Návrat zmizelého

Jsme výjimečně bohatá společnost. Přesvědčil jsem se o tom při opravě fasády našeho domu. Ten barák z roku 1887 míval typický výraz své doby – štuky a ozdůbky, pod okny kuželky a v omítce kamínky, které se leskly, když do nich zasvítilo slunce. Během dvou oprav v průběhu 20. století vždycky někdo něco zničil – odsekal a zjednodušil, abychom my pak roku 2017 seděli nad starou fotkou se štukatérem a nechali všechno vytvořit znovu, vymodelovat, víceméně navrátili baráku původní podobu, která mu nejvíc svědčí. Kdyby lidé před námi neodsekávali a nezjednodušovali, mohlo to být celé rychlejší a levnější.

Nejsme první ani poslední, kdo investoval do návratu zmizelého. Vlastně je to přirozená lidská touha a někdy se to skutečně povede. V devadesátých letech Budějovicemi rezonovalo téma, jestli znovu postavit brány při vstupu do města, ale diskuse pak usnula, nahradily ji nové otázky – zda opět vrátit do města koleje pro koněspřežku nebo tramvaje, v poslední době se hraje o stromy, které dříve rostly kolem kašny. V Táboře chtěli znovu stavět synagogu, na Šumavě ztracené kaple a kostely. Na rohu Kněžské a Hradební v krajské metropoli před lety znovu vyrostl takzvaný Špalíček, štíhlý dvojdomek, dříve gotická dvojčata, nešťastně zbořená v sedmdesátých letech. Jejich nástupce vypadá skoro stejně, jen historie v něm už není, ale tváří se, jako by byla.

Fasáda našeho domu je replikou, místy nepřesnou, stejně jako nová gotická dvojčata nebo řada meziválečných kaváren, které se v posledních letech opět otevřely v Čechách a na Moravě. Voní, jako některé nové kusy nábytku z interiérů architekta Loose i vily Tugendhat, kde také někdo seděl nad fotkami a nechal znovu vyrábět střípky dějin, které spolykal čas, buldozery nebo rozpálená kamna. Stačilo by jen méně vyhazovat, bourat a přezdívat. Jenže to bychom nesměli být výjimečně bohatá společnost. Taková, která dokáže bourat celé bloky domů a odstřelovat synagogy, aby po létech řešila, jestli to nebyla chyba a není třeba stavět stejné věci znovu.

                                                                                                                                Jan Štifter, šéfredaktor časopisu Barbar