MHD může být i taxík

Kam kráčí dopravní podnik?

Věřím, že kráčíme do zářivé budoucnosti.

Co v ní vidíte?
Veřejná doprava se musí začít měnit. Daleko víc se přizpůsobovat racionální poptávce. Dnes máme v jízdním řádu spoje, kterými se přepravují dva, tři lidé. Některé linky jezdí jednou, dvakrát za hodinu. Já to vidím trochu jinak: velký smysl mají páteřní linky po pěti, maximálně deseti minutách. U řady dalších bychom měli začít hledat alternativu.

Čím můžete nahradit linku, která jezdí jednou za hodinu?

Zatím o tom přemýšlíme. Nic není jasné, ale máme vize. Záleží samozřejmě na rozhodnutí města, které u nás veřejné služby objednává, ale podle mě můžeme provozovat něco mezi klasickou veřejnou dopravou a taxislužbou.

Chcete využívat zdejších taxikářů?

Teoreticky by to bylo možné, ale já spíš uvažuji o tom, že bychom mohli nabídnout něco vlastního na bázi městských taxíků v podobě mikrobusů pro menší počet cestujících. Je to taxík a není to taxík. Říká se tomu poptávkově řízená veřejná doprava a jde o doplnění nových způsobů přepravy tam, kde jsou linky s klasickými jízdními řády pro cestující i pro dopravce neefektivní. Zabývá se tím odborná veřejnost a hledají se možnosti, zejména s ohledem na platnou legislativu. Uvažujeme o spojích, které nebudou mít úplně pevný jízdní řád ani pevnou trasu, ale dokážete si je přivolat.

Jak?

Téměř každý dnes používá chytrý telefon. V aplikaci si zaklikne, kde je a kam chce jet. Program vyhodnotí jeho polohu a odkloní tam nejbližší možný spoj. Tohle je pro mě ideální MHD – sbírá cestující z konkrétních míst. Legislativa tomu zatím trochu brání, ale pracujeme na tom, aby to šlo. Potřebujeme k tomu perfektně fungující aplikaci, ale také čas, tohle je revoluční řešení, musíme spoustu věcí ještě promyslet. Budeme také počítat náklady. Vezměte si třeba noční linky, některé jezdí skoro prázdné, ale jezdí na nich velkokapacitní vozy a my je platíme.

Na kolik dnes noční linky vyjdou?

Když jsme je zaváděli, byly náklady téměř sedm milionů ročně. Ale od té doby narostly mzdy řidičů, cena za kilometr je vyšší, takže jsme jistě o pár milionů jinde. Logicky platíme řidiče, i když stojí nebo jedou s prázdným vozem. Noční linky jsou dvě, některé části města jimi vůbec neobsloužíme. A tohle můžeme změnit poptávkově řízenou veřejnou dopravou. Lidé budou spokojenější, dostanou kvalitnější službu a město to bude stát méně peněz. Musím zdůraznit: nechceme nic rušit nebo omezovat, jen zefektivnit – nabídnout lepší a komfortnější službu, abychom lidi dostali z jejich vozidel a změnili vnímání veřejné dopravy. Nebojíme se nových technologií, právě naopak, chceme jejich pomocí věci měnit. A víme, že to umíme, vždyť cokoliv dopravní podnik od města převzal, dělá lépe, ať je to parkování, veřejné osvětlení nebo řada menších, drobných věcí.

V některých městech přišli s modelem senior taxi, jak se k tomu stavíte vy?

Senior taxi je skvělá věc. Starší člověk si zavolá, že potřebuje někam odvézt, třeba na nákup nebo k doktorovi, a městský dopravce pro něj posílá taxíka. Je za dotovanou cenu a zájem o něj je obrovský. Pro seniory je to to nejpohodlnější, vždyť je auto naloží u domu a doveze až k lékařské ordinaci. Lidé chtějí komfort, ale ten stojí peníze. Nemůžeme je ani zatěžovat složitými systémy – proto jsme zavedli jednotnou jízdenku, proto chceme, aby cestující nečekal na autobus dlouho, proto teď budeme zavádět třeba možnost platby bezkontaktní kartou přímo ve voze.

Nastoupím a zaplatím až uvnitř?

Ano, tohle nabídneme ve všech vozech, už brzy nebudete potřebovat jízdenku, prostě nastoupíte a přiložíte platební kartu jako v supermarketu. Je to jednoduché, rychlé, efektivní. Takovou MHD chceme.

Na západě jsou fenoménem školní autobusy, dočkáme se jich někdy i v Budějovicích?

Věřím, že teď už to půjde, město vložilo myšlenku školních autobusů do svého strategického plánu. Vzniká tým, který by měl začátkem příštího roku představit funkční model: odkud kam, kolik dětí, za kolik peněz. Bude vytipovávat konkrétní oblasti, konkrétní školy.

Předpokládáte, že děti z jedné oblasti jezdí do jedné školy?
To bude předmětem průzkumu. Pro děti to musí být pohodlné, nechceme, aby na cestě strávily hodinu. Osobně bych se přimlouval vždy za jednu lokalitu a jednu, maximálně dvě školy. Cílem je snížit počet rodičů, kteří převážejí děti auty, parkují všelijak na chodnících u škol, vytvářejí kolony a město se ucpává. Pak je tu bezpečí, školní autobus je ryze účelová linka, do kterého nikdo zvenčí, tedy mimo školu, rodiče a děti, nenastoupí. I tohle by mělo zvýšit komfort Budějčáků a i tohle pro ně může udělat dopravní podnik.

Co všechno už dělal dopravní podnik pro Budějčáky? Veřejná doprava ve městě slaví 110 let. 110 odstínů červené zmapujeme v příštím vydání časopisu Barbar.