Ženský svět: Dítě, nebo porsche? Buď jsi boháč, nebo chuďas

Letní cestování mě přimělo k zamyšlení, jak u nás a v cizině lidé vnímají početnou rodinu. Zvědavé pohledy totiž přitahujeme na budějcké ulici stejně jako na koupališti v německém Norimberku nebo u fontány nad Eiffelovkou. Jen v hlavách kolemjdoucích běží rozdílné myšlenky, domněnky či předsudky.

V takovém Německu totiž mají více než tři děti řekněme „sociálně slabší rodiny“ – jak mi řekl v rozhovoru jeden známý, norimberský rodák. Jakmile Němec vidí početnou rodinu, většinou ho jako první napadne, že stát na přídavcích na děti přispívá této rodině okolo 600 eur měsíčně při třech dětech, 800 eur při čtyřech. Zajímavé je, že počínaje tím druhým, na každé další dítě je částka na jedno dítě o něco vyšší. Stát, když dítě studuje, přispívá rodině až do jeho 28 let.

Stejné přídavky v Německu dostávají lidé bez příjmu i ti rodiče, kteří si jako pár vydělají maximálně půl milionu eur ročně. Až od této výše příjmu nárok na rodičovský příspěvek zaniká. Mateřská je v Německu šest týdnů před porodem a dva měsíce po porodu – příspěvek během této doby je v plné výši platu. Poté se rodiči vyplácí rodičovský příspěvek do čtrnácti měsíců dítěte ve výši minimálně 300, maximálně 1800 eur měsíčně (67 % z platu), nebo poloviční, pokud chce rodič zůstat s dítětem doma dvojnásobně dlouhou dobu. Mohou ho i pobírat oba rodiče najednou, a přitom pracovat do 30 hodin týdně. Tolik tedy k příjmům, když jste v Německu na rodičovské pauze. 

A nyní náklady. Plenky, které jsme tam nakupovali, batolecí mléko nebo přesnídávky v té samé drogerii jako u nás, stojí v přepočtu stejně jako v Česku, někdy jsou ceny o něco nižší, někdy za stejné zboží zaplatíte polovinu. V Česku jsou však přídavky mezi 19 a 30 eury na jedno dítě, tedy cca desetkrát nižší. Náklady stejné. A pokud máte slušný příjem, protože pracujete nebo podnikáte, český stát vás potrestá za to, že máte děti, odebráním těchto přídavků. Norimberčan se této praxi nestačil divit. Se zdviženým obočím položil řečnickou otázku: A uvědomují si tvůrci takových zákonů, že jednou tyto děti budou vydělávat na jejich důchody? Porodné v Německu sice neexistuje, u nás je pouze na první dvě děti. Jako by snad dnešní kočárky či oblečení (včetně toho rádobykvalitního), vyrobené převážně v Asii, vydrželo déle než na tyto dvě děti. Dokonce i dětské autosedačky mají omezenou životnost (a prý že plast je věčný).

A co běží hlavou Čechovi, když potká rodinu se čtyřmi dětmi? Jako první řeší barvu pleti. Samozřejmě, když jsou to Romové, podle 90 % Čechů „žijí z dávek“, a právě proto si tolik dětí pořizují. I když tedy přídavky plus mateřská v případě čtyř dětí je celkem okolo jedenácti tisíc měsíčně, což mi jako velká hitparáda nepřipadá. A když je rodina takzvaně bílá, Čechova analýza navíc zahrnuje celkový vzhled, který něco vypovídá o sociálním statusu. Pokud jsou všichni pěkně a čistě oblečení, mají značkový kočárek a slušné auto, budou na tom asi finančně dobře, když si troufli pořídit si tolik potomků. V Německu se říká, že než vychováte jedno dítě, stojí vás to stejně, jako pořídit si porsche. I českými médii běžely jeden čas výpočty, že náklady na dítě jsou, než ho vyšlete do světa, pár milionů. Je pravda, že ve svém blízkém i vzdáleném okolí vím jen o jedné rodině, která má děti čtyři – otec je známý budějovický zubař.

Ve vlaku z Düsseldorfu do Kolína nad Rýnem jsem však narazila na jinou perspektivu. Od skupiny albánských studentů, kteří jeli do Kolína na prázdniny, jsem vyslechla statistiku z jejich domoviny. Ve velkých městech jsou v Albánii standardem dvě děti. Ovšem ve městech menších a na venkově je běžný počet pět až osm. Štíhlá okatá dívka s kudrnatými vlasy mi s úsměvem a perfektní angličtinou pověděla, že ona sama je ze čtyř sourozenců. Ale zpět do české kotliny.

Kromě financí a sociálního postavení se terčem domněnek, politování a pochval stává taky samotná žena jako matka tolika potomků. Už jsem si zvykla na široké spektrum komentářů od povzdechů a litování (ach, tři kluci…), přes opakované otázky: tak co, bude ještě holčička? (dokud byli jen ti tři kluci), nebo: Tak co, už jste skončili? po čtvrtém dítěti, až po klobouky dolů a přezdívky jako matka pluku nebo mnohem milejší: power mum, kterou pro mě vymyslel můj partner.

Kromě nechtěné publicity s sebou početná rodina přináší spolu s nespočtem radostí také praktické obtíže. V hotelu se nevejdete do jednoho standardního pokoje, v restauraci musíte přidávat aspoň dva stoly k sobě. Takzvaná rodinná auta, i když mívají šest nebo sedm míst k sezení, nedisponují dost velkým zavazadlovým prostorem, pokud do něj chcete dostat kromě kočárku a kufrů taky nějaké sportovní vybavení. Na výběr tak zbývají dodávky, na které jen tak tak stačí řidičák do 3,5 tuny. Rodinná vstupenka na plovárnu, do zoo (nebo kamkoliv) nepočítá už se třemi dětmi, natož se čtyřmi. A tak se ve složitých situacích ocitá i spousta mých vrstevníků, kteří byli tak odvážní, že si troufli alespoň na potomky tři. I těch je poslední dobou víc a víc, a nejsou to jen moji spolužáci z Biskupského gymnázia, kteří byli vychováváni v prostředí, kde každé početí je považované za dar od Boha.

Od společnosti tento trend více dětí bude vyžadovat jisté změny v zaběhlých systémech. Například soukromé společnosti i státní instituce zaměstnávající lidi by už měly konečně začít brát vážně zavádění zkrácených úvazků, flexibilní pracovní doby a práce z domova. Jinak začnou ve velkém přicházet o vzdělané a zkušené lidi – rodiče, kteří už nyní raději začínají podnikat, aby byli pány a paními svého času a mohli jej svobodně dělit mezi práci a rodinu. A právě stát by mohl v tomto jít příkladem, ukázat soukromým firmám, že to jde.

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V ZÁŘIJOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!