Když plevel zahradě sluší

Asi to znáte sami: sotva tráva na zahradách trochu povyroste, klid nedělního odpoledne rozčísne ječivý hlas sekačky. A než se člověk naděje, má pocit, že se ocitl na závodech v sečení zahrad. Dokonale upravené trávníky, přísně vydlážděné plochy, rostliny výhradně nekvetoucí. Takový je zahradní trend moderní doby. V posledních letech se ale objevila protiváha: přírodní zahrady.

HŮŘ NEŽ NA POLI

Přírodní zahrady se zrodily před čtvrtstoletím v Dolních Rakousích. Prováděly se tu rozbory půdy z polí a ze zahrad, a výsledky byly šokující: v zahradní půdě bylo víc pesticidů než na poli! Tak vznikl nápad na návrat k zahradám jako z dob našich babiček.

Do České republiky se projekt dostal vzápětí, už v roce 2001. V Plzeňském kraji se s certifikací přírodních zahrad začalo v roce 2015 a od té doby se jejich rodina rozrůstá. Na konci roku 2023 jich bylo už čtyřicet, z toho dvě školní a pět ukázkových, které je možné navštívit.

„Ze zahrad, které jsem v loňském roce certifikovala, mě nejvíc zaujala zahrada U ledňáčka v Kornaticích a Úslavka ve Starém Plzenci-Sedlci. Každá zahrada má potenciál být oázou plnou života, každá může být divoká, a i přesto krásná. Je úžasné navštěvovat skrytá místa a vymýšlet nová řešení soukromým zahradám. Člověk, který zahradu miluje a pozoruje ji, začíná chápat přirozené procesy a koloběhy, které nejsou patrné okem. Nevyčerpatelná témata o stromech, o půdní havěti vás v myšlenkách dovedou až na samé rozhraní vzniku života,“ říká Eva Beránková, majitelka Přírodní zahrady Kornatice, která uděluje certifikáty dalším přírodním zahradám.

Nadšenou zahradnicí, která propadla přírodním zahradám, se stala před pár lety, kdy se přestěhovala z Plzně do Kornatic. Původní profesí flétnistka a výtvarnice, obrátila svůj talent k přírodě, vystudovala vyšší odbornou školu obor zahradní a krajinná tvorba v Mělníku a přetvořila prostor kolem svého domu v ráj rostlin a drobných živočichů.

„Základem přírodní zahrady je hospodaření bez rašeliny, bez umělých hnojiv a bez pesticidů,“ dodává Věra Dvořáková, majitelka Zahrady U malíře v Myslovicích u Klatov. Ani ona není původní profesí zahradnice. Vlastně by se dalo říct, že v jejím případě si prostě zahrada o přírodní podobu řekla sama. Když se před lety s manželem nastěhovali do starého domku na vesnici, bylo kolem oprav domu tolik práce, že na zahradu příliš času nezbývalo. A tak Dvořákovi časem zjistili, že i divoká zahrada má svůj půvab.

„To ale neznamená, že bychom nechávali všechno na přírodě. I přírodní zahradu kultivuje člověk,“ zdůrazňuje.

KVĚTINY, OVOCE, DÉŠŤ

Vedle hospodaření bez chemie a bez rašeliny by měla přírodní zahrada splňovat ještě další kritéria. Měla by mít pestrý trávník, ovocné stromy, kompost, původní druhy rostlin a keřů a měla by využívat dešťovou vodu.

„Máme tu okrasné prvky, trvalky, na jaře tu kvete spousta sněženek. Vytváříme i podmínky, aby tu mohly žít různé druhy hmyzu – například tu máme včelky samotářky,“ vypočítává Věra Dvořáková dál.

A jak je to na přírodní zahradě se sečením trávy? Jak často se může sekat? Nebo se nechává růst až do nebe?

„To je na každém, kdo co snese,“ směje se Věra Dvořáková a vzpomíná, jak i oni sami šli cestou pokus-omyl. „Sekačka je nešetrná, tak manžel začal sekat kosou. Ale to byl druhý extrém: nechali jsme všechno zarůst a on se kosou nedostal úplně všude. Časem jsme tedy dospěli k mozaikové seči. To znamená, že tam, kde se pohybujeme častěji, sečeme víc nebo tam alespoň prosekáme cestičky. Někde to posečeme jen občas kosou a některá místa necháváme úplně ladem,“ vysvětluje. Navzdory vysoké trávě nemají u Dvořáků ani problém s klíšťaty.

„Nevšimli jsme si, že bychom jich tu měli víc. Ale máme tu volně se pohybující slepice a kachny, takže asi máme přirozenou regulaci,“ přemítá Věra Dvořáková.

Přirozená regulace je v přírodní zahradě ostatně klíčem k řešení všech problémů s přemnožením jednoho druhu živočichů nebo rostlin. Chemické přípravky ani v takovém případě použít nelze, a tak je třeba vytvořit podmínky pro predátora, který stav zreguluje přirozenou cestou.

JDE TO KDEKOLI

Někdo má přírodní zahradu jen pro své potěšení, další – jako Věra Dvořáková nebo Eva Beránková – otevírají branku té své, aby tu přivítali návštěvníky, provedli je a seznámili je s filozofií přírodních zahrad. Pravidelně se tak děje v rámci Víkendu otevřených zahrad na začátku června. Mimo tento termín jsou prohlídky možné po předchozí domluvě.

Přicházejí mladí, kteří tenhle koncept znají a chtějí nějaký svůj kousek země proměnit právě takhle. Ale jsou tu i starší, kteří po všem tom důkladném sečení a pečlivém zastřihování tújí a buxusů zatoužili po návratu k zahradě, jakou pamatují z dětství.

„V přírodní zahradu můžeme proměnit i větší terasu. Její prvky dokonce může mít člověk klidně i na balkoně. Certifikovali jsme i zahrady u domků ve městě. Podstatné je pěstování bez chemie, umělých hnojiv a bez rašeliny. A čím pestřejší, tím lepší,“ shrnuje Věra Dvořáková.

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V LETNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Předplatné můžete zakoupit na send.cz