KROTITELKA BOLESTI Nataša Popperová

Lékařka Nataša Popperová je akční žena. Jistě to souvisí s tím, že při povolání anestezioložky se v nemocnici často pohybuje mezi životem a smrtí – a ve své soukromé ordinaci pomáhá lidem od bolesti různého druhu a původu. To vše jsou velké lekce pokory, umí být ovšem i velmi živelná. Miluje tanec a pohyb, ráda cestuje, hraje na kytaru a zpívá, uklidnění pak hledá čtením v knihách svého strýce Oty Pavla. Aktuálně se doma chystá rozšířit záhony máty, protože přiznává závislost na mátovém čaji starých Tuaregů, který se naučila pít v Tunisku. Vylepšuje ho piniovými oříšky – a svérázné občerstvení jiného druhu servíruje sama sobě i v ordinaci.

Přivítala jste mě s kapačkou na ruce, což mě dost překvapilo. Vás přece nemůže nic bolet, když na to máte své finty.

Nemám to na bolest, pro mě je to prevence. Měla jsem dnes trochu času, takže jsem si dala infuzi vitaminu C, který od loňska nabízíme jako novinku. Že je céčko prospěšné na spoustu neduhů, to je známé už dávno, avšak zahraniční odborné studie před pár lety prokázaly, že při vysokém dávkování má ještě další účinky. Působí protinádorově a vše také nasvědčuje tomu, že by vitamin C mohl napomoci zmírňování obtíží při chemoterapii. Ale hodí se i k léčbě mnoha dalších potíží a také je šancí lecčemus nepříjemnému předejít.

Takže to testujete na vlastní kůži?

Věřím tomu, v zahraničí je to metoda úspěšně odzkoušená, to jen u nás se o ní zatím moc neví. Je to škoda. Člověk je kromě morčete jediný tvor, který si vitamin C nedovede sám vyrobit v potřebném množství. Lidé, kteří si k nám pravidelně pro tento „elixír“ chodí, uvádějí samé dobré zkušenosti.

S jakými potížemi se na vás nejčastěji obracejí?

Část našich pacientů tvoří lidé s nádorovým onemocněním, takže právě snaha ulevit jim mě přivedla k tomu, abych nabízela i léčbu vysokými dávkami vitaminu C podávaného přímo nitrožilně. Chemoterapii tím sice nenahradíme, ale můžeme to použít jako pomocnou léčbu. Mnoho pacientů ke mně přichází s bolestí zad, těch je asi polovina z celkového počtu. Hodně lidí chodí s bolestmi hlavy a neurologickými poruchami, například po pásovém oparu, při zánětu nervů, cukrovce, onemocnění štítné žlázy, častí jsou také ortopedičtí pacienti s artrózou a revmatoidní artritidou. Asi dvě třetiny mých pacientů tvoří ženy. Těžko říct, zda více trpí bolestí než muži, anebo se prostě o své zdraví lépe starají. 

Musí být příjemné zažít s pacientem tu chvíli, kdy se mu uleví.

Někdy to působí až jako zázrak. Nikdy třeba nezapomenu na jednoho Čechokanaďana s krutými bolestmi zad. Byl to kamarád mého kolegy, který ho ke mně poslal po opakovaných marných pokusech pacientovi ulevit. Napadlo mě dát mu tu nejjednodušší variantu „epidurálu“ a kupodivu mu to zabralo okamžitě. Bolest se až doposud nikdy nevrátila. Takže pro něho jsem šaman. Upřímně řečeno, neumím úplně vysvětlit, proč zrovna tato léčba na něj tak skvěle zafungovala, ale je to povzbuzující.

Vracejí se k vám lidé?

Protože se zaměřuji na chronickou bolest, což je ta, která nepřetržitě trvá aspoň tři měsíce, je to často běh na dlouhou trať. Máme pacienty, které znám už třeba 16 let, navíc s chronickou bolestí jsou často spojené i další souvislosti jejich života. Čím déle je známe, tím víc jim můžeme pomoci, protože už rozumíme jejich příběhu. Nehledě na to, že samostatnou kapitolou je bolest duše, která se léčí velmi obtížně. Někdy mi objevování příčin připadá jako detektivka.

Celý rozhovor je v květnovém vydání časopisu Barbar!