Ženský svět: #Láska mezi hashtagy

V kontrastu s fejkovýma profilama na sociáních sítích. Fejkovýma kabelkama Louis Vuitton. A retušovanýma fotkama prohnanýma filtrama, díky kterým si najdeš ty best fejkový kamarády s vybělenýma úsměvama, který ti ale nikdy nepomůžou, když budeš v průšvihu. Zato se s nima můžeš předhánět na Instagramu, kdo má zajímavější život.

BALENÍ BEZ SMAJLÍKŮ

Sním o pozvání na kafe. Takovým tom oldschoolovým. Kdy se úplně cizí muž s božíma ďolíčkama ve tvářích a sexy kérkou osmělí a zeptá se z očí do očí. Rozhozenej rozpaky nevymyslí nic lepšího než: „Slečno, vy máte krásný úsměv.“ A pak vidíš vše live, jak ve zpomaleným záběru.

Zájem.

Očekávání.

Rozechvění.

Nejistotu.

Doufání.

Je to o tolik lepší než všichni ti mrkací, srdíčkoví nebo vyplazovací smajlíci. Půjčím si k tomu příměr jednoho mýho kamaráda – balení přes SMSky nebo WhatsApp je jako koukat na porno v rádiu (šéfredaktore, nevyhazuj mi to, prosím).

Sním o tom, že tomu kafi nepředcházelo chatování. A že si díky tomu máte spolu co říct. Od banálního „Co vlastně děláš?“ až po hluboký moudra o existenci karmy nebo o smyslu bytí. Proberete hudbu, na který zrovna ujíždíš, nebo filmy, který on viděl stokrát a rád se na ně (s tebou) podívá po stoprvý.

A mezi slovy, mezi větami, mezi nádechy jsou gesta. A pohledy.

Ona zpod dlouhých řas.

On ji testuje, jak dlouho vydrží nesklopit zrak.

Ona si mezi prsty proplétá pramen vlasů.

On klepe nohou pod stolem, až se chvěje hladina vody ve sklenici.

Jí každou chvíli sjíždí pohled na to tetování, co mu vykukuje z rukávu. A tak se raději soustředí na žílu, co mu vždycky při úsměvu naskočí uprostřed čela.

On se všemi silami snaží udržet pohled nad úrovní jejího výstřihu.

Když vyhasne jedno téma, rychle loví další, aby nebylo trapný ticho. A po chvíli už si skáčou do řeči, protože zrovna zjistili, že oba hltají tentýž seriál. A milujou cestování. A on rád vaří. Ona zase jí…

A v tu ránu je mu fuk, že ona má trochu větší zadek. A jí to, že mu už před třicítkou ubývají vlasy.

NOSTALGIE

Pamatuju si svět, ve kterým všichni znali polohu 69, ale ještě v něm neexistovala poloha „na světlušku“. Pátrala jsem na Wikipedii, jestli patřím do generace X nebo Y. Ani jedna definice nesedí. Nakonec to zachránil Google. Prý je ještě něco mezi – xeniálové. Zažili dětství bez internetu a mobilů, ale dospívali s nimi. Dnes vědí, na co je kdejaká appka, jenže pamatují i to, jak si jako malí pouštěli na gramci Knoflíky lásky, kde Sepéši blouznil po Bartošové. Nebo jak v televizi běžel Magion a Vega, o pár let později Lorenzo Lamas v Odpadlíkovi. Jak když chtěli holku vytáhnout ven, tak museli sebrat odvahu a zazvonit u jejích dveří a čelit jejímu tatínkovi.

I odtud ta nostalgie xeniálů po životě offline. Životě se skutečnými city, který neovládá rychlost wi-fi připojení nebo velikost datového tarifu. S city, který jen tak nevyšumí v matrixu, a se vztahy, který se nedají smáznout jednou esemeskou. A xeniálové pamatují, že v tom minulém životě se čas od času vyskytnul jeden vzácný jev, který se ve virtuální realitě zažít nedá. Láska na první pohled.

Vyhlašuju po ní pátrání. Naposledy viděna ve frontě na zmrzlinu u Modrýho mostu. Pravděpodobně ztracená mezi instastories, hashtagy a emojis.

Jo a na sobě měla dost divný batikovaný triko a okopaný červený kotníkový kecky.

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V DUBNOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!