Rodokmeny od mojedejiny.cz

Thumbnail

Ulovil Zitu Kabátovou i Krakonoše

Milan Svatek ze Sezimova Ústí sbírá podpisy slavných osobností od roku 1972. V jeho sbírce převažují herci a zpěváci, ale výstavy koná málokdy. O to zajímavěji umí o sběratelství vyprávět. Autor rozhovoru předesílá, že spoustu informací vynechal. Třeba o tom, zda si sběratelé mezi sebou vyměňují kartičky s podpisy, jak snížit riziko padělku při nákupu či jak získat autogramy zahraničních hvězd. Naše povídání povede pouze českým prostorem, aby nás dovedlo k odhalení jednoho tajemství.
Josef Musil, Foto: Milan Havlík
05. Srpen 2020 - 12:38

Nasbíral jste 2700 podpisů. Když uvážím, že rychle se podepsat trvá přibližně vteřinu, vychází mi, že vám slavné osobnosti věnovaly 45 minut. Stojí ta námaha za to?

Určitě ano. Představte si, že na jeden podpis jsem čekal celých čtyřicet let.

To je dvakrát tak dlouho, než čekala Penelopé na svého Odyssea. Kdo byl onou výjimečnou osobností?

Libuška Šafránková…

V tom případě vás plně chápu. Vyprávějte.

Stalo se to v roce 1972, bylo mi třináct let. Sbíral jsem jako většina kluků v tom věku všechno možné a sem tam jsem si nechal podepsat do notýsku zajímavé lidi z okolí. A jednou takhle přijedeme s rodiči k babičce do Bečic, zaparkujeme na návsi, vystoupíme z auta a vidíme, jak seshora od kapličky jde dívka. Její krása mě upoutala a hned jsem ji poznal.

Nezapomenutelná filmová Popelka.

Popelku hrála o rok později. Ale v roce 1972 už byla slavná díky televiznímu filmu Babička, kde ztvárnila Barunku. Všichni si ji zamilovali a od té doby jí s láskou říkají Libuška. Napadlo mě, že si ji nechám podepsat, ale neměl jsem notýsek. Vylovili jsme nějaký papírek a tužku, já k dívce přiběhl a poprosil ji o podpis. Věnovala mi úsměv a podepsala se.

Od té doby se datuje vaše zaujetí?

Tenhle zážitek byla náhodná událost, která mě zastihla nepřipraveného. Ale dala mi motivaci, abych se do sbírání pustil, i když jsem poměrně dost stydlivý. První podpis slavné osobnosti jsem cíleně získal 16. července 1972. To jsem byl na prázdninách u tety v Liberci a nemohl jsem si nechat ujít známé výstavní trhy. Ty hadry a kečupy, co tam vystavovali, mě nezajímaly, já se těšil na hudební vystoupení. Každý den se ve velkém amfiteátru konala estráda od 14 hodin. Přišel jsem, když zpíval Jiří Štědroň – pěvecká hvězda té doby.

A že si pamatujete přesné datum?

Protože je napsané na fotce, kterou mi podepsal. Jeho snímky se prodávaly ve stánku poblíž. Po koncertu organizátoři vyhlásili autogramiádu, Jiří Štědroň zasedl ke stolečku do stánku a já si trpělivě vystál frontu. Na konci podepisovací akce se ke zpěvákovi nahrnul houf holek a natahovaly k němu ruce, aby se jim na ně podepsal. Já bych se sám něčeho takového neodvážil, ale toužil jsem po tom. Připletl jsem se mezi holky a můj ostych se rozpustil v kolektivu dětí. Najednou jsem měl na předloktí napsáno „Jiří Štědroň“. Podpis jsem pak pořád obtahoval, aby mi na kůži vydržel až do začátku školního roku. Spolužáci zírali. (...)

 

... CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V LETNÍM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Letní číslo časopisu Barbar v prodeji mj. na alza.cz

Předplatné můžete zakoupit na send.cz