Ženský svět - Rodičovská vzpoura: víly versus Vikingové

Vikingové vyznávají teorii, že dítě musí zažít hlad, zimu, nedostatek i pocit, že nemůže mít vše, na co si vzpomene. A to všechno má zakusit co nejdřív, aby se tak připravilo na skutečný život. A také musí poslouchat. Protože jako dospělák bude přece muset v práci taky poslouchat nějakého šéfa.

Část pravdy má každý z obou táborů. Všimla jsem si ale, že ti první mají kromě ochraňování taky tendenci svým dětem dávat svobodu a s ní ruku v ruce i zodpovědnost za dětsky svobodně promyšlené činy. Vílí děti jsou vedené k tomu samostatně přemýšlet, plánovat si vlastní čas, vyrovnávat se s důsledky svých činů. Nechceš vstávat do školy? OK, ale vysvětli to sám paní učitelce, proč jsi přišel pozdě. Ode mě omluvenku nedostaneš. Nechceš doma psát úkoly? Souhlasím. Nenakazuje to zákon ani školní řád. V lavici trávíš už tak dost času, chci, abys raději běhal venku s kamarády. A paní učitelce to vysvětlím já. I panu řediteli.

TŘÍDA V OBÝVÁKU

Části rodičů přestal zkostnatělý školní systém a řád nastavený za Marie Terezie vyhovovat. Také se nehodlají spoléhat na to, kdy si to uvědomí politici a změny skutečně dotečou až k žáčkům do školních tříd. To by mezitím jejich dítě mohlo složit maturitu. Těmto rodičům záleží na tom, aby jejich dítě neztratilo chuť poznávat svět a učit se novým věcem už v druhém pololetí první třídy. Nechtějí, aby se z nadšeného prvňáčka stal uplakánek, který každé druhé ráno simuluje bolest břicha, aby nemusel do školy. A rozhodli se jednat. Ti s lepší finanční situací vybírají školy soukromé. Třeba takové, které podporují dětskou zvídavost a nadšení pomocí systému, který před sto lety vyvinula italská lékařka Maria Montessori. Další volí různé způsoby domácího vzdělávání – buď své děti učí sami, nebo zaměstnávají soukromé pedagogy.

Před nedávnem jsem vyslechla poutavé vyprávění jednoho z budějovických podnikatelů, otce sedmi dětí. Protože nedůvěřuje českým veřejným školám, zřídil pro své čtyři malé potomky vlastní domácí školu. Manažerkou se stala jeho žena a podle jeho vyprávění se ona skutečně nenudí. Organizuje několik učitelů, kteří prošli přísným výběrovým řízením a docházejí na jednotlivé předměty, další a další místnosti v domě se proměňují na učebny. Ptala jsem se, zda dětem nechybí větší kolektiv, kontakt s dětmi jinými, než jsou sourozenci. S ostatními dětmi prý navazují kamarádství na mimoškolních aktivitách, sportech a různých kroužcích.

ŠKOLA V JURTĚ TŘI DNY V TÝDNU

Pro vlastní děti si přály „jinou“ školu i zakladatelky budějovické komunitní školy Starhill. Na webu Hithit vybraly peníze na postavení jurty jako zázemí na louce u lesa na Hradcích. Děti sem docházejí třikrát v týdnu. Většinu dne tráví venku, svět poznávají vlastním tempem, nestresují je tu známkami ani zkoušením.

Podobným směrem se vydali i zakladatelé lesní školky Doma v lese. Vloni v září otevřeli kousek od Budějovic – v Libníči – Svobodnou základní školu. Patro v budově staré obecní školy proměnili na prostor pro designové fajnšmekry. Podobně jako v komunitní škole tu děti tráví spoustu času venku a nejsou hodnocené známkami. Samy si do určité míry určují, čím se budou zabývat, učí se pomocí projektů. Jeden celý den se dorozumívají anglicky s lektorem. Zakladatelé Adéla Kučerová a Petr Novotný na webu školy popisují svou motivaci pro její založení – mimo jiné se chtěli vymanit z 200 let starého systému, který v českém školství dodnes přežívá. Ten podle nich dávno nedokáže děti pomocí biflování připravit na skutečný dnešní život, a na svět, který tu bude třeba za deset let, už vůbec ne.

„Škola je zcela bez zvonění, známek, zkoušení, testů, trestů a jiných výdobytků 18. století. Jde to i jinak. Vytvořením povinnosti a strachu dítě ztrácí vlastní motivaci a přestane chápat učení jako radostný celoživotní proces,” vysvětlují.

CHYSTÁ SE SCIO ŠKOLA

Vypadá to, že na tyto ostrůvky naděje v jihočeském školním moři brzy naváže větší projekt. Tím má být Scio škola, jejíž fanoušci právě intenzivně hledají v Budějovicích prostory, které by vyhovovaly školnímu provozu se 150 žáky. Vzniku projektu už brání pouze nalezení vhodné budovy, která splní všechny zákony a vyhláškami nařízená kritéria, a získání akreditace od ministerstva školství. Scio škola také slibuje, že bude jiná. V tom, že místo známek nabízí zpětnou vazbu. Místo učitelů průvodce. A rozvíjí v dětech takzvané měkké dovednosti – emoční inteligenci, kreativitu, komunikační dovednosti, týmovou práci.

Co mají tyto všechny školy společné? Chyba je tu přítelem, který je jen přirozenou součástí procesu učení, a ne něčím, za co následuje trest v podobě špatné známky nebo poznámky v žákovské. Pedagogové tu děti vedou k tomu, aby měly radost z poznání, vědomostí a nově získaných dovedností samotných, ne z odměny ve formě jedničky. Získávají tak do budoucna vlastnost k nezaplacení: pracovat pro radost ze samotného výsledku práce. Jednou je bude bavit vytvářet něco krásného nebo užitečného. Pomáhat ostatním a mít potěšení z vlastní profese. A především, naučí se tu svobodně si zvolit vlastní životní cestu, protože dokážou samy poznat, co se jim daří, v čem jsou dobré, co dělají s radostí. Ne z donucení. Ne, protože táta nebo máma to tak chtějí. Ne jen proto, že za to dostanou tučnou výplatu.

... CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V ÚNOROVÉM ČÍSLE ČASOPISU BARBAR!

Na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 10 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 390 Kč!