Nekaz příběh pravdou

Znásobilo se to před volbami. Co kdo o někom slyšel. Co se o kom povídá. Špatnostem o politicích přitom lidé rádi věří. Být politikem je ještě horší než podnikat – obecně se má za to, že nejslušnější je zaměstnanec s nízkým příjmem, který nic nemá, může nadávat, někdy závidí a kritizuje všechny, kdo disponují lepším bydlením nebo rychlejším autem. Právě v těchto kruzích panuje přesvědčení, že si podnikatelé nakradli a co všechno díky svým levárnám mají. Jako by nebylo možné uspět bez podvodů a zlodějin, jako by nebylo lidí, kteří mají větší štěstí, tah na branku, nápad nebo se jen pohybují v prostředí, kde se víc vydělává. Ale k tomu se nepřihlíží.

Slýchám konkrétní příběhy – kdo koho podvedl, na kom si namastil kapsu. Ale zase spíš tak, co kdo o někom slyšel. Kde existují důkazy, měl by pracovat soud. Ale ono to většinou stojí na vodě. Je z toho historka, která se jednoduše vypráví, současně pošpiňuje, hraje si na skutečnost, a lidé přikyvují, na tom něco bude, nic se neříká pro nic za nic. A když se to napíše do novin, pak je v tom i patent na pravdu.

V těch volebních dnech jsem četl řadu článků, které měly někoho zdiskreditovat. Texty vždycky stály na stejném principu: Franta něco plácne o Karlovi, Karel dostane prostor se vyjádřit, situaci dementuje, řekne, že to je absolutní nesmysl a že si Franta vymýšlí. Novinář hledá důvody, proč by mohl mít Franta pravdu, Karel znovu řekne, že je to hloupá pomluva, čímž novinář ukazuje, že dává prostor i druhé straně, a stejně se v titulku objeví, že Karel možná něco provedl. Bez důkazů, jenom proto, že to říká Franta. Článek přejímají jiná média a možná si pak někdo odplivne, když potká Karla. A pokud Karel podniká, je lidový soud rychle hotový.

Tímhle způsobem je možné kopnout do každého. Šířit fámy je tak jednoduché. Pro někoho zábavné. Kusé informace doplňují nové, fantastické, co se dobře vyprávějí. Zpráva je jako vycpaný medvěd – nikdo nakonec neví, co všechno se do něj dostalo a kdo ho vystlal. Nekaz příběh pravdou, ale ta poupravená realita nikdy nesmí ubližovat. Je třeba zkoumat, jaké má Franta s Karlem úmysly, proč to vypráví, komu a proč právě teď. Musíme rozlišovat. Ověřovat. Nikdy v historii nebyly informace tak volně dostupné a nikdy do nich lidé nevkládali tolik nepravd, lží a výmyslů, protože jen hloupá urážka končívala před soudem. Ženské na pavlači si drby šeptaly, dnes jsou na nich založené desítky magazínů i televizní pořady.

Kdyby to všechno špatné byla pravda, žili bychom v prohnilé společnosti bez poctivých lidí. Vlastně pár dobrých duší by tu zůstalo: ti morálně bezúhonní, pohoršující se šiřitelé příběhů a fám. Vyprávějí, současně odsuzují, pohoršují se. Rozmnožitelé lží. Jestli ono to ale není spíš obráceně.