„Jéé… tohle jsem nosila v patnácti“

V čem ale nacházím obrovský rozdíl, je módní etika, zda tomu tak mohu říkat. V dnešní době, kdy je na výběr nepřeberné množství stylů, druhů a střihů od halenek až po ponožky, se vytratil bonton v oblékání. Speciálně mám na mysli mladší generaci. Nosí se určitá uniforma. Každý chce být sice originální, unikátní, a příležitost je k tomu vysoká, ale buď je to totální úlet, nebo se drží davu. Nic osobitého.

Stačí se podívat na dnešní maturitní plesy. Když se maturanti snaží udržet jakousi eleganci a nepřijdou na ples zrovna v teplácích, nejoblíbenější outfit kluků tvoří bílé Air Force boty – jiné boty se už asi v bílé nevyrábějí :) – a chtít po nich obout si vůbec něco jiného nepřichází v úvahu. Vršek: no dejme tomu, že aspoň rodiče je donutí do bílých košilí. No a nejlépe kalhoty, co budou nejvíce podobné těm teplákům. A mladé slečny? Že by také Air Force a mini šaty? Nejsem daleko od pravdy. Tohle je nejoblíbenější společenský outfit mládeže, co vídám.

Dříve by nikoho do sálu bez obleku, šatů a elegantní obuvi nepustili. Podle mě to učilo určité přizpůsobivosti.

A když zmíním oblíbený styl za bílého dne, pak to holky vylepší legínami a crop top tričkem pod prsa a chlapci jen košile vymění za oversize mikinu přes hlavu. Odhalí i v největší zimě kotníky, pupíky, a hlavu mají omrzlou, ale to je právě ten styl.

Tak co, kdo z vás pozná své pubertální dítě? Teď se sama sebe ptám, zda to za mě bylo jiné nebo zda jsem to vnímala dřív jinak, ale asi ano. Záleželo mi více na hezkém, neokoukaném, originálním kousku než na značce… Nevím. Můj pohled. Asi to vězí v pohodlí a směru, co udává svět. Ženskost se pochlapuje a mužnost ženští. Bože… asi stárnu.

Předplatné můžete zakoupit na send.cz