Továrna na modelky
Proti osmi nováčkům stojí trojka profíků. Veronika Poláková z agentury Verona, která kurzy pravidelně pořádá. Kateřina Votavová, TOP modelka a jedna z nejkrásnějších žen světa. Lukáš Bartoň, návrhář z Budějovic. Sedí u stolku a zakládají novou kartotéku. Jméno, barva očí, vlasů, stoupněte si na váhu. Pozor, teď vás vyfotíme, bez úsměvu, s úsměvem, celá postava, v oblečení i bez.
Před foťákem stojí Milan Borovka. Je mu pětadvacet. První porevoluční ročník – 1990, na modeling trochu starší. Pracuje jako strojvedoucí v nádražním depu, kontroluje mašiny, šibuje s nimi. „Chci vědět, jestli na to mám. Cítit se v tom pevně,“ vysvětluje, proč přišel. Ostatní kluci jsou mladší, ale vypadá to, že si rozumějí. Žertují spolu, baví se o sportech, Milan boxuje, miluje pohyb.
Eliška Pešková je oproti Milanovi dost nesvá. Je o polovinu mladší, chodí do šesté třídy. Ročník 2002. Když se zadívá do fotoaparátu, je v něm vidět holčička. „Zajímá mě to odmala. Rodiče mě podporují a moje dvouletá ségra kouká, jak trénuju. Chtěla bych být modelka,“ říká. Baví ji matematika, angličtina a knížky. Ze všeho nejvíc dívčí romány.
Veronika Poláková si zapisuje veškeré podrobnosti. Pokud se někteří z nich osvědčí, stanou se tváří agentury. Zatím většina z nich neumí nic. Personální oddělení továrny na modelky zavírá kancelář, jde se do výroby. „Teď pojďte ukázat, co ve vás je,“ zavelí Veronika a odchází do zrcadlového sálu.
NAROVNEJ ZÁDA
Představte si, že tudy vede molo… Prochází se po něm Kateřina Votavová, pevný krok, hrdý výraz. Dávno je pryč doba, kdy přijela do Milána, s tlupou modelek bydlela v jednom bytě a snila, že jednou prorazí. Je na špici, časopis Esquire ji zařadil mezi deset nejkrásnějších žen planety. Chlapi se za ní otáčejí a ženy závidí. Teď chce něco naučit tlupu modelů a modelek, která se nastěhovala do píseckého hotelu Biograf. Takhle se chodí, koukejte.
Zkouší to po ní Tereza, ale dát nohu přes nohu jí dělá problém. Lehce klopýtne. „Taky se u toho dost hrbíš, narovnej záda,“ říká Kateřina.
Zkouší to každý z nich. A do jednoho vypadají jako roboti. Strojené, umělé pohyby. Nervozita. Ale po dvou hodinách už začínají chápat. Veronika s Kateřinou se shodují, že je to po dlouhé době kurz, kde všichni vědí, kde je pravá a kde levá strana. Eliška, která v květnu oslaví třinácté narozeniny, má největší problém s otočením na konci mola. „Když já se neumím otočit, abych u toho nevypadala tak divně…“ posteskne si. Ale trénuje dál. Chce být dobrá. Má v hlavě Miláno.
V restauraci u jídla je pak ticho. Dělníci v továrně na modelky a modely jsou unavení. Zabořili pohledy do jídla, místností je slyšet jen cinkání vidliček o porcelán. A Lukáš Bartoň, který se ptá, jaké mají plány na večer. „Tak co, chlapi, kam razíte?“ ptá se kluků. „Jdeme do fitka,“ odpovídá jeden z nich a ostatní vysvětlují, že na pivo nemají chuť, tak půjdou radši cvičit. „Trénujte taky chůzi,“ podotýká Lukáš. A před spaním se pak po hotelové chodbě ozývají tlumené kroky kluků. Našli dlouhý koridor se zrcadlem, celou hodinu chodí tam a zase zpátky, pozorují se, radí si.
BAMBULO, TY CHCI!
Rychlá snídaně u dvou stolků, zvlášť sedí kluci, zvlášť holky. Žádná kocovina, po fitku hlava nebolí. Tým se nahrne do zasedačky a začíná zkoušet oblečení. „Chovejte se k tomu dobře. To oblečení je velmi drahé, nesmí se mu nic stát,“ upozorňuje Kateřina Votavová a ukazuje cedulky módních butiků.
„Ty jo, měla bych do zítřka trochu zhubnout, nemůžu se dostat do kalhot,“ rozčiluje se zrzka Kristýna. „OK, ušetříme aspoň jeden oběd,“ směje se Veronika Poláková. Holky řeší, s čím zkombinovat puntíkatou košili a jaké džíny se hodí k růžové blůze. Milan zkouší lacláče a dvanáctiletá Eliška si obléká šaty, ve kterých připomíná Leontýnku z filmu Ať žijí duchové. Ušil je Lukáš Bartoň. „Ty chci, Bambulo, ty si pak chci nechat, viď, že mi je necháš,“ volá Kateřina Votavová na Lukáše Bartoně. Ten přikyvuje, ale spíš se soustřeďuje na Elišku, aby jí šaty sedly. Přivírá jedno oko, přemýšlí, kde víc utáhnout, jestli mají správnou délku.
Veronika Poláková sedí na stole a pozoruje cvrkot. Kateřina zatím lepí na oblečení samolepky – podle nich modelové poznají, v jakém pořadí budou prezentovat oblečení na přehlídce. „Dávejte si pozor, aby vám hlavně nekoukaly cedulky. A taky budu ráda, když se nám vrátí všechno.“
KLUCI S PUDREM
Upravit vlasy, lesk. Přirozené líčení, tobě zvýrazníme rty, ty potřebuješ hlavně prozářit oči. Make-up, i pro kluky. Vizážistka Hanka Ludvíková stojí před každým z osmi modelů a trochu si hraje. „Kluci, prostě trochu make-upu nanesu. Bez řečí,“ vysvětluje a vyhlazuje tvář každému z nich. Pokukují po sobě, ale vědí, že nemá smysl se bránit.
Hanka už líčila desítky módních přehlídek a kluci jsou prý vždycky stejní. Nejdřív se bojí, ale pak se prohlédnou v zrcadle a jsou spokojení. „Jednou jsem dokonce líčila kluka, který se do toho zamiloval, ptal se mě, jak se to správně dělá, chtěl nějaké rady, aby se mohl líčit i doma.“
U dívek stráví průměrně půlhodinu, klukům stačí deset minut. Dvanáctiletá Eliška se proměnila v dospělou ženu. A vizážistka se usmívá, když k ní právě zaběhne jeden z kluků, že si rozmazal při převlékání obličej a potřebuje přepudrovat. „Masakr. Převlíknout se s účesem a líčením je prostě masakr,“ říká a kolega si ho dobírá: „Ještěže se nebavíme jako holky. Tak co, chlapi, naleštíme motorky?“ ptá se a bere si od vizážistky vizitku.
V továrně na modelky finišuje výroba. Za hodinu má začít závěrečná přehlídka, na kterou přijdou kamarádi a známí. Bude jí patřit písecký bar La Noche. Veronika Poláková se na chvíli posadí s Kateřinou Votavovou a Lukášem Bartoněm k barovému stolečku a rozhlížejí se kolem sebe. „Jak se to tváříš? Úsměv, klídek, pohoda, o nic nejde,“ říká Kateřina. A ladí ještě detaily: Milane, bos nepůjdeš, to prostě nejde. Holky, jestli máte v ruce kabelku, nesundávejte bundu. Držím pěsti, klapne to.
TAK JSME TADY
Barman vyhodí sklenici a chytne ji za zády. Začíná přehlídka. Model Martin Kozel si sahá na srdce. „Pumpa mi jede na 110,“ říká.
První na molu se objeví Kristýna. Po ní jde nejstarší Milan. A když vstoupí malá Eliška, tváří se nejjistěji ze všech. Jako by na chvíli zapomněla na angličtinu a dívčí romány a bar se proměnil ve velké módní molo.
V šatně je převléká Lukáš Bartoň. Sedí? Netlačí? Tlačí mě boty. Máte někdo papírové kapesníky? Eliška si zapíná šaty, ale zip je příliš vysoko, přiskočí model Martin a pomůže jí. Kateřina zatím stojí u dveří, a když končí první ze série módních přehlídek, každého krátce hodnotí: Výborně. Skvěle. Taháš nohu. Jsi dobrej. Mrtvolná. Narovnej záda, vypadáš jako hrbáč.
Tvrdší slova nevadí. Vlastně je každý čeká. Chválit můžou maminky a babičky, tady se mají něco naučit. Ale něco stejně nehraje, něco je trochu jinak… Odhalí to až Kateřina Votavová s mikrofonem v ruce, když děkuje hostům, že přišli.
„Teď jsem viděla, jak model pomáhá modelce v šatně. Poprvé v životě jsem taky na přehlídce zažila čtyři holky pohromadě. Oni si spolu rozumějí, pomáhají si. To je v modelingu nikdo nenaučí, to musíte mít v sobě,“ říká.
Z šatny se na ni usmívá osm tváří, které se poprvé viděly před třemi dny v sychravém ránu. Nervozita je pryč. Za chvíli si vyšlápnou na další módní přehlídku.