nebo je dokonce i sedmdesát let po válce stále popírají.

Do posledních sil

Řadu jihočeských přesahů lze najít také v trojici dokumentárních povídek z konce protektorátu „Do posledních sil“, jejichž autorem je Miloš Doležal, historik a publicista, odborník na drama života a smrti pátera Josefa Toufara. Host vydal v roce 2019 jeho povídky Čurda z Hlíny o československém vojákovi a konfidentovi gestapa, původem ze Staré Hlíny u Třeboně, a na úspěch textů navazuje nová kniha, zaměřená na trojici pozoruhodných osudů – Josefa Čapka, Vladimíra Hauptvogela a Josefiny Napravilové.

Přestože příběhy přímo neprocházejí jihočeským prostorem, figurují v nich lidé, které formoval kraj pod Kletí – především do osudů výsadkáře Hauptvogela vstupují rodáci z Českých Budějovic a Rudolfova, s typickými zdejšími příjmeními Votava a Frejlach. Odbojářka Josefina Napravilová, která se angažovala po válce při pátrání po českých dětech včetně těch z Lidic, se zase v devadesátých letech usídlila v Bechyni a konec života prožila v táborském G-centru.

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V JARNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Jarní číslo časopisu Barbar v prodeji na alza.cz!

Předplatné můžete zakoupit na send.cz