Voňavé tajemství

Mění se to s jarem vlévajícím se pozvolna do léta. Vůně jsou intenzivnější. A tak teď přichází moje šťastná chvilka. Procházím uličkami Česka i Švýcarska, nechám čas jen tak plynout, chodím bez cíle i map, kterým beztak nerozumím. Ani GPS není pomocník. U mě hrají prim jiná vodítka. Vím jako pes, který právě chytil stopu, podle vůní, ve které zemi zrovna jsem, i kdybych měla oči zavřené.

Všude na světě se peče chleba. Někde ho označují za Boží dar. Chleba tu je, byl a bude a nikde není stejný. Někde placka, jinde bochník, někde tvar fotbalové meruny a jinde zas úhledně vytvarovaný podle formy. Švýcarsko, Česko – vůně čerstvě upečeného chleba je v obou zemích jiná. V Česku naleznete s jistotou rohlíky, různé druhy chleba nebo koláčů. Jsou tu i housky, které nemají nic společného s těmi do burgeru. V každé švýcarské vesničce zase narazíte na bagetu, croissant, tmavé nebo světlé chleby z pšenice, žita nebo ovsa. Když ale uvidíte ve Švýcarsku cosi jako pletenou vánočku, nenechte se zmást. Ve francouzštině se jí říká Tresse, ale Češi si ji přejmenovali na tresku. Rybu na stole nečekejte. Místní Tresse (treska) je výborná, ale chutná úplně jinak než ta česká s rozinkami máčenými v rumu. Historicky se pekla většinou v neděli. Dnes ji můžete ochutnat každý den.

Když naopak ochutnám v Česku croissant, většinou má s těmi z frankofonních částí světa stejný tvar, ale chuť i vůni trochu jinou. Zavětřím a hurá k pekárně. A víte co? Vlastně mi ani nevadí, jestli jdu zrovna po těch švýcarských cestách nebo českých. Jdu zkrátka za voňavým tajemstvím. V obou zemích poznávám pekaře i jejich výrobky dělané s láskou a úsměvem a zatím jsem nepotkala ani jednoho nebo jednu z nich, kteří by se mračili na svět. Vzhlížím k nim s úctou. Čerstvým pečivem provoní každé hezké ráno už třeba v pět. A to si i sluníčko ještě říká, že by mohlo vykouknout až později.