Ženský svět: Jak mě Thor dostal do školy
Možná bych dneska mohl vynechat tu komedii s výběrem oblečení. Nepředváděl bych to každé ráno, kdyby ti velcí konečně pochopili, že prostě nesnáším tepláky. Fešáci totiž nechodí v teplákách. Džíny jsou prostě hezčí. A já chci být hezký. A nechci je ohrnuté. Vždyť to vypadá děsně! Chci je přesně tak akorát. I přes bříško. Aby neškrtily ani nepadaly.
Ani muk
„Dneska odpoledne půjdeme k zápisu do školy, vzpomínáš, jak jsem ti říkala? Že si tam něco namaluješ a popovídáš si s paní učitelkou,“ říká maminka. Ale já mám přece svoje paní učitelky ve školce. Nemám chuť chodit za nějakou cizí učitelkou. Co si s ní asi budu povídat? Chci si povídat jen s těmi mými ve školce. Hlavně se Zdeňkou, co má krásně červené vlasy. Podobně jako maminka, akorát Zdeňka je má delší.
No a tak mě maminka vyzvedla dnes i s bráškou ze školky dřív, abychom stihli ten zápis. Přijeli jsme před velikánský dům se spoustou oken, kde na nás už čekal tatínek s druhým bráchou. „Tak to je ta škola, do které budeš chodit,“ říká maminka, „naučíš se tam číst, psát a počítat.” Ale to už já všechno umím, pomyslím si. Umím si podepsat obrázek svým jménem, spočítat prsty na obou rukách i nohách. A písmenka taky poznám. „Tak pojď, půjdeme ukázat paní učitelce, co umíš.“ Nic nahlas neříkám, jen pro sebe: To určitě. S nikým si povídat nebudu.
Po dobrém
Když přijdeme dovnitř, maminka si povídá s nějakými dospělými a bere si od nich papírek s něčím napsaným. Vede mě do jedné místnosti, která je velká jako náš pokojíček a vítá nás moc hezká a milá paní. Ptá se mě na jméno a když neodpovídám (raději se schovám za mamku), tak mi dává papír a pastelky a říká, že si můžu něco nakreslit. To dělám nejraději. Mluvit nebudu, ale malovat, to zase jo.
Schválně, jestli poznají, jakého superhrdinu namaluju. Maluje i taťka a mamka. Dávám si záležet a hodně dlouho maluju svoje tři hrdiny. Paní učitelka ke mně pořád chodí a na něco se mě ptá. Chce si povídat, ale já nechci. Teď mám jinou práci. Jen se usmívám. Pak mě moc chválí, jak krásný obrázek kreslím. No, když se rozhlídnu okolo sebe, je fakt nejhezčí, nejlíp vybarvený. Kluk vedle mě načmáral jen hlavu, nohy, ruce, nic nevybarvoval a už se zvedal od stolu, ani nohy nedodělal. Já jsem ještě všechny tři moje hrdiny popsal jmény. Jsou to Loki, Odin a Thor.
Maminka učitelce vysvětluje, že jsou to severští bohové. Učitelka mezitím vysvětluje, jaké tu mají pro nás děti programy: zpívací, malovací anebo češtinu a že mi jeden z nich můžou vybrat, podle toho, co mi nejvíc jde.
Když mám obrázek hotový, posílají nás do jiné místnosti. Ale předtím musíme hodně dlouho čekat na lavičce na chodbě. Pak nás volají do jiné třídy. A vítá nás starší paní, která se tváří přísně. Mluví rychle, jakoby někam hrozně chvátala. Asi už chce domů. No, to já taky. Tak s touhle si povídat nebudu určitě a můžeme jít domů rovnou všichni.
„Tak pojď. Tady máš obrys hrušky. Ukaž mi, jestli ho umíš pastelkou obtáhnout.“ No, jasně, pomyslím si. To je jednoduché. A pustím se do toho. Papír mi klouže po lavici, i když si ho druhou rukou přidržuju. Maminka ho přidrží z druhé strany, a hned dostane vynadáno. „Nepomáhejte mu! Ve škole s ním taky nebudete,“ okřikne ji učitelka.
To mě fakt naštve. Na moji maminku nebude nikdo takhle zlý!
O mně beze mě
„Teď mi ukážeš tvary a barvy,“ chvátá ta zlá učitelka. A vytahuje na mě barevné čtverce, trojúhelníky a kruhy. Mlčím. Maminka mě omlouvá, že jsem ostýchavý a s cizími se hned nebavím, že potřebuju čas. „No, jen aby se s námi pak bavil ve škole,“ odsekne zlá učitelka. „Ve školce normálně spolupracuje a je moc šikovný. Ve známém prostředí se známými lidmi je v pohodě,“ říká maminka.
Vadí mi, jak si o mně ty dvě povídají, jako bych tu nebyl. „Hm, tak to asi ukončíme,“ říká protivná učitelka a jde si psát nějaké papíry k dalším paním, které sedí u velkého stolu. Maminka mě vezme ke stolečku s tvary, že to jdeme zkusit spolu sami. Mamince to všechno správně řeknu, ale potichu, aby to ta učitelka neslyšela. Stejně za námi přišla a chvíli poslouchala. Akorát místo aby mě pochválila, říká mamince: A chodíte na logopedii? Vždyť neumí R a Ř. „Zrovna se to učí a někdy už se mu to daří, to za půl roku dopilujeme,“ slibuje maminka a nabízí učitelce, že jí pustí na telefonu krátké video, kde mě má natočeného, jak říkám spoustu slov na R. „Ne ne ne, to já vidět nechci,“ strká nás protivná učitelka ze dveří.
Tatínek mezitím odjel, prý do druhé školy, že mě tam zkusí zapsat beze mě, jen s papíry, které tam vezl. Scházíme se s ním před školou a on radostně hlásí, že se povedlo. Tak si říkám, to jsme tady mohli udělat taky tak bez všeho toho cirkusu. Už jsme všichni pohromadě. Já, mamka, taťka, oba bráškové a ještě jednou se vracíme s nějakým zapomenutým papírem zpět. Ze dveří zase vychází úplně jiná paní učitelka, tentokrát milá a usměvavá. Posadí se s námi na lavičku a něco píše. Běhám s bráškama po dlouhé chodbě, smějeme se a povídáme si.
„Aspoň vidíte, že umí mluvit,“ povídá maminka té milé učitelce. „Ono nás tam bylo moc ženských, viď, Valentýnku,“ říká mi. „To se nás pak bojí všichni chlapi,“ směje se. Maminka to ještě jednou zkouší. „Valentýnku, a téhle paní učitelce povíš, jak se jmenují bráškové? „Krrrristián a Oliverrrr,“ usmívám se vítězně. „A umíš říct ryba?“ „RRRRyba,“ odpovím.
... CELÝ ČLÁNEK V KVĚTNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!
Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!
Roční předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!