Nahota na prodej

„Ideální žena se vteřinu po ejakulaci změní v basu piv a partu kamarádů.“ Knihou od vyznavače tohoto hesla mě ve 23 letech obdarovali moji studenti angličtiny. Pomaturitní třídu k tomu tehdy navedl Emil, horolezec v invalidním důchodu, s desítkami šroubů a drátů v těle zhuntovaném pádem z dvacetimetrové výšky. Emilovi bylo čtyřiačtyřicet a bavil celou třídu i mě diskusemi v angličtině o mých feministických názorech. No a tak jsem na konci školního roku spolu s kytkami dostala Základy mužského šovinismu od Josefa Hausmanna. Od prvního vydání prý vyšlo pro velký úspěch již asi 17 dalších (tvrdí vydavatel). V zemi, kde se šovinistickému, nebo chcete-li, sexistickému chování častěji smějeme a tleskáme, než že bychom jej odsuzovali, nic překvapivého. Přece jen vloni v klání Sexistické prasátečko soutěžilo 88 reklam.

Geniální nátěr všem reklamním tvůrcům, kteří se spoléhají na to, že ženská nahota prodává – a to i naprosto s ní nesouvisející výrobky, nedávno uštědřila nizozemská značka dámských obleků Suitstudio. Představila kampaň pro svou novou podzimní kolekci. A obrátila v ní zažité role. Submisivní polonahou ženu, která v reklamě funguje jako křoví pro úspěšného bohatého muže v luxusním autě, obleku, s drahými hodinkami, nahradilo v této kampani mužské vypracované nahé tělo. Stalo se doplňkem pro úspěšné sexy ženy v nadřazených pózách a OBLEČENÉ do úchvatně navržených kostýmů. Kampaň trefně a beze slov ukazuje, jak absurdní je využívání ženské nahoty k prodeji jakýchkoliv produktů kromě spodního prádla. Kromě oslavných reakcí a řetězu sdílení sklidila kampaň i komentáře pobouřené, jako: že muži na fotografiích mohou být něčí synové nebo přátelé nebo že je nechutné vysílat k mladým ženám zprávu, že je v pořádku chovat se k mužům jako k chodícím peněženkám.

PARKOVÁNÍ? JEN PRO ŽENY

Ale pozor. Když už se, tak jako já, vezete na vlně ostražitosti proti sexistickým, machistickým a podobným projevům, abyste se také naprosto nespravedlivě nevztekali nad dobrým úmyslem.

Už pár let se v evropských zemích na velkých parkovištích a v parkovacích domech objevují místa vyhrazená jen pro ženy. První, co vás napadne, je, že budou asi širší, aby se ženám lépe parkovalo, protože podle zažitého stereotypního názoru jsou přece horší řidičky a tu úplně největší potíž mají s parkováním. Jenomže to nedává logiku: šlo by to proti vší evropské antidiskriminační politice. Navíc, když s sebou zrovna máte metr, zjistíte, že ty rozměry jsou naprosto stejné jako u ostatních míst. Důvod je totiž někde úplně jinde, i když jeho kořeny skutečně vězí v předpokladu, že ženy jsou slabší pohlaví.

Zákonodárci Evropské unie se shodli na nápadu, že je možné zlepšit bezpečnost a znesnadnit přepadávání žen na parkovištích tím, že budou moci parkovat co nejblíže u vchodů do obchodních center či u východů z parkovacích domů. Na více osvětlených místech, ideálně pod kamerami. A vydali doporučení tato parkovací místa zřizovat. Ale z nějakého důvodu tato místa nevznikají nijak masově. Majitelé obchodních center jako by se zalekli negativních reakcí mužů, kteří se začali ohánět diskriminací. Vypadá to, že zatím nikdo nepřišel na to, jak tento nápad využít v marketingu a prodat jej zákaznicím (a jejich drahým polovičkám) jako výhodu.

RYCHLE NEZNAMENÁ DOBŘE

A jen pro přesnost. Muži podle britské studie zmíněné webem aktuálně.cz nejsou v parkování lepší než ženy. Jsou pouze rychlejší. Na zaparkování jim stačí 16 vteřin, zatímco žena potřebuje 21. Jenže ze studie vyplývá, že tato rychlost je většinou na úkor kvality. Muž častěji zaparkuje nakřivo, příliš blízko sousedního auta, nebo naopak zbytečně daleko.

Na doporučení z Evropské unie zareagoval po svém starosta pětitisícového městečka Triberg na jihozápadě Německa. V novém parkovacím domě zřídil vyhrazená místa jen pro muže. Vznikla prý z nouze. „Při plánování naší nové parkovací garáže jsme zjistili, že máme dvě parkovací místa, která nejsou pravoúhlá, ale našikmo vůči příjezdové trase. Navíc jsou přímo u zdi a vzadu je sloup – takže zaparkování je tu trochu obtížné,“ tvrdil starosta Gallus Strobel. Nejen že díky této akci dostal své městečko do všech německých médií (s nadějí, že přiláká více turistů), ale také vyvolal spontánní soutěž v parkování, kdy se rozhořčené řidičky snažily dokázat, že na místa umějí zacouvat stejně dobře jako muži.

Při čtení této historky mi naskočila vzpomínka na mé první (a poslední) parkování v tehdy novém budějovickém parkhausu. Celý průjezd a většina míst mi tehdy připadala asi jako ta  triberská rezervovaná jen pro muže. A to se nepovažuju za úplně marnou řidičku. Neměla jsem žádné problémy ani záchvaty úzkosti z parkování v IGY nebo Mercury, přesto mi parkovací dům u zimního stadionu k srdci nepřirostl. A tak se občas přistihnu, jak uprostřed dne už poněkolikáté při hledání místa kroužím okolo náměstí. A pak to vzdám. Píchnu to na čtyři blinkry přímo před lékárnu, kde potřebuju vyzvednout objednané léky. Akce na 30 vteřin. U auta už na mě čeká strážník. Dalších 10 minut našich životů trávíme tím, že si vysvětlujeme a zapisujeme, že se na náměstí nesmí zastavit ani na těch 30 vteřin. Ani pro léky, ani pro rohlíky. Jo a vy jste těhotná? Vždyť to můžeme vyřešit domluvou, tak mi tady nebrečte…

Mezitím za námi naskákala do dodávky spousta Asiatů ze Zvonu. Stihli i naložit kufry. Naštěstí byl strážník z auta parkovací služby zaneprázdněný mnou, jinak by schytali vysvětlování nebo pokutu. Anebo jsme k turistům shovívavější a necháme je aspoň naložit kufry, když k místním podnikatelům přišli utratit peníze? Já bych samozřejmě raději jela na kole… jenže na tom pak nevyzvednu tři děti ze školky, školy a neodvezu je na kroužky přes celé město. Přestože od nemocnice na Sady jedete okolo čtvrté odpoledne nejmíň 45 minut.  Ale to už je jiný příběh. Třeba na příští Ženský svět.

Listopadové číslo časopisu Barbar na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!