Kačeři bez křídel

Očekáváte ornitologický článek o zubožených kachnách? Jste na omylu. Tito lidé nevděčí za své pojmenování slavnému biologovi, ale hře, která si je získala. Slovo kačer se pak utvořilo z anglického pojmenování těchto lidí, takzvaných cachers. O co vlastně jde?

Geocaching je hra na pomezí sportu a turistiky. Při nadměrné konzumaci si můžete vytvořit závislost, ale dětem se paradoxně doporučuje. Nejde o nic jiného než o novodobé hledání pokladů. Tyto poklady (v angličtině caches, proto počeštěný výraz keše) jsou určené pro všechny, kdo mají rádi dobrodružství, adrenalin, ale i zájem o historii a regionální zajímavosti. Vše spočívá v tom, že někdo ukryje plastovou krabičku se sešitem, tužkou a pár věcmi uvnitř na předem neznámé místo. Jeho souřadnice pomocí GPS přístroje zaměří a zveřejní na serveru www.geocaching.com, kde si je posléze mohou prohlédnout ostatní hráči. Také si zde souřadnice místa stáhnete do své GPS mašinky.

Kačeři z jižních Čech mají svůj domov na serveru www.geojih.cz, kde se kromě nováčkovských rad dočtete i o všem, co se kolem děje. Pravidelně pořádají eventy, česky řečeno setkání. Od obyčejných srazů nad sklenicemi piva až přes tematické bály a plesy. Tím hra dostává nový rozměr, kdy své spoluhráče můžete potkat tváří v tvář, vyměnit si získané zkušenosti a navíc se příjemně pobavit.

Jedním z takových kačerů, kteří se k této hře dostali na jihu Čech téměř první a stáli tak nevědomky od samého počátku u zrodu, je Standa Plachta se svou partnerkou Májou. Dnes jsou již oba v důchodovém věku, ale elánem a historkami tito dva jihočeští kačeři jen překypují. Pod přezdívkou PlachtaS Team vyrážejí neustále objevovat nové kouty České republiky.

Slyšel jsem, že Standovi geocaching zachránil život. Je to opravdu tak?

Standa: Do jisté míry ano. Vypil jsem denně deset kafí, vykouřil dvě krabičky cigaret a můj jediný pohyb bylo šlapání pedálů v autě a klikání myši u počítače. Odvezli mě k doktorovi a ten řekl, že jestli s touto životosprávou hodlám pokračovat, nemá cenu, aby se mnou něco udělali. Prostě nic moc. V té chvíli nastal v mém životě zlom, za který vděčím své rodině. Neměl jsem kolo ani pohorky, neměl jsem nic.

Mája: Věděla jsem, že Standa potřebuje pohyb a roztahování hrudníku na čerstvém vzduchu. Ale já ho nemohla dostat ven! Nikam nechodil, všude jezdil autem. Zkoušeli jsme začít jezdit na kole, ale Standu to nebavilo. 

Standa: Jsem totiž od malička technický typ, co musí mít ve své blízkosti neustále přístroj, který může kdykoli rozebrat, opravit nebo se na něj jen pro uklidnění koukat.

Každá keška má na webu pro své budoucí objevitele doplňující informace o místě, kde se nachází, a čím je toto místo zajímavé. Na stupnici 1 až 5 se můžete dočíst, jak složité je kešku odlovit a jestli pro její nalezení nepotřebujete speciální vybavení. Někdy totiž od banálního uložení visí v koruně stromu nebo se pro ni musí slanit do hluboké propasti. V případě šťastného nálezu se zapíšete do návštěvní knihy a odlovení zmíníte na jejím internetovém profilu. Tam se můžete s ostatními podělit o své zážitky a nahrát vlastní fotografie.

Mája tedy pořídila turistickou GPS navigaci?

Mája: Koupila jsem ji společně s dětmi. Standa si ji připnul na kolo, šipka mu ukazovala směr a on měl radost. To ovšem ještě nikdo nevěděl, co ta krabička umí. Standa dokonce začal každý den jezdit sám a jeho zdravotní stav se po čase začal zlepšovat.

Standa: Samozřejmě jsem se nespokojil s návodem. Tam bylo jen napsáno, kde se mění baterky. Začal jsem brouzdat po internetových stránkách, a kdo hledá, ten většinou najde. Našel jsem web, kde si první kačeři sdělovali své zážitky a postupně jsem se tím prokousal. Tenkrát těch pokladů bylo v republice poskrovnu. Nejbližší keška byla v Putimi. Sedl jsem vždy na kolo nebo jsem tudy často projížděl autem z pracovních cest z Písku. Pro získání souřadnic pokladu se muselo zjistit pár informací o vesnici a až poté se mohlo vyrazit. Mája samozřejmě ještě vůbec nevěděla, co jsem si pro ni připravil.

Mája: Jednou odpoledne přiběhl do obýváku a zakřičel: „Jdeme najít poklad?“ Tenkrát jsem si myslela, že Standa dostal na kole úpal a definitivně se zbláznil. (smích) Ale na jeho návrh jsem kývla a od té doby v tom jedeme oba společně.

Keška ve svém obsahu občas ukrývá zajímavé předměty, které po vlastním uvážení směnným obchodem vyměníte za jiné. Tuto možnost ocení zvláště děti, které se po namáhavém výletě odmění figurkami pohádkových postav a odpustí vám i ten nejstrmější kopec. Nicméně hlavní smysl hry je podívat se na neznámá místa nebo se dozvědět něco nového o lokalitě, kde denně bez povšimnutí procházíte. V dnešní době si tak alespoň na chvíli můžete zahrát na dobrodruhy a odpočinout si od starostí. Tato hra se tedy těší čím dál větší oblíbenosti nejen u rodin s dětmi.

Co se tenkrát psalo za rok, když jste objevili svůj první poklad?

Standa: Bylo to v květnu roku 2005. V České republice zatím existovalo na 700 kešek, dnes to číslo závratně stouplo. V současnosti se ale nemůžu ubránit pocitu, že to není už takové, jaké to bývalo dřív.

Proč?

Kešky jsou i tam, kde by být nemusely. Pro mě najít poklad znamená udělat si výlet na celý den, vyfunět kopec, sáhnout do pařezu a vyndat krabičku. To je moje celé vnímání této hry. Podívat se na místa, kam bych normálně nezavítal. Narůstá počet matematických, chemických keší, které se musí složitě luštit doma. A to mě nebaví. Ale každý si v této hře může najít to, co ho naplňuje. A o to vlastně jde.

Mája: Hrajeme to už deset let a během té doby jsme poznali tolik kamarádů a legrace, kterou v našem věku zažije už málokdo. U geocachingu funguje totiž krásná věc. Ať už je někdo doktor, právník nebo úředník, všichni jsou spolu na stejné vlně.

Dnes si můžete vybrat mezi 2,5 milionem pokladů skoro ve všech zemích světa. Počet se neustále zvyšuje. Na území České republiky bylo na počátku roku 2015 aktivních 40 tisíc kešek a přes 20 tisíc zaregistrovaných kačerů. Je tedy velmi pravděpodobné, že se s nimi setkáte i v centru Českých Budějovic. Jihočeská metropole díky tomu nabízí mnoho kešek jak ve svém jádru, tak v blízkém okolí. Domácí komunita zahrnuje na 550 členů.

Na razítku, kterým označujete nalezené poklady, máte nakreslenou plachetnici společně s vyznačeným místem jejího přístavu – Vodňany. Je to kvůli tomu, že lodní plachty nosíš i ve svém příjmení?

Standa: Klidně to můžeš myslet i takhle, ale původní myšlenka je jiná. Plachetnice znázorňuje plavbu, tedy celou původní myšlenku této hry. S lodí se můžeš dostat do míst, kam ještě lidská noha nevkročila a objevit tak nádherná místa.

Stejně jako nejslavnější mořeplavci.

Standa: Přesně tak. Naše archa tedy proplouvá nástrahami českých moří a snaží se hledat ty nejkrásnější kešky.

Mája: S tímhle nápadem přišel náš synovec, který celé logo navrhl. Podařilo se nám ho zápalem této hry nakazit a dnes už se svojí rodinou jezdí za poklady sám.

Jaký byl poslední poklad, který jste spolu našli?

Mája: Před pár dny jsme jeli vlakem do Berouna podívat se na medvědy, kteří tam mají výběh. Jsou to ti medvídci, kteří hráli ve večerníčku pana Chaloupky. Dnes už vyrostli a jsou z nich velcí chlapi. Ale na své roztomilosti neztratili vůbec nic. Ve vlaku jsme společně vymysleli náplň dne a jeden poklad ve městě našli.

Standa: Keška se týkala historického opevnění města. Zachovalé středověké hradby se vší parádou. Úkol byl obejít je kolem dokola, zjistit pár letopočtů a ty dosadit do vzorce. Veliká truhla pak byla k nalezení na pokladně městského muzea. Je tedy vidět, že někdy pro nalezení schránky potřebujete pořádnou dávku odhodlání.

Historie geocachingu hledejme za velkou louží. Systémy GPS využívala americká armáda, pro civilní obyvatelstvo byly tyto přijímače jen drahá hračka s přesností nejvýše padesáti metrů. Až na začátku května roku 2000 vláda Spojených států amerických rozhodla o odstranění uměle vytvořené odchylky zaváděné do přístrojů GPS. Bill Clinton se toho dne stává pomyslnou modlou všech kačerů. Další den jistý David Ulmer umisťuje do lesa státu Oregon první keš a obratem zveřejňuje její souřadnice. Slovo geocaching bylo poprvé použito 30. května 2000. Skládá se z předpony geo, označující činnost související se Zemí, a slova cache – skrýš.

Kolik tedy už máte společných úlovků?

Standa: V současnosti se to číslo pohybuje okolo tří a půl tisíc nalezených pokladů. Ovšem s tím, že další stovky ani nemáme na webu zapsané, občas nestíháme všechno. Ale mně o čísla a grafy tolik nejde, nově poznaná místa mi už totiž nikdo z paměti nesebere. Navíc je pod naším týmem spousta kamarádů a vnoučat, kteří loví na vlastní pěst.

Mája: Nejdál jsme byli na Krétě, naše tři děti s rodinami mají pak nalezené poklady v Petrohradě, ve švédském městě Uppsala a také v Anglii. Zpříjemníte si tak dovolenou nebo jen služební cestu.

Máš nějaký zážitek, na který rád vzpomínáš?

Standa: Těch by bylo! Ale občas si vzpomenu, když jsme v  lomu Jaroslav vysekávali poklad z ledu. Byl umístěný na bójce pod hladinou studené vody. Domluvili jsme se s kamarády, na břehu jsme opekli buřty a z odlovu se rázem stal krásný den. Takové zážitky si odnesete jen díky této hře. Nemusíte jezdit nikam daleko, stále ještě existují krásná místa na dosah ruky.