Na náhodu nespoléháme

Pětačtyřicetiletý Martin Štěpka z Nových Homolí u Českých Budějovic je jedním z nich. Se svým kolegou Radkem Filipem z Poděbrad před třemi lety zvítězil na jednom z nejprestižnějších evropských závodů s názvem World Predator Classic, který se koná vždy na přelomu června a července ve městě Hellevoetsluis v Nizozemsku na rozsáhlé deltě řeky Rýna. I v dalších letech byli mimořádně úspěšní – od té doby nikdy neopustili finálovou pětku týmů.

Martine, kdy se na vás usmálo první rybářské štěstí?

Byl jsem prvňáček a na homolské Pískárně jsem ulovil svou první rybu s tátou – velkého cejna. A ryby mě bavily dál, mám k přírodě obecně velmi blízký vztah a všechno tohle k tomu patří. Chodil jsem do kroužku, měl jsem pak už svůj lístek a povolenku a přes delší období chytání kaprů jsem se po letech dostal až k dravcům – k muškaření a chytání ryb z lodi – takzvanou přívlačí. To je umělá nástraha v podobě malé rybky, tedy imitace přirozené potravy predátorů. Zkušenosti jsem tehdy nabíral hlavně na Vltavě.

Začal jste měřit síly i s jinými rybáři?

Nejdřív jsem s kamarádem Honzou Stlukou závodil v chytání dravců ze břehu, pak jsme spolu jezdili se starou lodí na Lipno. Vesla, žádné motory ani pomocné přístroje, to byl z dnešního pohledu pravěk. Hledali jsme dobrá místa, zkoumali, jak se ryby chovají v různém počasí, v různých obdobích. To všechno se mi pak hodilo. Když na Lipně povolili lodě s elektromotory, jednu takovou jsme si pořídili. Jezdili jsme spolu i na závody, kde jsem před téměř deseti lety shodou okolností poznal otce svého budoucího týmového kolegy Radka Filipa. S Radkem jsem absolvoval jedny povedené lipenské závody, byli jsme tenkrát stříbrní. Právě s ním se pak spojila moje další rybářská kariéra, pak už hlavně ta mezinárodní.  (...)

... CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V JARNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU BARBAR

Předplatné můžete zakoupit na send.cz