Modré zóny a neschopná radnice

Na úvod jedna náprava předešlého: tento text vzniká v polovině listopadu, modré zóny platí od počátku měsíce, a nikdo zatím ještě nedokázal v naší ulici ani tu modrou nebo bílou namalovat na asfalt. To není vtip. Ale přečetl jsem si noviny a ty mě ujistily, že všude už by měla být takhle fáze hotová, vykoukl jsem z okna, a skutečně ne, to je tak, když něco prohlásí náměstek primátora a novinář ho nedokáže konfrontovat. Protože to, co obhajuje náměstek František Konečný, je ve výsledku neobhajitelné a měl by za to nést odpovědnost.

Považoval jsem se za vítače, protože původní koncept sliboval volnější ulice. Přes léto u nás v Riegrovce stojí auta, se kterými nikdo nevyjede několik týdnů, jsou to vozy dovolenkářů, toho času v Itálii nebo Chorvatsku. Denně sem ráno najíždějí lidé, kteří pracují v centru, protože od nás je to na náměstí jen kousek a parkování bývalo zdarma. Právě pro tyhle lidi měla vzniknout záchytná parkoviště a z nich mikrobusová linka, která je jako taxík sveze tam, kam potřebují.

ZBLOUDILÝ MIKROBUS

Jenže ono to dopadlo trochu jinak. Parkoviště v Jírovcovce se nepodařilo připravit, je to velké staveniště, na kterém pár aut zastaví, ale velká část plochy je nepoužitelná. Stejně odtud vyrážejí jako zbloudilé duše mikrobusy. Každých deset minut, většinou prázdné, ale teď už jimi jezdí alespoň studenti, protože škol je tady spousta a nikomu se nechce pěšky, když může naskočit na autobus, a ještě k tomu zdarma. Radnice tomu režimu říká zkušební provoz – po Novém roce chce vyhodnocovat, ale osobně nevím co a z čeho: budou počítat studenty nebo babičky, které si zkrátily cestu z nákupu?

Parkoviště není připravené a nikde se neobjevily ani automaty jako šance pro ty, kteří u nás chtějí zastavit a za stání si zaplatit. Nevím, proč je chce někdo omezovat třemi hodinami, déle tu host parkovat nesmí. Nevím ani, proč by měl časem platit za parkování v Jírovcovce a za cestu mikrobusem, když cílem přece není ožebračit venkovský lid, ale uvolnit silnice Pražského předměstí, aby se tu lépe žilo. Budějčáci zjišťují, za jakých podmínek mohou získat parkovací oprávnění, ale velká část zdejších ji stejně nemá šanci dostat za pár stovek, protože nemá v domě nebo bytě trvalé bydliště, případně používá firemní auto, a tak se rozjíždí kolečko přehlašování a přihlašování, ale jako vždycky zbytečně složitě, nestačí doložit občanku a techničák, vše je nutné ještě prověřit a zatížit tím další úředníky. Lidé pak čekají bez karet, automatů a modrých pruhů. Bez informací, protože kdo chodí do práce a neposlouchá pouliční rozhlas, kdo neodebírá denní tisk, ten se nedozví nic, do schránek nepřišel jediný leták, a tak tu pracovala hlavně šuškanda, která chvílemi připomínala uliční výbory.

NESCHOPNOST MASKOVANÁ LASKAVOSTÍ

Z Otakarovy ulice se stala jednosměrka a divili se tomu i lidé, kteří v ní bydlí. Všemocná radnice nepřijala myšlenku, že ulice nepatří jí, ale že ji tvoří zdejší lidé a ti by v první řadě měli vědět, co se u nich chystá. Že náměstek František Konečný, nejčastěji citovaný v souvislosti s touhle nepodařenou dopravní revolucí, je pouhým úředníkem lidí z Pražského předměstí, kteří tu na každém rohu musí přejíždět retardéry, zhoupnout se několikrát denně, zbytečně a nesmyslně, jen proto, že to tak někdo nakreslil, ale už se nikoho neptal. Pražské předměstí se stalo přehlídkou nových značek, zákazů a nově přikázaných směrů, přes které si to šinou prázdné autobusy, ale radnice lidem vzkazuje, že netřeba panikařit, protože kladných ohlasů je spousta, jsou to přece pašáci. A pak přijde ta největší drzost: vzkaz lidem, že jim strážníci zatím dají pokoj, nebudou tak striktní, nehodlají odtahovat auta bez parkovací karty, a to bych chtěl vidět, jak nakládají naše auto, když v ulici nebyla značka ani čára. Ještě že máme tak laskavý úřad – nebude vymáhat něco, na co vůbec nemá právo.

Považoval jsem se za vítače, ale to už je dávno pryč, protože jsem pochopil, že tady nejde o lidi, ale jenom o peníze. Řada lidí si přihlásí trvalé bydliště, bude tu platit odpad, Budějce se zase o trochu přiblíží k vysněné stotisícovce. Tihle všichni si koupí parkovací kartu, za pět set nebo za pět tisíc. Přespolní budou muset někde zaparkovat, po desítkách korun za parkoviště nebo autobusy, každý den to naskáče do milionů ročně. A výsledkem budou jen peníze na další úředníky, kteří dostanou za úkol normalizovat chaos. Pod taktovkou lidí, kteří se ukázali jako zcela nekompetentní, ale drží úřad, razítko a koncentrují moc. Mají štěstí, že žijí ve slušném, demokratickém městě a státě, kde jim zřejmě nikdo nevyznačí modrou zónu pod okem, ale jen v příštích volbách vybere někoho schopnějšího.

Zimní dvojčíslo na stáncích v prodeji za 49 Kč!

Elektronická verze ke stažení za 35 Kč na Alza.cz!

Předplatné je možné pořídit ZDE - 12 čísel (včetně letního a zimního speciálu) za 492 Kč!