I am hipster
Co ostatní přijímají za vlastní, to hipsteři odmítají. Ani s označením hipster příliš nesouhlasí. Pojmenování nechávají na lidské fantazii. Do stylu v oblékání ji promítá třiadvacetiletý Patrik Červák z Českých Budějovic, který se veřejně prezentuje pod přezdívkou Juge juif, tj. Židovský soudce. Prý aby svým známým zamotal jazyk. „Jiný hlubší význam to nemá. Moji předci byli židovského vyznání, ale to bylo zhruba před sto lety. Předtím jsem si říkal Kundibal Licker, jenže Kundibal už mě trošku štval, takže jsem ho změnil,“ vysvětluje.
STŘEDEM POZORNOSTI
Na rozhovor přišel v přiléhavých kalhotách, upnutém černém svetru, s kloboukem, na ruce zlaté digitálky a velký prsten. Jedna z mnoha kombinací dvou obřích šatníků. „Polovinu věcí z nich ani nenosím, protože se mi nelíbí,“ naznačuje Patrik Červák, z jakého množství oblečení si vybírá. Doma je v Českých Budějovicích, kde absolvoval konzervatoř se zaměřením na klarinet a klavír, teď studuje muzikologii na Masarykově univerzitě v Brně. Tam svým oblečením kupodivu šokuje víc. „V Budějovicích už se málokdo pozastaví nad krátkými kalhotami. Udivené reakce spíš sleduji v Brně na ulici,“ srovnává hudebník. Kvůli častému přejíždění mezi městy nemá moc času na své další zájmy. „Čtu jen faktografické knihy o hudbě. Pořád si kupuju nějaké knihy, ale ty se mi doma jen hromadí,“ říká. Cvičení na klavír ošidit nechce, ani nemůže. „Snažím se hrát dvě tři hodiny denně po škole. V Budějovicích mají rodiče dům, takže večer nikoho moc neruším, ale v Brně mi už soused říkal, že když hraju, jako bych seděl u něj v obýváku,“ líčí student.
BOOM ODEZNÍVÁ
Za hipstera se nikdy nepovažoval. „Tento směr se už stává hlavním proudem a je překonaný. Podle mě začínal jako underground. Za hipstera dnes může být člověk v triku s límečkem, s bílými ponožkami, v šusťákovce a se zlatými digitálkami na rukách,“ uvažuje. V šatníku Patrika Červáka se najdou kusy oblečení, které dokumentují dobu, kdy podléhal jiným trendům. „V šestnácti sedmnácti letech jsem musel vypadat asi jako šampón – metrosexuál,“ směje se. Ať už si vzal na sebe cokoliv, nepotřeboval sbírat odvahu vyjít na ulici. Spíš cítil ostych, když byl někdo oblečený lépe než on. Jít s dobou je pro něj relativní. „Mladšímu člověku se drží krok lépe, ti starší třeba zůstanou u toho, co se jim naposledy líbilo,“ zamýšlí se.
KE KLAVÍRU JAKO DANDY
Hipsteři mají ve výstředním oblékání své předchůdce. K nejznámějším patřil Oscar Wilde, proslulý tím, jak kombinoval střih a barvy oděvu. Dokonce kvůli němu museli přetapetovat hotelový pokoj, protože se mu nelíbila původní dekorace. Ve 20. století na něj navazovali další. Pro tyto estéty se vžil výraz dandy. „Byli to umělci, kteří porušovali zažité konvence. Geniální Igor Stravinskij to splňoval v hudbě i v oblékání. Jiní typu Strausse a Sibelia odmítali jít s dobou a skládali i ve čtyřicátých letech romantické kusy,“ srovnává Patrik Červák. V Českých Budějovicích je ho možné potkat v NeVinném baru, kam chodí hrát na piano. „Tam se oblékám jako dandy. Přicházím třeba v kytičkované vestičce, s motýlem nebo šátkem na krku a v klobouku,“ dodává muzikant.
ŘEČ BEZE SLOV
Je také členem dvou hudebních uskupení. V Brně je to Sextet, na jihu Čech Francissextet, který vyhrál soutěž Concerto Bohemia a v listopadu vystoupí v pražském Karlíně. Koncert bude živě vysílat Český rozhlas, ze záznamu ho uvede Česká televize. Za umělce se nepovažuje, protože interpret podle něj jen zprostředkovává autora posluchačům. Vážné hudbě se však odevzdal. Jinou neposlouchá. Dlouhým symfoniím dává přednost před odpočinkem u filmu. „Vážná hudba je dílo obřích rozměrů,“ upozorňuje. Široký záběr má ostatně i móda. „Je to pro mě způsob, jak něco říci o sobě, aniž bych musel mluvit,“ dodává Patrik Červák alias Juge juif.
PETR MANDRLA
Jinému oboru se v Českých Budějovicích věnuje Petr Mandrla. Od sedmnácti let pracoval v koktejlových barech. Jako barman odjel do města Cork v Irsku, kde čekal úroveň podniků srovnatelnou s Londýnem. Před necelým rokem se vrátil bohatší o zkušenosti v barmanství i v módě.
Nové trendy z obou těchto sfér pronikají nejdříve do Prahy, poté pozvolna do dalších měst v Čechách. „Jde o to probudit v lidech nadšení pro nové věci,“ říká Petr Mandrla, který přenáší estetické vnímání jak do provozu podniku, tak do svého šatníku. Výstředně si nepřipadá, i když přiznává, že když si dříve vzal krátké kalhoty s barevnými ponožkami, lidé se za ním otáčeli. „Dnes už je to celkem běžná záležitost,“ hodnotí muž, který se sám mezi hipstery neřadí. „Inspiruji se ve světě, na internetu, pomocí módních časopisů, ale razím si svou cestu. Někdy se stačí dívat kolem sebe, co nosí ostatní. Upoutat může i základní kombinace barev. Oblečení o člověku hodně vypovídá. Částečně se dá poznat, co si o něm myslet, i když první dojem dokáže klamat,“ popisuje z vlastní zkušenosti.
DOMA NENAKOUPÍ
Zatím to pořád vypadá, že obchody na pánskou módu v Čechách zanevřely. „V Budějovicích nakupuji občas jen u jednoho známého nebo mi vypomůže módní návrhářka a moje kamarádka Monika Zahradníková. Jezdím do Prahy a za hranice. Hodně věcí se dá pořídit po internetu, čehož se lidé někdy bojí nebo se v něm možná neorientují,“ uvažuje barman. Zatím neplánuje, že by se vrátil k práci v zahraničí, i když tam dostává nabídky. V Irsku se totiž zapsal tím, že za jeho působení se stal podnik nejlepším koktejlovým barem v zemi.
DAVID ANDRLÍČEK
Zatímco ve městech si lidé dokážou na módní trendy celkem rychle zvyknout, na vesnicích se výstřelky v oblékání příliš neočekávají. V jihočeských Myslkovicích tuto teorii nabourává David Andrlíček, který sice za prací dojíždí do města, ale snaží se podílet i na životě malé obce.
Nad stylem oblékání se poprvé více zamýšlel v jednadvaceti letech, když začal pracovat. Tehdy pro Českou televizi v pořadu Exit 316. „Nosil jsem hodně košile a saka, protože se to podle mě hodilo k práci. V módě jsem se začal orientovat díky vstupu do modelingové agentury v Praze. Objevoval jsem například různé vzory, které oblečení vracely zpátky do sedmdesátých let minulého století,“ vzpomíná. Ani on si nemyslí, že je hipster. „Ale nevzpírám se tomu. To je na každém, co si myslí. Jen nemám rád uniformitu. Když jsem se před rokem ocitl na párty, kde si sochař David Černý k sobě přitáhl moji kamarádku a ptal se, co s sebou vzala za hipstera, nevadilo mi to,“ usmívá se.
Poznávacím znamením hipstera jsou ve většině případů vousy, někdy s nakrouceným knírem, který Davida Andrlíčka s touto subkulturou spojuje. „Vrací muže do doby, kdy se vousy také nosily a dotvářely celkový dojem. Teď se s nimi muži znovu naučili zacházet,“ uvažuje.
Na malé vesnici ze začátku budil pozornost, zvlášť když vstoupil do místní hospody. Ale neslevil. „Baví mě trochu provokovat. Hlavně když jdu do společnosti, nedělám rozdíl mezi malou obcí a městem,“ říká odhodlaně muž, který pracuje v táborské neziskové organizaci, kde zúročuje svá studia zaměřená na veřejnou správu a sociální politiku.
PŮST KVŮLI SVALŮM
Díky agentuře dříve dostával práci v reklamě, vystupoval ve videoklipech, má za sebou několik módních přehlídek. Teď se nabídky pozastavily. „V agentuře mi řekli, že nejsem moc typ pro českou scénu. U nás jsou pořád v kurzu svaly, se svou postavou bych musel do zahraničí,“ hodnotí své vyhlídky.
Nerad kopíruje něčí styl, což platí i pro výběr hudby. Třeba jméno Half Noise lidé moc neznají. „Ovlivnili mě kamarádi z Ameriky, se kterými jsem pracoval na misiích nebo v době, kdy jsem dělal tlumočníka na anglických kempech. V literatuře mám rád současnou prózu jednadvacátého století, protože se do ní promítají věci, které se dějí teď,“ vysvětluje.
Tvůrčí svobodu mu dával i výrazový tanec, kterému se profesionálně věnoval a dva roky provozoval vlastní taneční studio v Písku. V Myslkovicích objevil jiný rozměr života. „Naučil jsem se hospodařit a pracovat rukama. Klid mi nabízí jiný úhel pohledu na to, jak se dál rozvíjet. Relaxuji například při malování v ateliéru na zahradě. To je moje nová záliba,“ popisuje David Andrlíček, který má po těle výrazné tetování. „Každé má nějaký příběh. Cena za něj například posloužila charitativním účelům, jiné je třeba připomínkou mé sestřenice, která zemřela v osmnácti letech,“ dodává.
V Myslkovicích stojí David Andrlíček v čele spolku, který s dalšími členy založil. „Naší první aktivitou bylo ovlivnit podobu prostoru u zámku, kde se zbouraly historické budovy. Záleží nám na rozvoji obce, která má zajímavou historii a mohla by z ní profitovat,“ doufá.
Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!