Ženský svět: Chytrá, blbá nebo emancipovaná?

Třeba taková lesana. Nevlastní televizi ani motorové vozidlo. Peče denně chléb a všechno možné, a to z kvásku, zvyšuje si imunitu popíjením výtažků z hlívy. Je vitariánka nebo aspoň veganka či makrobiotička, případně vegetariánka. Pokud náhodou má facebookový účet, sdílí na něm všemožná srdcervoucí videa o špatném zacházení s hospodářskými zvířaty (proč je mléko jedovaté), různé způsoby vázání dítěte do šátku, rodí mimo zdravotnické zařízení, odmítá všechnu chemii, éčka, produkty farmaceutického, kosmetického i potravinářského průmyslu, pokud nemají označení eko nebo bio.

Střetla jsem jednu takovou neuvěřitelnou ženu na kurzu montessori pedagogiky (kde jsem si mimochodem připadala jako Marťanka mezi Venušankami oděnými v batikovaném, bosými a s bosorkovskou úpravou vlasů – ale o tom zase jindy). Neuvěřitelnou říkám proto, že spíše než hanlivým označením lesana bych ji ověnčila nějakou jemnější vílí variantou. Neuvěřitelnou, protože pro mne je asi tím nejšťastnějším člověkem, jakého jsem potkala. Říkejme jí třeba Erunis (to je vílí jméno, které znamená božská).

Erunis maluje úžasné meditativní obrazy. Častým tématem je miminko v děloze. Když jsme se potkaly poprvé, byla těhotná, v sedmém měsíci. Na otázku, co to bude, odvětila: Nevím, nechávám se překvapit. A dál už svým vyprávěním jen překvapovala. Nebyla na jediném ultrazvuku. „Protože pro mozek dítěte je to stejné, jako kdybyste ho strčili do mikrovlnky.“ Nebyla na žádných krevních testech. Cítila, že miminko je v pořádku.

Za tři měsíce jsme se potkaly znovu. Na rukou chovala vílí holčičku s huňatou černou čupřinou vlásků. Obě vypadaly zdravě a spokojeně. Přímo nebesky. A líčila svůj porod. Když „to na Erunis přišlo“, byla s přítelem na chatě. S kontrakcemi se procházela po lese, a když už to nešlo vydržet, šla dovnitř. Při porodu nebyl žádný zdravotník ani dula. Prý ani přítel nijak moc nepomáhal. Novorozeně si sama „chytla“. Nechali je pupeční šňůrou spojené s placentou ještě tři dny. Vygúglujte si, jak vypadá placenta po porodu – tento postup je pro silné povahy. Všichni jsou zdraví a šťastní. Holčička má nějakou keltskou variantu jména, které znamená bouře. Protože se narodila za bouřky. Stáli při nich všichni andělé, nebo prostě jen měli štěstí. Klíčové slovo je Štěstí. Jako naprosto hmatatelné, ultimátní. Můžete se v něm koupat, potápět se, dýchat ho. Je nakažlivé.

Žena číslo 2. Říkejme jí Marie. Ještě před narozením dítěte se rozhodla pro takzvané kontaktní rodičovství. Do porodu její vztah s manželem fungoval. Dnem porodu se svět obrátil vzhůru nohama. Marie byla maminkou, která chtěla mít dítě u sebe nonstop. Kojit na požádání. V noci si jej brala do postele. Její idea se ale trochu zvrtla. Manžela vygumovala ze života svého i své dcerky. Skončil na gauči a s tím i jejich intimní život. Dceru mu nikdy „nepůjčila“ ani na procházku. Po dvou letech, co se snažil vydržet a doufal, že se vše zlepší, přicházel před vlastní byt s pocitem silné nevolnosti, později před domem začal zvracet. Skončil u psychologa a nakonec u rozvodového právníka. Marie totiž neuznala, že někde je něco špatně. Teď o péči dcerky rozhodují soudy.

Žena číslo 3, Petra. Úspěšná manažerka. Pohybuje se na tradičně mužských technických postech ve firmách, kde musíte umět perfektně německy a anglicky. Ve výběrových řízeních tvrdě bojuje – chce stejné platové podmínky jako mužští kandidáti. A nevyžaduje žádné úlevy kvůli tomu, že má dvě malé děti. Ty ostatně šly v 18 měsících do jeslí, protože maminka to doma mezi plenami a lahvemi na mléko nemohla vydržet. Miluje svou profesi a v práci je šťastná. Miluje své děti, ale nechce jim obětovat svou kariéru nebo koníčky. Občas pohlídá chůva. Maminka ráno odjíždí v šest do práce, aby je pak mohla vyzvednout ze školky a družiny, ráno je vypravuje tatínek. Petra trpí nespavostí, protože minulý šéf na ni tvrdě uplatňoval bossing. Na GPS jí při služební cestě do Rakouska měřil, jak dlouhou má pauzu na čůrání.

Petra jede na 300 %. Bývá často nemocná, jedna antibiotika střídá dalšími, ale doma zůstává jen s vysokými horečkami. V družině se na ni vychovatelky šklebí, když občas syna vyzvedává chvíli před zavíračkou. Bývala veselá, její smích otřásal okenními tabulkami. Dnes je z ní uzlíček nervů organizující práci, manžela, prarodiče, chůvy, lektorky, své vzdělávání, víkendovou zábavu pro děti, rodinné oslavy. Z klasických cigaret přešla na elektronickou, která ji taky dokáže pěkně naštvat, když „ten krám nefunguje“. Manžel, vysoký a pohledný, rovněž manažer, moc nemluví, ona jej označuje za skvělého otce a živitele. Nevyměnila by ho za nic na světě.

Mezi zmíněnými třemi typy ještě plují ulicemi spokojené maminky s kočárky, které si užívají rodičovskou dovolenou a mají ji přesně vypočítanou a naplánovanou na tři, šest nebo devět let podle počtu dětí a nevytvářejí sobě ani svému okolí žádný stres. Občas u nich ve tváři zahlédnete takový zombie výraz, to je ale určitě z nevyspání. Finanční starosti a profesní ambice nechávají na svém mužském protějšku. Občas si doma vyslechnou, že rozhodovat bude ten, „kdo to tady všechno platí“, pokud mají za muže arogantního macha. Anebo žijí v poklidné harmonii.

Poznáte, která z výše popsaných žen je ta chytrá, která blbá a která emancipovaná? Nápověda: Více možností zároveň je taky správně.

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V DUBNOVÉM ČÍSLE: na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Více o dubnovém čísle se dočtete ZDE.

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!