Studený kafe. Aneb zakažte mateřskou DOVOLENOU

Nový život dokonce díky ní vznikl. V jejím těle. Často za mateřství zaplatila, jak by to pojišťovny označily, trvalými následky na zdraví (ovšem nijak tyto následky nehradí). Odměna? Po většinu času, kdy matka pečuje o dítě, je to 7600 korun měsíčně (nebo o pár tisíc víc, když se vrátí do práce dříve). Není divu, že zájemkyň o toto „povolání“ nepřibývá tak, jak by si ekonomika této země žádala. Motivace pro takové povolání? Úsměv a vůně miminka. Nepodmíněná láska dítěte k rodiči. Rodinný život – protože ten párty život stejně jednou omrzí.

Stresující práce se zodpovědností za životy a zdraví jiných lidí (navíc extrémně zranitelných človíčků), s nepřetržitými několikadenními směnami za minimální mzdu. Kdo by se na takový pracovní inzerát hlásil? Jedině blázen. A určitě ne muž.

Co to tady máš za bordel

Ten scénář zná většina žen pečujících o děti. Ráno si uvaří kávu. A večer ji studenou vylévají do dřezu. Byt je vzhůru nohama, celý den tráví v županu, o make-upu nebo umytých vlasech sní v těch vzácných nocích, které nejsou bezesné. Protože většinou se co dvě hodiny přerušovaný spánek podobá kómatu. Do toho sociální izolace, kdy si mnohé dny nepopovídají s nikým dospělým. Konverzace s dítětem o tom, zda si dáme papu nebo jéje, tam je bobík, ještě prohlubuje intelektuální strádání. A domů dorazí po 12 nebo 15 hodinách upracovaný partner, na kterého celý den někdo mluvil a něco po něm chtěl, někam se zavře, protože přece potřebuje chvíli klidu. Odpočinout si. A večeři. Možná sex. Jedna z jeho prvních vět je: „Co to tady máš za bordel? Co jsi tu celý den dělala??“

No, dítě vstávalo v šest a od té doby za ním běhala. Nakrmit, přebalit, vzít na procházku, na hřiště, doma osprchovat, protože bobík je až na zádech, celého broučka převléct, nakrmit, dát spát. Usne? Hurá. Uklidit hračky, zlikvidovat biologický odpad, vyprat, poskládat prádlo ze sušičky, posbírat hračky po celém bytě. Vyluxovat drobky. Uvařit dětskou polívčičku na zítra. A už je děťátko vzhůru. Chvíli si hraje (rozkramaří hračky a kuchyňské šuplíky po celém bytě), a když ho to přestane bavit, musí se ven. Ale hned. Ne až uklidíme ten nepořádek. Jinak budu hrozně ječeeeeet! Cestou nakoupit.

Vrátí se z venku (v lepším případě z dětské herny, kde si s kamarádkou aspoň daly teplé kafe) a pustí se do přípravy večeře pro upracovaného manžela. Děťátko přitom nechá kramařit v bytě cokoliv, hlavně že je na chvilku zabavené a dá se něco rychlého uvařit. A pak – zarachotí klíče v zámku a přijde on. Dál už to známe… Proboha, co to tady je za bordel? Co jsi tu celý den dělala?

Ženě, zatímco skládá nádobí do myčky, ukápne pár slz, pomyslí si něco o tom, kdy ona bude mít chvilku pro sebe nebo kdo o ni a malého bude pečovat, až se jí rozjede ta chřipka, co na ni právě leze. A pak zatne zuby a je raději zticha, protože ani na hádku nemá sílu.

A komentáře typu: Vyndal jsem TI nádobí z myčky. Nebo: Sebral jsem TI prádlo, raději pouští jedním uchem tam a druhým ven.

Dokonalí spolubydlící

Existují (skoro) dokonalé ženy. Děťátko mají oblečené a upravené jako z reklamního letáku (rozuměj – ani žádnou nudli u nosu, natož pak na ruce, kočár, oblečení, vše zapatlané od bio křupek). Byt nebo dům v dokonalém pořádku, trávu na zahradě podle pravítka a bez jediné sedmikrásky, muškáty v oknech. Teplé večeře na stole v pravidelném čase. Ovšem tyto ženy večer odpadnou hned, jak jim dítě usne u prsu. Nebo ještě dřív než to miminko. Takže žádný sex se nekoná. Ani partnerská konverzace. Ta by se stejně scvrkla na to, co partner musí udělat o víkendu okolo domu. Přestavět, opravit, nařezat, uklidit. Co by řekli sousedi.

Potkala jsem několik dokonalých párů, co žijí jen pro děti. Třeba ti, co měli dvouletého chlapečka a od jeho narození ještě nebyli společně večer venku. V divadle, kině nebo na večeři. A pak si pořídili druhé dítě. Nejspíš to natáhli na roky čtyři. Nemají totiž hlídací prarodiče. Takové páry mají jedno společné. Oba zapomínají na partnera. A pak se diví. Kam se poděla láska? Vášeň? Proč se z nás stali jen spolubydlící?

Sdílení je aktem lásky

A ještě k té dokonalosti. Existují (skoro) dokonalí muži. Jakmile přijdou domů z práce, vzdají se své pánské chvilky klidu a začnou kmitat. Posbírají hračky a zamíchají v hrnci to, co se tam začalo připalovat, zatímco jejich žena kojí. Dokonce prostřou stůl a otevřou láhev vína, co cestou domů schrastili ve večerce. Jdou uspat dítě a ženu pošlou do koupelny, ať má po celém dnu alespoň 15 minut na sprchu. (Protože si uvědomují, že oni těch pauz měli během náročného dne určitě víc. Minimálně oběd s kolegy. A taky pracovní schůzku v kavárně.)

Dítě usne. Společně se pak navečeří, dokonce si u toho popovídají, a protože je fajn atmosféra a víno taky trochu pomohlo, dojde i na sex. Anebo ne. Protože on je totálně vyřízený, ona taky a za půl hodiny po večeři oba spí u filmu, který mají už týden rozkoukaný a už týden u něj usínají. Klíčové slovo je v tomhle scénáři „společně“. Alespoň sdílejí. Ne fotky na Facebooku, ale sebe. Společný čas. Myšlenky. Sny. Plány. A vědí, že jednou přijde den, kdy je jejich maličký nebude potřebovat tolik. Že přijde ze školy, zavře se do pokoje, bude pařit hry nebo chatovat s kamarády. Na dovolenou a víkend nebude chtít s rodiči. A ti budou mít konečně spoustu času jeden pro druhého. A budou vzpomínat, jak usínali, když ho uspávali. A chodili se navzájem budit, aby si pustili film a u něj usnuli za půl hodiny znovu.

Poznámka autorky: Tento text není autobiografický, vychází z příběhů, které vyslechla ve svém okolí. Přestože autorka porodila a vychovává čtyři děti, celkem byla na rodičovské „dovolené“ jen zhruba rok a půl, jinak se vždy věnovala alespoň na částečný úvazek své profesi.

Anglicky mluvící země jsou férovější v označení období, kdy matka zůstává doma kvůli péči o dítě. Nazývají jej „maternity leave“, tedy spíš mateřská pauza, rozhodně ne dovolená (holiday). Jak toto označení v Česku vzniklo, postrádá logiku. Stejně jako vše s tím spojené. Jediné, co má se skutečnou dovolenou společné, je absence v práci. Ale to má koneckonců společné i s neschopenkou. Když jste na dovolené, dostáváte stejné peníze, jako když chodíte do práce. A využíváte ji k odpočinku. Na rodičovské rodič dostane prvního půl roku 60 % procent z platu (pokud byl předtím zaměstnancem) a dále pak těch sedm tisíc nebo více, pokud si rodičovskou zkrátí. A vytížený je 24 hodin denně. Už samotné označení dovolená evokuje, že rodič se během tohoto období válí na gauči a užívá si odpočinku. A to nejenže není spravedlivé a neodpovídá to skutečnosti, ale navíc to přispívá ve společnosti k malému ocenění práce rodičů pečujících o děti a s tím spojenému nízkému finančnímu ohodnocení.

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V LISTOPADOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!